U vzniku instituce, která v Česku zaznamenává rekordy a kuriozity, byl tehdy i její současný prezident Miroslav Marek. Jeho Agentura Dobrý den oficiálně zastřešuje všechna česká nej a vydává ty nejlepší knižně.
O jejím fenoménu a těch, kteří často neuvěřitelné rekordy tvoří, dokonce vznikl celovečerní film Největší z Čechů.
Dvaapadesátiletý majitel „firmy na rekordy“ chtěl být přitom původně učitelem.
„Můj sen byl dělat v domě dětí a mládeže a věnovat se dětem. Všichni o tom věděli, a když jsem se vracel z vojny, tak shodou okolností jedna pracovnice odcházela a já jsem nastoupil místo ní. Strávil jsem tam osm let a vedl oddělení pro mládež. Práce s dětmi byla ta největší škola. Na rovinu totiž člověka klidně pošlou do háje, když vymyslí něco, co je nezajímá,“ říká Marek.
První rekord „upletli“ na dívčím táboře
Marek už od střední školy jezdil s dětmi na letní tábory, což mu i přes jeho vytížení zůstalo dodnes. Právě na jednom z nich vznikl také nápad na zřejmě první ze stále nekončící řady rekordů.
"V roce 1986 jsem téměř na poslední chvíli dostal na starost dívčí tábor zaměřený na rukodělné práce. Chtěl jsem ho něčím ozvláštnit, a tak mě napadlo uplést nejdelší šálu. Takže když holky byly v noci na hlídce nebo měly službu na bráně, tak aby nemarnily čas, začaly plést. Šála měřila po týdnu přes pětadvacet metrů," vzpomíná Marek.
To bylo právě v době, kdy v Mladém světě - tehdy stěžejním časopise pro mladé, jak Marek podotýká - vyšla zpráva, že Ladislav Kochánek uzavírá vydání své knihy Tisíc československých nej s výzvou, aby se mu ozval každý, kdo má námět na rekord.
„My jsme mu ten náš ale napřed neposlali. Známí, co to také četli, nás ale nakonec přemluvili, a tak jsme mu napsali. On nás pak zavalil údaji o rekordech v pletení, a díky tomu jsme se seznámili,“ popsal rekordmanské začátky Marek.
V kotrmelcích z Pelhřimova na Křemešník
Už v roce 1986 založil při pelhřimovském domě dětí klub, který o tři roky později dostal název Dobrý den, a začal spolu s dalšími dvěma nadšenci - Josefem Vaňkem a Lubošem Rafajem - pořádat akce, na nichž se lidé nejen bavili a jezdili na výlety, ale postupně se i pokoušeli o první rekordy.
Pod hlavičkou klubu také vznikl v září 1990 v Pelhřimově první světový rekord.
Dvanáct klubových členů tehdy zdolalo dvanáctikilometrový úsek z Křemešníku do Pelhřimova pomocí kotrmelců, kterých v průběhu víc než osmi hodin udělali neuvěřitelných 10 684. Rekordů a aktivit přibývalo a na řadu přišlo i pořádání prvních ročníků dnes už legendárních festivalů rekordů.
"Pak už to dál nešlo časově skloubit s prací, a tak jsem odešel na volnou nohu. K tomu jsem ještě psal do okresních novin sport, ale i o rekordech, když zrovna nějaký byl," popisuje Marek.
Obří lžičku měli doma v obýváku
Ten zprvu některé rekordní exponáty, které začaly na festivalech vznikat nebo je lidé posílali, shromažďoval u sebe doma.
"V obýváku jsme třeba měli obří lžíci vyřezanou z jednoho kusu topolového dřeva, dlouhou 253 centimetrů," podotkl Marek.
Také proto na konci června roku 1994 po dvouletém úsilí o získání prostor otevřel v Pelhřimově v historické jihlavské věži Muzeum rekordů a kuriozit.
„Zatímco dole se slavnostně přestřihávala páska, v posledním patře se ještě dokončovaly úpravy expozice. Tak hektická to tehdy byla doba,“ připomíná Marek.
V muzeu jsou k vidění obří exponáty - jako již zmiňovaná lžíce, největší štětka na holení, nejdelší šála, největší pyžamo či péřová bunda, nebo naopak nejmenší džbánek či nejmenší jízdní kolo.
Na muzeum navázala později také expozice Zlaté české ručičky, představující kolekci stovky předmětů od funkčního parního stroje ze skla až po kytaru ze sirek, vypovídající o šikovnosti a neuvěřitelné píli jejích tvůrců.
Obě expozice spojuje venkovní procházka Českou knihou rekordů, půldruhakilometrový okruh městem, představující další z předmětů, které se do muzea nevešly - například největší konvici na čaj, hrnec a trychtýř, obří židli, šachovou figurku nebo největší turistický rozcestník.
V roce 1995 se klub Dobrý den oficiálně transformoval ve stejnojmennou agenturu rekordů a kuriozit, kde byl Marek, dnes její prezident, zprvu jediným zaměstnancem.
Česká kniha rekordů poprvé v angličtině
Agentura se postupně rozšiřovala až do dnešní podoby, která trvá posledních asi deset let.
!Je nás šest, ale jsou chvíle, kdy máme desítky spolupracovníků, hlavně dobrovolníků, kteří nám pomáhají při akcích. Jsou za tím tisíce hodin, statisíce najetých kilometrů křížem krážem po republice. Klademe si za cíl, aby Pelhřimov byl stále městem rekordů, a proto chceme nadále rozšiřovat i rekordy v ulicích. Dál také zaznamenáváme stovky rekordů ročně po celé republice a s tím souvisí i rozšiřování expozic a exponátů v muzeu rekordů. Všechno zkrátka běží dál tak, jak má,“ dodává Miroslav Marek, v jehož šlépějích se vydal také jeho syn Jakub.
Zatím posledním počinem agentury, která spravuje českou databanku rekordů, je vydání dalšího pokračování České knihy rekordů, tentokrát poprvé i v anglické verzi.
