Začalo to krátce po revoluci. "To jsem byl zrovna na vojně, mohlo mi být devatenáct let," začíná své vyprávění Jiří Hrdlička.
"Otevíraly se památky, tak jsme si řekli s kamarády ministranty, že bychom věž uklidili a zpřístupnili. Všude byly nánosy holubinců, pod věž jsme přistavili kontejner a vymetali ji odshora. A v jednom z horních pater věže jsem zahlédl starý německý stroj, který celou tu dobu komunismu tady v tichosti přečkal. Zaujal mě, protože jsem duší strojař, mechanik, tak jsem ho rozchodil," vypráví ve věži.
Digitální stroj farnost zamítla. Naštěstí
Staré hodiny, které ve věži přežily desítky let bez údržby, se však podle slov Hrdličky zpožďovaly i o hodinu za den. "Musel jsem proto do věže každý druhý den přijít a hodiny ručně natáhnout. To obnášelo pomocí kliky vytahat kamenná závaží nahoru," popsal nelehké začátky znovuobnovení provozu hodin.
Nakonec se farnost zhruba před dvaceti lety rozhodla, že pořídí nový stroj.
"Tenkrát stáli před rozhodnutím, jestli jít do digitálního stroje, což je malá krabička, která je řízená dálkově a dají se na něm naprogramovat třeba i dny, kdy zvonit nemá. Ale rozhodli se pro mechaniku, za což jsem rád. Ale obnáší to i všechny nectnosti, které mechanický stroj má," řekl Hrdlička.
"Třeba když nějaká nečistota zapadne mezi ozubená kolečka, stroj se zastaví. To platí i tehdy, když vypnou elektřinu na víc než osm hodin. Pak už se stroj sám nerozejde, protože závaží dosednou dole na trám," dodal rodák z Jihlavy žijící v nedalekém Dobroníně.
"Když jsem bydlel v Jihlavě, bylo to ještě jednoduché, odbíjení hodin jsem v paneláku slyšel. Ale od té doby, co jsem se přestěhoval do Dobronína, je to problém. Občas mi tak volá třeba městská policie nebo lidé z radnice, že hodiny nejdou," přiznal Jiří Hrdlička.
Chod hodin ovlivňuje i počasí. Když se oteplí, čas plyne rychleji
I když je všechno nastaveno, není u mechanického stroje záruka, že vše bude fungovat tak, jak má. Chod hodin ve věži jihlavské dominanty třeba dokáže ovlivnit i aktuální teplota.
"Když se otepluje, tak se stroj zrychluje, a když se ochlazuje, tak se zase zpomaluje," popsal hodinář.
Právě výkyvy teplot vyžadují častější návštěvu Hrdličky na věži. "Pak musím jednou týdně nebo za deset dní na věž přijít. A když je počasí stálé, tak hodiny vydrží v nějaké toleranci i tři týdny až měsíc," dodal Hrdlička.
Tikající soustrojí ozubených kol je ve věži uloženo v původní skříni po starých hodinách. Ve vnitřní straně dvířek skříně hodin je také rukou psaná zmínka o údržbě hodin. "Naposledy 23. 10. 1953," stojí tam psáno tužkou.
"Tehdy asi proběhla za komunistů poslední údržba," řekl Hrdlička. "Možná až se tady ten stroj zastaví, tak také napíšu, že to bylo naposledy," zamyslel se.
Kvůli změně času nevstává, hodiny přetočí už večer
A na otázku, zda se k hodinám či zastavení jejich chodu neváže nějaká pověst, odpovídá: "Hlavně žádné pověry."
K ciferníku na věži vedou od stroje staré převody a hřídele, kterými otáčel ještě původní německý mechanismus. Někdejší stroj je nyní podle Hrdličky umístěný v depozitáři technického muzea.
Kromě seřízení správného času Jiří Hrdlička stroj jednou za měsíc i promazává. A návštěva věže je nutná i se změnou času dvakrát do roka.
"V noci ale kvůli tomu nevstávám, hodiny přetočím večer kolem deváté. Změna času o hodinu dopředu je docela jednoduchá, ale když se má vracet o jedenáct hodin, je to složitější. Ciferník jde totiž posouvat jen kupředu," dodal Hrdlička.
Protože je věřící, tak se snaží o to, aby od Zeleného čtvrtka do večerní bohoslužby o Bílé sobotě zvony nezvonily. Jak? "Tady je prostě zajistím drátem," směje se při názorné ukázce.
Opravovat klasické malé hodinky musí být složitější
O hodinářství se podle svých slov jinak nezajímá, ve svém volném čase se stará pouze o hodiny ve svatojakubském kostele. "Jsem spíš mechanik přes parní stroje, kola s pohonem a podobně," dodal povoláním mechanik lokomotiv.
A co kdyby z nějakého důvodu delší dobu na věž nemohl? "Já myslím, že by tu údržbu zvládl kdejaký strojař nebo hodinář, je to jednoduchý stroj. Opravovat hodinky bych řekl, že je složitější, a nikdy jsem to raději ani nezkoušel," dodal skromně muž z Dobronína.
"Je ale pravda, že se vždy těším na ten tikot hodin. Chvíli se vedle nich opřu a ten tikot poslouchám. Je to v dnešním shonu uklidňující," dodal Hrdlička při pohledu z ochozu věže.
Jak opravit zobrazování fází měsíce, je zatím záhada Hodiny na věži kostela svatého Jakuba v Jihlavě. Jak opravit zařízení, které má ukazovat fáze měsíce, si zatím jejich správce marně láme hlavu. V místnosti, kde se hodinový stroj ukrývá, je ještě jedna zajímavost, viditelná i zvenčí při pohledu na ciferník věžních hodin. A sice mosazná koule, která má zobrazovat aktuální fázi měsíce. |
