Pro většinu lidí po celém světě bude letošní rok spojován především s negativními vzpomínkami na dobu, kdy se jim život obrátil vzhůru nohama kvůli nemoci covid-19. Minimálně v jedné rodině na Vysočině si však rodiče rok 2020 zapamatují jako zcela zásadní ve fotbalové kariéře svého syna.
Už na konci ledna odešel havlíčkobrodský rodák a hráč Slavie Praha Tomáš Souček do anglické Premier League, konkrétně do londýnského West Hamu. Zpočátku jen na půlroční hostování, které se ovšem v létě proměnilo v rekordní přestup. Za pětadvacetiletého českého fotbalistu zaplatil West Ham United v přepočtu 543 milionů korun!
 |
„Takovou sumu si člověk ani neumí představit,“ přiznal hráčův otec František Souček.
Téměř pohádkový příběh o klukovi, který se z malého města dostal díky vlastní píli a fotbalovému talentu až do velkého světa, se začal psát zhruba před patnácti lety. Tehdy si desetiletého hubeňoura vyhlédli v pražské Slavii a rodičům nebylo zatěžko vozit syna na tréninky. A když náhodou nemohli oni, naložil Tomáše do auta dědeček.
„Vozili mě sto kilometrů, což nebyla sranda. Mamka s taťkou si na to brali i dovolenou, pak je vystřídal děda. Tehdy jsem si to tolik neuvědomoval, prostě jsem se po škole sebral a jelo se na trénink. Až teď vidím, co pro mě udělali, kolik tomu dali času,“ vzpomínal s vděčností v jednom ze svých nedávných rozhovorů český reprezentant.
Bez tréninku to nejde
Ne každému by se podobnou štreku líbilo absolvovat někdy i několikrát do týdne.
„Taky se stalo, že se mu nechtělo. Hlavně v době, kdy mu bylo nějakých třináct let. Nikdy jsme ale na něj nemuseli zvýšit hlas. Stačilo říct jenom: Tak fajn, Tomíku, nepojedeme, ale počítej s tím, že pak nemůžeš hrát zápas. Bez tréninku to nejde,“ prozradil František Souček, jaká motivační formulka na syna nejvíc platila. „Vždycky zareagoval stejně: To je pravda, tak jedeme,“ dodal s úsměvem.
Zápasy kdysi nadšeně hrával malý Tomáš i v házené, na kterou chodil společně s o dva roky starší sestrou Míšou. „Mají spolu dodnes vztah, jako by byli dvojčata,“ pochvaloval si Souček starší vzájemnou empatii mezi oběma potomky.
Fotbal s házenou kombinoval Tomáš Souček zhruba do třinácti let, pak už ale bylo jasné, že fotbal si začíná žádat mnohem víc času. Nabízí se proto otázka, zda by tehdy nebylo bývalo pro všechny snadnější a ekonomičtější, kdyby malý Tomáš jezdil například do nedalekého FC Vysočina.
„Když byl malý, tak si ho v Jihlavě nevšimli. A potom, když už byl starší, tak se tahle možnost několikrát objevila, jenže už si mezitím zvykl ve Slavii a do Jihlavy nechtěl,“ vysvětloval otec Souček.
Dojíždění z Havlíčkova Brodu do Prahy trvalo zhruba pět let, pak už se Tomáš usadil v hlavním městě prakticky nastálo. „Dřív jsme to dovolit nechtěli, radši jsme ho měli na očích,“ vysvětloval Souček starší.
Do brány ne, zavelela maminka
A ani potom podle něj nezůstal Tomáš úplně bez dohledu. Začal totiž chodit na stejné sportovní gymnázium jako jeho sestra, která tak v případě potřeby za rodiče zaskočila. „Vždycky na ni hodně dal,“ potvrdil František Souček.
Ženy v jeho rodině ostatně vždycky hrály důležitou roli. Tomášova maminka například kdysi rezolutně odmítla, že by se měl syn potatit a stoupnout si do brány. „Přitom já si myslím, že by mu to šlo i tam, protože má cit pro míč,“ reagoval Tomášův otec.
Mimochodem, právě míč a pořádná fotbalová obuv byly asi nejžádanějším přáním, které jeho syn v dětství adresoval Ježíškovi.
„Když byl malý, chtěl k Vánocům pokaždé jen samé sportovní věci. Kopačky, mičudy a taky dresy slavných fotbalistů. Třeba Fabregase,“ zmínil hvězdu španělského fotbalu Souček starší.
On sám kdysi chytal třetí ligu v Tachově a později trénoval v rodném Havlíčkově Brodě. Proto měl také velkou radost, že 43 milionů korun z přestupové částky putovalo právě do místního Slovanu, který byl úplně prvním působištěm jeho syna.
„Peníze už dorazily a klub je využije na stavbu dvou fotbalových hřišť pro mládež. Ponesou Tomášovo jméno,“ prozradil.
Snad už se nezmění
Pro mladé havlíčkobrodské fotbalisty je reprezentant Tomáš Souček obrovským vzorem. „Na jeho příkladu kluci vidí, že i odsud z malého města se dá dostat hodně vysoko,“ vysvětloval předseda divizního klubu Pavel Mazánek.
„Máme standardně nastaveno, že se za námi Tomáš občas staví, když má čas a je zrovna v Havlíčkově Brodě. Ale neděláme z toho nikdy žádnou velkou vědu. Víme, že o popularitu nestojí, je to hrozně skromný kluk,“ doplnil.
Jinými slovy řečeno, sympatického rodáka z Havlíčkova Brodu nezměnily ani velké peníze.
„Kluk hodně vyspěl, má rozhled, dostal se do velkého světa a prospívá mu to. Ale žádný frajer se z něj nestal. Je pořád stejný jako býval kdysi,“ potvrdil Mazánkova slova i otec Souček. „Říkáme si s manželkou, že když mu je pětadvacet, tak už se snad ani měnit nebude,“ dodal s úsměvem.
Za synem jezdí do Anglie oba rodiče velmi rádi, jen by si přáli ho také konečně vidět při utkání na vlastní oči.
„Už jsme tam byli asi čtyřikrát, ale ani jednou to nevyšlo. Poprvé zrovna nehrál kvůli zranění a teď se zas všechny zápasy hrají bez diváků. Je to divná doba,“ povzdechl si otec Souček.
Proto by si také do nového roku 2021 kromě zdraví pro všechny nejvíc přál, aby se svět vrátil do starých kolejí. Jinak mu totiž momentálně nic zásadního nechybí.
„Syn je spokojený v Anglii, jeho rodina si tam už zvyká. Dcera dodělala školu a vybrala si skvělou práci. Co víc bychom si mohli přát než jen to, aby tahle pohádka trvala co nejdéle,“ dodal František Souček.
