V Kamenici nad Lipou se v té době objevily dopisy s nemravným obsahem. Někteří muži v nich byli fiktivně vyzváni, aby se v důsledku pohoršlivého života a příslušného zákona dostavili ke sterilizaci. Pisatel jim vytýkal, že jejich chování je nebezpečím pro všeobecnou mravopočestnost.
„Po obdržení tohoto vyzvání musíte zastaviti pohlavní činnost doma, mimo dům i ve volné přírodě. Aby se předešlo vašemu násilnému předvedení, vyzýváme vás, abyste se dostavil dobrovolně, vykoupán a ve stavu střízlivém do městských jatek ku shora uvedené operaci - sterilizaci. A to v úterý příští týden. Obvazy s nádobou nutno s sebou přinésti. Dostavte se s rekvizitami do druhého oddělení jatečního sálu vyhrazeného pro hovězí dobytek. Hlasité řvaní při operaci vzhledem ke znepokojení dobytka jest přísně zakázáno. Za deset korun může vám být poskytnuta narkóza klackem, takzvaná narkóza dřevěná,“ uvedl pisatel.
Zkušení četníci vypátrali autora dopisů. Ten se přiznal, že je vytvořil na psacím stroji lidového družstva v Kamenici nad Lipou. Zápis o tomto případu uchovává Státní okresní archiv Pelhřimov.
Kočí si pustil pusu na špacír a před dětmi zpíval oplzlé písně
Mají tam i dokumentaci k mravnostnímu případu, který se týkal kočího z Litkovic u Žirovnice. Bylo 20. února roku 1939 a on si pustil pusu na špacír.
„Na dvoře své zaměstnavatelky, majitelky rolnické usedlosti, zpíval před školními dětmi oplzlé písně,“ uvádí se na zažloutlém papíře.
A na celé stránce jsou tam přesně vypsány texty drsné povahy z jeho repertoáru. Kočí pak prý litoval. „Slíbil, že podobného činu už se vícekráte nedopustí.“
Už za války řešili četníci další „mravnostní“ případ v Horní Cerekvi. Muž narozený v roce 1890 vyšel v únoru roku 1942 z hostince.
„Na protektorátní silnici před hospodářským družstvem vykonal po jednadvacáté hodině velkou potřebu. Tímto nepřístojným chováním porušil dobrý mrav a slušnost. Za své jednání se nemohl ničím omluviti. Uvedený navíc na sbírku zimních potřeb pro německé vojáky na frontě neodevzdal ničeho a odevzdati nemůže, poněvadž jest nemajetný a zimní věci, které má, potřebuje pro sebe,“ uvádí se v dochovaném zápise.
Četníci řešili v jedné vsi u Kamenice nad Lipou i případ, kdy hostinský dovolil třináctiletým chlapcům hrát kulečník o peníze ve výčepní místnosti. To bylo v roce 1937. A pak už za války v lednu 1941 zase přišli na to, že v jiném hostinci v Žirovnici hráli krejčí s kočím a pekařem zakázanou hazardní hru „štichovku“.
