Noblesní člověk s velkým životním nadhledem. Tak známí popisovali Františka Karla Podstatzkého-Lichtenstein. „Když vstoupil do místnosti, nemusel nic říkat. Bylo jasné, že přišla osobnost. Mimoděk na sebe strhl pozornost, měl v sobě cosi noblesního,“ vzpomíná na šlechtice starosta Velkého Meziříčí Radovan Necid.
Právě panství v okolí Velkého Meziříčí rodině patřila. I když musela po nástupu komunismu odejít do ciziny, po devětaosmdesátém roce se někteří její členové vrátili zpět. František Karel se usadil v nedalekém Jabloňově.
Mezi lidmi byl velmi oblíben. I třeba proto, že se zajímal o dění v regionu. Měl rád zdejší lesy a často se zdržoval právě v Netíně. Finančně zajistil opravu varhan v kostele, u něhož je i rodinná hrobka Podstatzkých. Možná i proto při sobotním církevním obřadu za hudební nástroj usedl jeden z nejlepších českých varhaníků a přítel hraběte, Jaroslav Tůma.
Dále také basbarytonista Opery Národního divadla František Zahradníček, houslový virtuos František Novotný či flétnista Václav Kunt. Tůmovu hudbu zemřelý miloval. Rakev se zesnulým byla po obřadu v kostele uložena do rodové hrobky nedaleko chrámu, před jejímž průčelím byly položeny květinové dary.
Příbuzní měli v klopě saka bílou růži
Při posledním rozloučení se v kostele konala zádušní mše. Pod oltářem byla přistavena rakev ze světlého dřeva, do prvních řad usedli příbuzní hraběte. V klopách měli bílou růži. Doprovázel je velkomeziříčský starosta. Přišli představitelé evropské aristokracie, místní osobnosti i obyčejní lidé. Mnoho lidí muselo v kostele stát, někteří se dovnitř už ani nevešli.
Pohřbu se zúčastnil mimo jiné syn zesnulého Peter Nandor Podstatzky –Lichtenstein s rodinou, či Františkův bratr Jan a sestra Marie, která se pohybuje na invalidním vozíku. Kromě rodinných přátel a četných zástupců evropské aristokracie se zúčastnili například také zaměstnanci z rodového lesního a rybničního hospodářství a zástupci hasičů. V kostele se objevila i řada starostů okolních obcí a politiků z regionu, jako například velkomeziříčský starosta Radovan Necid a senátoři František Bradáč a Jan Veleba.
Rod Františka Karla Podstatzkého-Lichtenstein se o meziříčské panství staral po několik generací. Pravděpodobně jeho nejznámějším členem byl hrabě František Harrach. Působil jako tajný rada arcivévody a dědice trůnu Františka Ferdinanda d’Este. A byl to právě on, kdo mu po atentátu v Sarajevu, jež se stal záminkou vypuknutí první světové války, v roce 1914 otíral ze rtů krev.
Rodiče Františka Podstatzkého přečkali druhou světovou válku i se třemi dětmi a četným personálem na zámku ve Velkém Meziříčí. Pomáhali odboji a dokonce uchránili řadu místních před nucenými pracemi v Německu.
Od farmáře po ředitele hotelu a obchodníka s víny
Zámek museli opustit až po nástupu komunismu v roce 1948. Z tehdejšího Československa prchali tři sourozenci s maminkou Josefou Podstatzkou-Lichtenstein po železnici ukryti v dobytčím voze. Františkovi bylo tenkrát patnáct let, bratru Janovi jedenáct a sestře Marii dvanáct.
Rodina pak začala nový život v jihoamerickém Chile. Nejprve farmařili, pak získali práci u americké společnosti, která provozovala doly na měď. Později si František udělal pilotní zkoušky a létal s malou společností.
Našel si ženu, Maďarku rovněž šlechtického původu, a spolu odešli do Kanady. Pracoval na nižších pozicích v hotelu, až se stal jeho ředitelem. Profesně se věnoval i velkoobchodu s vínem. Po revoluci se vrátil domů, do Meziříčí, kde to miloval.
František Karel Podstatzký-Lichtenstein zemřel minulý týden v pátek po dlouhé nemoci. Bylo mu 83 let.
