„Do poslední chvíle jsem zkoušel ve Studiu Y novou hru Varieté Freda A. aneb Chytání větru. Premiéra je už v lednu. A téměř denně jsem hrál buď v Ypsilonce, nebo ve Studiu 2, kde byla 25. listopadu premiéra představení Šíleně smutná princezna,“ uvedl příklady.
Oldřich Navrátil v nové verzi velmi známé pohádky hraje krále Dobromysla, jako rádce Hranatý se představuje Jan Kraus, rádcem Kulatým je Bob Klepl. Role princezny a prince připadly Berenice Kohoutové a Janu Cinovi.
„Podle ohlasů kritik i diváků je to představení velmi povedené,“ říká herec.
A pohádkám ještě není konec!
Před měsícem Oldřich Navrátil dotočil film Zázračný nos, který byl v televizi uveden o Vánocích.
Další filmová práce ho čeká, ale mluvit konkrétně o ní nechce, aby to nezakřikl.
Jednu věc přece prozradí: od ledna bude zkoušet Manželství v kostce se Zuzanou Kronerovou. A účinkuje taky například v divadle Minor, kde hraje otce Klapzubu v Klapzubově jedenáctce. S oblibou říká, že je rád, že dělá to, co ho baví. „Rukama bych se neuživil,“ doplňuje.
Vyzdobená chata i purpura
A jak prožívá svátky na rodné Vysočině? Jeho manželka Monika vyrazila na Třebíčsko už s předstihem, aby přivezla vše potřebné, vytopila chatu a vyzdobila ji venku i uvnitř. Na to si oba potrpí.
Svého muže pak vyzvedla u autobusu a pustili se společně do finálního chystání na svátky.
Vánoce u Navrátilů, to byla spousta dobrého jídla, na jehož přípravě se Oldřich Navrátil sám rád vždy podílí. Pečlivě se v jejich domácnosti dodržují zvyky, chata je vyzdobená a provoněná purpurou i františky. „To musí být,“ říká s úsměvem paní Monika.
„Olda tradičně vaří rybí polévku, dělá výborný bramborový salát pro celou rodinu a smaží kapra. Jeho štědrovečerní laskominy jsou vyhlášené a všichni naši milí si povinně jezdí s miskami pro salát,“ prozradila hercova manželka.
Na štědrovečerním stole nesměla chybět vánočka, štrúdl ani vánoční dort. Je to tajný rodinný recept, který dědí nejstarší děvče v generaci.
„Což postihlo mne, takže vzhledem k tomu, že máme tři děti a od nich už tři vnoučata, od počátku prosince u nás v pražském bytě vonělo cukroví, dort, štrúdly a vánočky. Pak následoval rozvoz potomkům,“ popsala domácí atmosféru Monika Navrátilová.
„Na chatě taky samozřejmě nesmí tradičně chybět jmelí zavěšené nade dveřmi, protože jen tomu, kdo pod ním projde, neuteče příští rok štěstí a zdraví. Na slavnostním stole musí být ještě devět druhů ovoce, šupina pod talířem, plovoucí svíčky a na ‚kostnu‘ Betlém po mých rodičích,“ přidal další detaily Oldřich Navrátil.
Rád se věnuje mrňatům
Stromek již tradičně dostávají od kamarádů. „Tento rok kontejnerovanou jedličku od Ladi, který nás krom stromků zásobuje i pejsky, protože má v Rančířově chovnou stanici kokrů,“ uvádí herec.
Všechna tři vnoučata Oldřicha Navrátila žijí v Praze. Tam se uskutečnilo předvánoční společné jídlo, po němž následovala podvečerní procházka s kočárky a „chodící“ vnučkou Emou na Staroměstské náměstí. Děti se dožadovaly světýlek, dospělí si dali klobásku a svařák.
Navrátilova dcera Tereza z prvního manželství pak jezdí na svátky za maminkou do Třebíče. A s manželem a vnoučkem Viktorkem se stavují za tátou a jeho druhou ženou Monikou na Štědrý den dopoledne na chatu.
„Po obědě pak společně ještě s Oldovou sestrou a její rodinou navštěvujeme hrob Navrátilových v Třebíči. Je to další důležitá tradice,“ říká paní Monika.
Večeři už mívají ve dvou, zazpívají si koledy, předají dárky a na půlnoční mši jedou do Třebíče, kde se opět všichni setkají.
Mimochodem: jaký je Oldřich Navrátil dědeček? „Vzorný. Mrňatům se, když má čas, věnuje a moc rád. Chodí kočárkovat s těmi malými – Viktorem a Nelou. Nejstarší Emě, která miluje divadlo, zařizuje kulturní vyžití. Když začínala mluvit, neřekla mu jinak než dede ham, protože jí vyvářel dobroty. Od dědy je prostě od dědy,“ říká s úsměvem Monika Navrátilová.
Jako z časů monarchie
V jednom z rozhovorů Oldřich Navrátil zmínil, že když ještě působil jako mladý herec v Brně, přijela za ním do Třebíče jeho kolegyně Dáša Bláhová a neubránila se poznámce, že jeho prarodiče jsou jak vystřižení z časů monarchie.
„A měla pravdu. V mém rodném domě v Hasskově ulici se tenkrát opravdu zastavil čas. Vyrůstal jsem tam se sestrou, rodiči, babičkou a dědou a později i hospodyní Tonynkou, která se stala právoplatným členem rodiny a já ji od dětství miloval. Po smrti babičky Matyldy mi ji vlastně suplovala,“ vzpomíná Navrátil.
Vánoce u nich probíhaly ve velkém rodinném kruhu, a to i v době, kdy už Oldřich a stejně tak jeho sestra byli sezdaní a měli děti. U stolu jich bývalo i kolem dvanácti.
Starobylý dům měl vlastní atmosféru už svými obyvateli, dispozicí a zařízením. Vánoce tam má herec ve vzpomínkách spojené s vůní cukroví, chvojí, stromečku, purpury a františků. Nábytek byl pečlivě naleštěný a dečky naškrobené tak, že se lámaly.
K druhé babičce Marii a dědovi Josefovi chodíval malý Oldřich na Potok, jak se v Třebíči říká. Procházkou na Štědrý den dopoledne. Babička nasmažila boží milosti, děda vytáhl perletí vykládanou harmoniku a hrál koledy.
Každé Vánoce se Navrátilovi chodili dívat na krásný Betlém ke svatému Martinovi, což je velký kostel na dohled od hercova rodného domu. A on sám tam později vodil i dceru Terezu. Letos tam přivedli rovněž vnoučka, aby se podíval na Ježíška.
Dárky se sestrou rozdělovali na tvrdé a měkké, což činí všechny děti. A nejraději měli „tvrdé“, ty nezaváněly čepicí či svetrem. Nejstarší vzpomínku na dárek má spojenou s Vánocemi v první třídě, kdy dostal pod stromeček „plnicí“ pastelky řečené verzatilky. Tenkrát za 18 korun.
Oldřich Navrátil je spokojený, že v končícím roce 2016 jsou všichni blízcí zdraví, práce ho těší a rodina funguje. „A to je v životě to důležité.“
