Vyhlášení Podnikatele roku 2014 na Vysočině. Cenu převzal humpolecký pivovarník...

Vyhlášení Podnikatele roku 2014 na Vysočině. Cenu převzal humpolecký pivovarník Stanislav Bernard. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Belgické spolumajitele přivítal Bernard pivem, tradiční výrobu uhájil

  • 2
Podnikatelem roku 2014 na Vysočině se stal před pár dny Stanislav Bernard, spolumajitel pivovaru v Humpolci. Jeho podnikání podle poroty nejlépe charakterizuje slogan „vlastní cestou“. V rozhovoru mimo jiné prozrazuje, že si nenechá mluvit do vaření piva od belgických spolumajitelů.

Co říkáte na zisk titulu Podnikatel roku 2014 na Vysočině?
Je to asi výsledek toho, jak porota vnímá naši firmu a její vývoj v Humpolci. Velice si ceny vážím. Máme velkou poradu obchodníků z celé České republiky i Slovenska. Když za nimi přijedu odtud z Jihlavy, tak první, co bude, že jim cenu ukážu. Moc za ni děkuju.

Kde si ve firmě ceny vystavujete?
V kanceláři mají čestné místo, ale je tam jenom výběr cen, protože by se tam skutečně všechny nevešly. Většina ocenění je vystavená v jídelně zaměstnanců a u příchodu do jídelny.

Teď jste měli v humpoleckém pivovaru na návštěvě spoluvlastníky z ­Belgie. Čím vlastně v pivovaře vítáte návštěvy? U vás to asi není chléb a sůl...
Tentokrát to byl čaj a pak pivo.

Mají Belgičané připomínky k humpolecké receptuře výroby piva?
V roce 2001 jsme prodali přesnou polovinu pivovaru Belgičanům, což je samo o sobě velice nezvyklé. Většinou zahraniční investor trvá na majoritě. Nicméně, my bychom jim tehdy tu majoritu nedali. To bychom ztratili vlastní uvažování a schopnost pivovar ovlivňovat. A­ jak jsem Belgičany za patnáct let poznal, jsou to velice féroví a otevření lidé. Oni nám prakticky vůbec do řízení firmy nezasahují. S jedinou výjimkou.

Jaká výjimka to byla?

Je to řádově sedm osm let zpátky, když jsem se rozhodl, že budeme v rámci tradičního způsobu výroby piva budovat nová oddělení ležáckých tanků. První etapa představovala asi padesátimilionovou investici, jejich výrobní ředitel to neuměl pochopit. A já se mu nedivím.

Proč se tomu belgickému výrobnímu řediteli nedivíte, že nechtěl mocně investovat do ležáckých tanků?
Všude na světě pivovary ruší ležácká oddělení. To pivo se dá skutečně jednodušeji vyrobit ve vertikálních cylindrokónických tancích, kde to zraje rychleji, ve velkých objemech, také se uspoří zaměstnanci, mzdy, odvody, energie i čas. Nicméně, pro mě by nedávalo smysl něco dělat, pokud bychom neusilovali o ­tu nejvyšší kvalitu. Tehdy to nepochopení ze strany jejich výrobního ředitele trvalo zhruba půl roku.

A jak to nakonec s investicí v řádu desítek milionů korun dopadlo?

Dopadlo to tak, že Belgičané přijeli do Humpolce včetně majitelů. Byl tu i Michel Moortgat a on řekl, že výrobního ředitele nepřesvědčíme, ale že vychází z ­toho, že trh s pivem v České republice znám. A tak jsme do ležáckých tanků investovali. Loni jsme potom to oddělení ležáckých tanků rozšířili, je tam už více než 20 tisíc hektolitrů kapacity a jde už o celkovou investici přes sto milionů korun. Vidíte, že když tvrdíme, že chceme dělat pivo tradičně, tak to není jen verbální výrok. Ale znamená to i rozhodování o poměrně velkých hmatatelných investicích, které do firmy musíme vložit. To s těmi ležáckými tanky je jen jeden příklad. Dalším příkladem je třeba to, že pivo nepasterizujeme.

