Zatímco jinde už vytrvalý déšť rozvodnil řadu toků, které ničily, pustošily i zabíjely, Vysočina až na výjimky velké vodě v létě 2002 dlouho odolávala. Přesto nakonec povodním neunikla – nejhorší dny prožila mezi 11. a 14. srpnem.
Rozběsněný živel tehdy řádil ve všech okresech kraje. Ovšem takové devastace, kterou způsobil v jiných částech země, byli místní lidé ušetřeni.
Během několika dní se přesto po vytrvalých deštích vylily řeky, říčky a některé potoky, praskaly hráze rybníků. Za jednu noc spadlo až 82 milimetrů srážek.
„To je opravdu hodně. Při normálním dešti, který trvá i 24 hodin, to bývá 15, maximálně 20 milimetrů,“ porovnával tenkrát meteorolog ze stanice v Kostelní Myslové. Vytopeny byly nejen domácnosti, pole a zahrady, ale třeba i dětské tábory.
Hořepník: dům raději ze strachu prodali
Snad nejhorší situace při povodních v roce 2002 byla v Hořepníku na Pelhřimovsku. Ze břehů se zde vylila říčka Trnava, která poničila silnice, kanalizaci a i několik rodinných domů.
V jednom z nich jeho majitelé, rodina Kratochvílových, bydleli pouhopouhé tři týdny. Večer před pohromou seděli ještě v klidu na zahradě, jenže druhý den ráno už se doma brodili půlmetrovou vrstvou vody. Tak rychle hladina stoupala.
„Jsem z toho nešťastný, nikomu bych takovou pohromu nepřál,“ lamentoval tenkrát Antonín Kratochvíl. A nebyl zdaleka jediný, koho živelná pohroma zasáhla. Jeho sousedé zase museli narychlo vynášet domácí zvířata. Raději zachránili své psy a kozy, než aby si odnesli ložní prádlo.
Dnes se nad Hořepníkem – v místech, kudy se přihnala velká voda – tyčí protipovodňová hráz, jež chrání čtyři nejohroženější domy. Vypočítaná je na stoletou vodu. Kromě toho nechala obec vyčistit a srovnat koryto říčky.
„Ale stejně máme pokaždé, když začne voda v Trnavě stoupat, divný pocit a doufáme, že se nepřeleje přes tu ochrannou hráz,“ konstatuje starosta Vladimír Kotýnek.
Ostatně žít ve strachu už se nechtělo jedné z rodin, jejíž dům zasáhla před patnácti lety povodňová vlna. Raději ho prodala.
Číchov: králíky a kuřata museli stěhovat na půdu
Desítky stavení, v nichž voda dosahovala až do výšky půl metru, zaplavila voda v Číchově na Třebíčsku. Místní se zde 14. srpna 2002 brodili ke svým domovům a s obavami sledovali dravý tok řeky Jihlavy, která si razila cestu přes zahrádky, sady a dvory usedlostí.
Zaplavený byl i dětský koutek ve vsi či nový tenisový kurt u obecního úřadu. Lidé z části vesnice měli odříznutý přístup i k obchodu s potravinami.
Jednou z postižených obyvatelek byla tehdy Eva Částková. Vodu měla ve dvoře, v kotelně i po celé zahradě. „Králíky a kuřata jsme vystěhovali na půdu, psy máme schované. Domů teď nemůžu. Ucpali jsme dveře igelitem a pytli, kdyby to ještě stouplo,“ líčila tehdy situaci mladá žena.
I dnes se obyvatelé Číchova velké vody obávají. „Ještě v 80. letech se plánovala přeložka řeky. Ale tento nápad nějak zapadl. Jako malá obec jsme na okraji zájmu. Hlavní investice míří do Třebíče,“ vysvětluje starosta František Veleba. Velkou vodou jsou prý ohroženy hlavně tři domy u řeky. „Jedna rodina ho už raději prodala a odstěhovala se,“ konstatuje.
Luka: na vodě plavaly unimobuňky stavařů
Řeka Jihlava opustila své koryto také v Lukách nad Jihlavou. Rozlévala se údolím směrem k Třebíči. Voda kulminovala 14. srpna ve čtyři hodiny ráno a brzy se dostala až nad značku, která určovala výšku hladiny při velikých povodních v roce 1985.
Pod vodou se tehdy ocitla čistička odpadních vod, kterou čekala za měsíc kolaudace. Ve vodě plavaly také unimobuňky stavařů.
Rozvodněná řeka Jihlava a Kozlovský potok předtím potrápily obyvatele Luk už mnohokrát. Jednu z nejničivějších povodní zažili v roce 1988. Tehdy Kozlovský potok zatopil na 130 domů a vyžádal si dvě oběti na životech. Městys potom nechal vybudovat na Kozlovském potoce soustavu devíti suchých hrází.
Podobná protipovodňová opatření chtěli místní i na řece Jihlavě, ale realizace se zatím nedočkali. Vedení radnice však věří, že se v dohledné době podaří vše dotáhnout do úspěšného konce.
„Momentálně jsme ve fázi územního rozhodnutí. Projekt jsme předali Povodí Moravy, které by ho mělo realizovat. Mám informaci, že by to mohlo být už v roce 2020,“ poznamenal loucký starosta Viktor Wölfl.
Štěpánov: rozběsněná říčka přinesla mrtvolu
Jinde v kraji byl ještě klid, ale ve Štěpánově nad Svratkou už měli své peklo za sebou. Probírali se z přívalové vlny, která už 15. července 2002 zatopila tři desítky domů. Rozběsněná říčka Hodonínka s sebou tenkrát přinesla i mrtvou ženu z Blanenska a napáchala velké škody na silnicích.
Živel, který sem vtrhl ze sousedního okresu, si razil cestu přes pole, zahrady a nevyhýbal se ani stavením. „Nic takového nepamatuji. Teklo to přes most a bralo stromy a větve. Voda se vracela z kanálů, no hrůza. Všechno vyplavené, všude bahno,“ ukazoval tehdy na zablácený dvorek Josef Polák.
Škodu měly i místní železárny. Hodonínka zaplavila sklady, slévárnu a veškeré technologie.
Od té doby říčka obyvatele městyse na Žďársku vážněji neohrozila. Podle místostarostky Aleny Boháčové i díky protipovodňovým opatřením, hlavně vyčištění koryta a instalaci měřicích čidel.
Přesto voda Štěpánov sužuje dál. Naposledy před 14 dny. Není to však voda z rozlitých řek, ale přívalový déšť. „Náš městys leží v údolí, takže se veškerá voda z okolních svahů žene k nám. Teď jsme kvůli tomu měli poničené obecní cesty,“ podotkla Boháčová.
