„Soukromý majitel areálu bývalé školy chce pomník odstranit. Nepodařilo se dohledat, kdo by mohl být jeho vlastníkem, ale tak nějak ho považujeme za vlastní. Nechceme se ho vzdát, takže pro něj hledáme nové místo,“ objasnil situaci havlíčkobrodský místostarosta Čeněk Jůzl.
Pomník by mohl být přestěhován do míst nazývaných Dolík ke Gródlově mlýnu.
„Vede tam turistická naučná stezka, je to klidné místo, kam chodí lidé z města na výlety a za relaxací. Pro pomník by to bylo důstojnější umístění,“ říká Jůzl.
Památník by měl stát v místech, kde naučná stezka u potoka Žabinec odbočuje z asfaltové cesty ostře doprava k Brodu. Podle historiků je to mnohem vhodnější lokalita než areál školy u hlavní silnice na Jihlavu.
„Je to adekvátní umístění. Právě zde se totiž těsně po skončení druhé světové války usídlily jednotky rumunské armády a několik měsíců zde měly tábor,“ souhlasí historik havlíčkobrodského Muzea Vysočiny Michal Kamp.
Koně během týdne spásli vše zelené, zmiňuje kronika Petrkova
Pomník je věnován vojákům rumunského 26. pěšího pluku „Rovine“ z města Craiova. Ti přišli na Havlíčkobrodsko kolem 10. května 1945. Protože skončila válka, byl jejich další postup zastaven. Rumunští vojáci se ale podíleli na dopadení posledních německých vojáků skrývajících se v lesích a na jejich odzbrojení.
Přítomnost Rumunů zmiňují i kroniky nejbližších obcí. „Na Dolíku u samoty se usadil 26. rumunský pluk z Craiovy. Bylo jich 1 550 vojáků a 1 000 koní. Vše, co bylo zelené, to jest tráva, jetel i z části obilí, bylo během týdne úplně spaseno,“ stojí doslova v kronice sousedního Petrkova. Zápis je datovaný 15. května 1945.
Na pomníku, z větší části popsaném v rumunštině, se uvádí i počet obětí. Zahynout podle těchto údajů mělo celkem 101 vojáků, 6 poddůstojníků a 4 důstojníci. Michal Kamp se domnívá, že to je údaj za celý tehdejší havlíčkobrodský okres, nikoliv jen za tento konkrétní tábor.
„Rumunští vojáci se zde už bojů s nacisty neúčastnili. Spíše se jednalo o jakousi jejich nedbalost či nešťastné náhody. Známý je třeba případ, kdy s nimi vybuchl muniční sklad poblíž Polné. Tam jich zahynulo kolem patnácti,“ uvedl historik brodského muzea.
Rumunské kříže z březových větví dlouho nevydržely
Když rumunští vojáci z Čech po několika měsících odcházeli, bývalo jejich zvykem, že si v místech svého dočasného pobytu stavěli vlastní pomníky.
„Obvykle bývaly z březových větví, mívaly tvar ornamentálních křížů. Ale dlouho se nedochovaly. Kamenné pomníky jim kdosi dělal až později,“ přiblížil Michal Kamp.
Zajímavostí je, že současný pomník se do areálu střední zemědělské školy dostal až v šedesátých letech minulého století. Původně totiž stál na takzvaném Strážném vrchu. Ten se nachází na jih od Brodu nedaleko silnice na Jihlavu.
„Jenže když se stavěla silnice na Jihlavu nová, byl pomník přestěhován do města, aby byl víc na očích,“ podotkl Jůzl.
Kdo nechal pomník rumunským vojákům vystavět, se už nejspíš zjistit nepodaří. Stejně tak jako je neznámý jeho majitel. A tak ho na své náklady nechá převézt Havlíčkův Brod.
Jako první musí přesun pomníku schválit památkáři
To vše ovšem až poté, co jeho přemístění definitivně povolí ministerstvo obrany, jež je na konci celého procesu - v něm jsou nutná souhlasná vyjádření celé řady institucí a organizací.
Jako první musí přemístění pomníku povolit Národní památkový ústav, což se čeká právě v těchto dnech. „V tomto konkrétním případě se dá očekávat, že vlastník od památkové péče obdrží kladné stanovisko,“ uvedla Jana Zadražilová z oddělení památkové péče krajského úřadu.
Právě krajský úřad bude o přesunu pomníku na základě oficiální žádosti města rozhodovat následně. „Pro souhlas je zapotřebí doložit písemnou žádost se specifikací umístění v nové lokalitě. Pokud je umístění dostatečně důstojné, není důvod souhlas nevydat. Pokud je tam navíc historická souvislost, je to jedině dobře,“ řekl Daniel Trtík z právního oddělení úřadu. Teprve poté poputuje další žádost na ministerstvo obrany k definitivnímu rozhodnutí.
Kraj Vysočina prodal areál za 31 milionů realitní společnosti
Střední zemědělská škola v Havlíčkově Brodě ukončila činnost v roce 2010. Několik let areál chátral, než se ho Kraji Vysočina podařilo za 31 milionů korun prodat realitní společnosti. Ta ho rozdělila na několik částí a přeprodala dál.
Například z východního křídla je dnes tréninkové centrum stolního tenisu a z internátu na jižní straně areálu je ubytovna pro zahraniční dělníky. Centrální část a dílny s garážemi by mohly sloužit potřebám autoservisu.
Největší část pozemků podél hlavní silnice od Autocentra Špinar po bývalou školu, ubytovnu a prodejce vozů Renault na druhé straně - tedy včetně místa, kde je pomník rumunským vojákům dnes umístěn - získala společnost DEK. Ta zde chce do budoucna vybudovat prodejnu se stavebním materiálem, nářadím a pracovními oděvy.