Co vás v humpoleckém pivovaru čeká v letošním roce?
Momentálně probíhá nástavba hlavní administrativní budovy, kde budujeme jedno nové patro. Není to jen kvůli úředníkům nebo managementu. Především rozšiřujeme laboratoř. Nepasterizované pivo vyžaduje velký počet dílčích laboratorních testů. Také jsme už přestěhovali nádrže na kapalný kysličník a dusík. Na jejich místě teď stavíme budovu pro dva obrovské cylindrokónické kvasné tanky, každý bude mít objem 2 400 hektolitrů. Tyto tanky budeme používat pro výrobu nejnovějšího produktu – piva Ale.

Areál vašeho pivovaru v Humpolci se nachází ve středu města. Nepřemýšlíte o výstavbě nového areálu na zelené louce?
Kdyby areál ležel na okraji města nebo u dálnice D1, bylo by to pro nás nesrovnatelně výhodnější. Jednak na tom zhruba jednom hektaru, co máme v centru města, někdejší podnik Jihočeské pivovary vařil 26 tisíc, maximálně 40 tisíc hektolitrů piva ročně a my vloni vyprodukovali 265,5 tisíce hektolitrů na stejném pozemku. Představte si přibližně plochu sto krát sto metrů.

Takže je v areálu už problém s ­další výstavbou...
Stavíme to tam jako domino. Něco zboříme, něco postavíme. Máme ale zájem získat i mnohem větší pozemek na kraji města a tam potom perspektivně vybudovat zřejmě expediční části firmy. Je to ale běh na dlouhou trať. Už jen získat ty pozemky není jednoduché.

A co pivovar a jeho vůně?
Části sousedů voní a části nevoní, to je jako ve všem.

Co je pro vás jako podnikatele nejdůležitější?
Peníze nebo ekonomický růst nejsou v podnikání až tak důležité. Nejdůležitější je, aby člověk mohl dělat to, co ho baví, protože jedině potom může další lidi vést a inspirovat.

Jaký jste vlastně ředitel?
Snažím se nechovat jako striktní šéf, protože to podle mého názoru schopné jedince odrazuje. Místo toho radši dávám lidem volnost a podporuji firemní kulturu založenou na otevřenosti, důvěře, spolupráci, odpovědnosti a pozitivitě.

Také říkáte, že jdete vlastní cestou, ale přesto: máte nějaký podnikatelský vzor?
Vždycky zmiňuji pana Baťu. To byl zaprvé český podnikatel a zadruhé, co oni ve firmě tenkrát dokázali, to bylo naprosto výjimečné. Nejen v rámci České republiky, ale celosvětově.

Je nějaké pivo, které byste chtěl někdy ve světě určitě ochutnat?
Řekl bych, že ne. I když ne... Je jich spousta. Za svůj život jsem ochutnal obrovské množství piv a je tam tak veliká pestrost, jako vlastně ve všem. Je možné uvařit pivo s jakoukoli příchutí. My Češi známe hlavně ležák, který ale tvoří na mapě piv na světě jen malou část.

A které pivo je tedy vaše oblíbené?
Mám rád každé dobré pivo, ať už je to ležák, ale (čti „ejl“, druh svrchně kvašeného piva vyráběného s použitím ječného sladu a kvasnic Saccharomyces cerevisiae, pozn. red.), stout (tmavé pivo typu ale) či weizen (světlé pšeničné svrchně kvašené pivo).

V Humpolci jste zastupitelem. Dokonce jste v posledních volbách loni na podzim dostal i hodně preferenčních hlasů, takže si lidé asi dovedou představit, že byste město řídil. Je to třeba váš cíl do budoucna?
Politika, to není můj cíl.

Přesto, řekněte mi, co by se třeba mělo v Humpolci změnit?
Humpolec vnímám jako nádherné městečko, úžasné místo pro život. Všude dojdete pěšky, je to v krásné přírodě. A ­město je prakticky nezadlužené, což vnímám jako jeho základní výhodu. Je také dobře vybavené po všech stránkách.

Je něco, co by podnikatelé očekávali od současné české vlády?
Já se přiznám, že jsem se poslední rok nebo rok a půl přestal zabývat zprávami a skutečně si je programově nepouštím. Souhlasím s panem doktorem Hnízdilem, že je to útok na psychické zdraví. Ale na vaši otázku řeknu jednu věc. Já jsem léta tvrdil a tvrdím to i teď, že od vlády chceme, abychom o ní pokud možno co nejméně věděli, aby nám co nejméně zasahovala do podnikání. Ať už byrokracií, která stále narůstá, nebo daňovou zátěží. A také bych chtěl, abych se stále méně dovídal o korupčních aférách, které jsou v české společnosti víc než doma.