Od výbuchu uplynuly tři měsíce, zraněná babička zůstává v nemocnici

Tři ze čtyř bytů činžovního domu v Dobroníně u Jihlavy jsou po říjnovém požáru už zase obyvatelné. Ten poslední nechaly České dráhy vyklidit a zakonzervovat, opravovat už ho podle slov mluvčí Kateřiny Šubové nebudou.

Nebýt dřevotřískových desek místo oken v bytě v horním patře asi by jen stěží někoho napadlo, že se v jinak obyčejném domě u nádraží v Dobroníně téměř před třemi měsíci bojovalo o životy hned dvou lidí.

Po výbuchu propanbutanové lahve tady začalo hořet v jednom z bytů, kde se v tu chvíli nacházela starší žena a její pětiletá vnučka.

Dívenku zachránila duchapřítomnost babičky a sousedé, ovšem samotná žena zůstává s těžkými popáleninami na více než šedesáti procentech těla pořád ještě v brněnské nemocnici.

„Prý je na tom snad o něco líp. Ale my o ní moc informací nemáme,“ krčí rameny soused zraněné ženy Jiří Láník, jehož bezprostřední pomoc byla v sobotu 24. října 2015 pro danou situaci klíčová.

Však je také rodina obou zraněných nejen jemu za včasný zásah velmi vděčná. „Z celého srdce děkuji všem, kteří pomáhali při záchraně života mojí dcerky a mamky. Děkuji sousedům, hasičům, záchranářům. Všem, kteří se přímo podíleli na záchranných pracích, i těm, kteří nám drží palce a podporují nás. Žádná slova nemohou vyjádřit můj vděk,“ napsala na konci listopadu dojemný vzkaz na sociální síti maminka dívenky.

Dva ze čtyř bytů byly po výbuchu neobyvatelné. Nyní, o tři měsíce později, už zbývá jen jeden. V domě je každopádně stále cítit kouř. „Rodina z dolního bytu se po nezbytných opravách nastěhovala v polovině prosince zpátky. Takže Vánoce už trávila doma. A horní byt, v němž výbuch nastal, vlastník domu zakonzervoval,“ vysvětluje starosta Dobronína Ivan Sehnal.

Vybralo se skoro 60 tisíc korun

A jak se zdá, ve stejném stavu asi byt ještě pěkně dlouho zůstane. „Do oprav společných částí domů a tří bytů jsme vynaložili necelých 300 tisíc korun. S ohledem na dlouhodobý záměr prodeje tohoto bytového domu neuvažujeme o rekonstrukci posledního bytu,“ vzkázala Kateřina Šubová, mluvčí Českých drah, kterým činžák u dobronínského nádraží patří.

„Zadáváme aktualizaci znaleckého posudku z loňského září a byty nabídneme stávajícím nájemníkům,“ doplnila.

Nicméně pro ženu, která zatím zůstává v péči lékařů, mají dráhy připravené náhradní ubytování. „Podle mých informací by jí prý poskytly byt v drážní budově,“ prozrazuje starosta obce.

3. listopadu 2015

Pár dnů po výbuchu vypsala radnice sbírku, která měla pomoci zajistit především základní vybavení bytů, v nichž došlo k největšímu poškození. Například manželé Láníkovi museli opustit svůj byt jen ve věcech, které měli zrovna na sobě.

„Jsme moc vděční za každou pomoc. Opravdu všem lidem moc děkujeme. A taky našemu panu starostovi,“ neustále připomínal Jiří Láník. „Brečela jsem, když jsem se dozvěděla, že peníze vybraly i děti z místní základní školy,“ doplnila jeho žena Margita, která prý zatím okamžiky výbuchu nemůže dostat z hlavy.

„A nejenom já, ani moje devítiletá vnučka. Než to bouchlo, tak jsme tady spolu v pokoji skládaly puzzle. Teď u nás vůbec nechce být,“ svěřuje se.

Podle starosty Ivana Sehnala vynesla sbírka bezmála 60 tisíc korun, přičemž z už zmiňované školy dorazila částka přes 7 tisíc korun.

„Celý týden tam o přestávkách prodávali buchty, které pekli žáci a jejich ochotné maminky,“ prozrazuje. „Když s takovým nápadem přijdou samy děti, je to vždycky krásné. Celkově si myslím, že v české povaze máme to, že když je nejhůř, tak se vždycky spojíme,“ dodává s tím, že velkou měrou přispělo také občanské sdružení Dobrotety, které uspořádalo materiální sbírku.

Vrátil se domů a v kuchyni našel sousedčiny dveře

Každý den děkuje náhodě, která ho v osudný den výbuchu poslala pryč z bytu. Obvykle totiž bývá Jaromír Polanský z Dobronína v sobotu dopoledne doma, ovšem 24. října odešel ráno po deváté hodině vypomoci kamarádce se dřevem. A to mu možná zachránilo život.
„Je to tady nedaleko. Kolem poledne jsme najednou uslyšeli velkou ránu. Ještě jsme si dělali legraci, že po nás někdo střílí,“ vybavuje si s odstupem tří měsíců. „Jenže pak byl najednou slyšet vrtulník a hasiči a to už jsem věděl, že se něco stalo.“
Pořád však netušil, že neštěstí postihlo právě dům, v němž bydlí. „Najednou ale zavolal soused, tak jsem pustil všechno, co jsem měl v ruce, a vyrazil domů,“ vzpomíná.
Tam už zatím operovali hasiči a záchranáři. Do svého bytu se dostal až po svolení od statika. „Viděl jsem, že dveře od bytu sousedky prolétly těmi mými a skončily až v kuchyni. Ani nechci domýšlet, jak bych skončil, kdybych tam zrovna v té době seděl nebo šel třeba do koupelny,“ přemítá Polanský.
Další týden pak musel spát v obývacím pokoji, protože zeď v ložnici se po výbuchu naklonila a bylo potřeba postavit novou. „Na jaře ještě musím znovu vymalovat a v předsíni spravit skříňku, která se nárazem prohnula,“ prozrazuje. „Ale hlavní je, že jsem tehdy nebyl doma,“ dodal s úlevou.