V době iPadů funguje v Kralicích nad Oslavou jeden z posledních železničních přejezdů na Vysočině s mechanickými závorami. "Naši předkové to dobře vymysleli. I po těch mnoha a mnoha letech je to velmi spolehlivý systém. Teda pokud tu závoru někdo neurazí," pochvaluje si Benáček.
Závory ovládané klikou padají na silnici spojující Kralice a Dukovany. Ještě před půl stoletím byly takové přejezdy běžnou součástí života u kolejí. Každým rokem je jich ale méně a méně. Postupně je vytlačují jejich automaticky ovládaní následovníci, kteří se už obejdou bez ručního pohonu.
"Funguje to jako velký setrvačník," popisuje výpravčí, který už v Kralicích slouží a zvedá závory třicet let. A se smíchem odpovídá na otázku, jestli má svalnatější ruku, kterou již od roku 1981 točí klikou. "Je to trochu jako posilovna. Zvlášť v zimě se točí hůře a je třeba vynaložit větší sílu," potvrzuje.
Závory zvedá i třicetkrát za jednu směnu
Celý přejezd byl kdysi vymyšlen mazaně - aby přes něj stihla projet i ta nejpomalejší auta. A samozřejmě koňské povozy.
Závory zvedá třicet let |
Kliku zajišťuje velký a starodávně vyhlížející klíč. Za ty roky je už hodně ohmataný. Trať protínající Kralice totiž spojuje Jihlavu s Brnem, a je tím pádem hodně využívaná nejen rychlíkovými spoji. Ve všední den zvedá kralický železničář závory i třicetkrát za dvanáctihodinovou šichtu.
Přejezd ovládá ze staniční budovy, která je od závor vzdálena na dohled přes dvě stě metrů. Řetězy a dráty vedou od kliky těsně pod zemí. Čas od času je údržbáři promažou štětcem namočeným v oleji. "Pokud bych chtěl svižnějším točením závory urychlit, tak se zaseknou. Je to fakt důmyslné," uznává výpravčí.
Zhruba dvakrát do roka se ale podle něj stane, že červenobílou kulatinu přelomí jako sirku některý méně ukázněný řidič. Benáček je často svědkem toho, že varující zvonek vyzvání a řidiči se stále odvažují přes koleje přejet. I po třiceti letech služby ho dokážou někteří šoféři překvapit.
"Jednou vyskočili z auta dva mladíci a každý zvedl jednu závoru, přestože to moc nejde. Ten třetí pak projel. Přitom vlak už byl tady," ukazuje Benáček. Za všechny roky ale na přejezdu nepamatuje havárii. Možná i proto, že kralické závory se nedají objet.
Hodně mechanických závor zmizelo v 70. letech
Dříve pracovali u drah na Vysočině závoráři, kteří seděli v malých domcích u přejezdů a kromě včasného točení klikou neměli nic jiného na starosti. Takoví zaměstnanci už v kraji nejsou.
"Mechanické závory ale fungují ještě například ve Studenci nebo v Kojeticích. Hodně jich zmizelo v sedmdesátých letech," říká Ladislav Vaníček, dozorčí provozu Správy železniční dopravní cesty z Okříšek.
Stanice v Kralicích je dochovanou ukázkou toho, jak to u drah fungovalo kdysi. Poslední velkou změnu tam zažili v roce 1962, kdy se změnila mechanická návěstidla za světelná. A taky už se v kralické stanici netopí kamny na uhlí jako kdysi.
Devětačtyřicetiletý výpravčí Benáček považuje mechanické závory za spolehlivější než automatické, které se mohou porouchat třeba při bouřce. A chystá se, že kliku roztočí i letos na Štědrý den a po Silvestru na Nový rok.
