Tisíce vyrobených kusů, dodávky do mnoha desítek zemí na všech kontinentech. Stavbu nové továrny i cesty po celém světě. To všechno má už za sebou Dvořák coby zakladatel a většinový spoluvlastník firmy vyrábějící dálkově řízené svahové sekačky.
Jeho podnikatelské začátky však byly takovému úspěchu ještě na hony vzdálené. Lubomír Dvořák začínal na počátku devadesátých let mnohem skromněji. S bagrem kopal výkopy.
Lubomír Dvořák
|
Opravdu jste začínal takto úplně od základů?
Měl jsem známého a ten hned po revoluci věštil, že se celá republika bude plynofikovat a že se budou roztahovat telefonní kabely a sítě. Napadlo mě, že bych mohl nabízet výkopové práce. Vyrazil jsem tedy do Anglie, kde jsem zakoupil traktorbagr. S ním jsem začal podnikat.
Pro bagr až do Anglie?
Nedal se koupit tady. Takové stroje tu nebyly, zahraniční firmy tu neměly zastoupení.
To muselo být hned na úvod docela dobrodružství…
To bylo. Hlavně v tom, že koupit takový stroj v zahraničí bylo velké riziko. Neměli jsme s tím zkušenosti. Měl jsem napůjčované peníze od rodičů a známých a měl jsem strach, že je nebudu moci vracet. Nebylo to nic příjemného. Ale věc se podařila, a tím jsem položil základ stavební firmě. Postupně jsme pořídili dalších 16 strojů, firma měla 70 zaměstnanců.
Ale to nebyl tak úplně váš obor…
Jsem původem strojař. Strašně mě přitahovala vize, že bych nějaké stroje vyráběl. To jsem ještě netušil, že to bude sekačka. Dlouho jsem přemýšlel, co by to mohlo být.
Proč tedy zrovna sekačka? Jak vás napadl takový produkt?
Pocházím z venkova, kde byly potíže s trávou na denním pořádku. Problém byl sekat svažité plochy. A dostal jsem nápad vyrobit něco, co by svažité plochy sekat mohlo. Taky mě napadlo, že na příkrém svahu nemůže člověk na stroji kvůli bezpečnosti sedět a musí se to ovládat jinak.
 |
Takže jste jen tak sedl k rýsovacímu prknu a stroj vymyslel?
Asi tak. První sekačka vznikla na rýsovacím prkně v garáži. Skončil jsem se stavařinou a šel jsem kreslit. Hned první prototyp se povedl, testy to prokázaly. Uviděl jsem v tom budoucnost. Můj synovec v té době končil školu, dali jsme síly dohromady a jeli jsme od té doby spolu.
To se ten prototyp opravdu tak povedl?
Úplně nás fascinovalo, jakým způsobem se po svahu pohybuje. Povedl se velice dobře.
Vím, že řadu věcí na sekačce máte pod patentovou ochranou…
Hledal jsem cesty, jak výrobek patentově ochránit. Navštívil jsem proto patentového zástupce. A ten, jak to viděl, chtěl se stát spolutvůrcem. To už jsem věděl, že bude mít sekačka úspěch. Nápad na dálkově řízené sekačky se pak rozšířil po celém světě, dnes už víme o 29 výrobcích.
A žádný z nich vás nekopíruje? Patenty váš výrobek opravdu dokážou ochránit?
Patent má pouze 20 let ochrannou lhůtu, pak se uvolňuje pro další využití. Podařilo se nám mezi tím patentovat některé další prvky, které jsme do stroje začlenili. Žijeme v představě, že se nám podaří ještě chvíli tento systém udržet.
Už se ale blíží doba, kdy patent vyprší…
Bude končit za čtyři roky. Pak se asi vyrojí spousta dalších výrobců, kteří využijí naší platformu.
Který patent považujete za ten stěžejní?
Jednoznačně je to pohyb, který nazýváme tančící krok. Sekačka se pohybuje do všech stran a do všech seče. Nemá hluché místo. Ostatní sekačky mohou jezdit dopředu, dozadu nebo musí zatočit. Naše může jezdit při práci dopředu, dozadu i do boku. To je to výjimečné a to nikdo dosud nenapodobil. Tím produktivita stroje výrazně narůstá. To je to, co máme zatím chráněné a nikdo to nenapodobil.
Vaše sekačky dostaly název Spider, což anglicky znamená pavouk. Proč zrovna takový?
Když jsme dodělali v garáži první stroj, přišel za mnou kamarád. Sekačku spatřil a hned říkal, že je to pěkný pavouk. Vžilo se to, začali jsme tomu říkat anglicky Spider. V zahraničí se to dobře ujalo, značka Spider je uznávaný produkt a název k němu sedl, vzhledem i pohybem opravdu evokuje pavouka.
Pamatujete, kam jste dodali vůbec první sériový výrobek?
Myslím, že to bylo do Anglie. Pořídili ji do Ipswiche na golfové hřiště.
ANKETA: Vyberte podnikatelský příběh roku 2020 |
Čekal jsem spíš něco bližšího. Jak na vás Angličané přišli?
První prototyp jsme vyrobili pro výstavu v rakouském Tullnu. Tam měla sekačka velký ohlas, ale nikdo si ji přímo na místě nekoupil. Byl to tak neznámý produkt a my byli zcela neznámá značka, že nikdo do toho rizika nechtěl jít. Až po dvou týdnech se u nás objevil obchodní zástupce firmy Ransomes Jacobsen, což je anglický výrobce vřetenových sekaček a je na trhu 160 let. Přišel s tím, že se to řediteli líbilo, jestli bychom byli ochotni naložit sekačku a odvézt ji do Anglie do Ipswiche a předvést ji tam.
Takže jste už podruhé, v úplně jiném oboru, začínal taky další riskantní obchodní cestou do Anglie?
(smích) Nelenili jsme, jeli tam a sekačka tam měla velký úspěch. Domluvili jsme se na spolupráci, že budeme sekačky u nás vyrábět, dodávat a oni je tam budou prodávat pod značkou Ransomes Jacobsen. To byl pro nás stěžejní partner, který nás do světa dostal.
Ta spolupráce ještě trvá?
Skončila asi před třemi lety, protože se Ransomes dostal do potíží. Dnes prodáváme přes jednoho z největších prodejců komunální techniky v Anglii, ale už pod svou značkou.
Jak se rozjížděl prodej spiderů v Česku?
Velmi pomalu. Zpočátku k tomu v Česku nebyla taková důvěra, zájemci nechtěli riskovat a investovat do neznámého produktu. Prodávaly se třeba dva tři kusy ročně. A vidíte, dnes je to jeden z našich nejsilnějších trhů. Dělá v době pandemie největší prodeje.
Kde všude najdou spidery uplatnění?
Začínali jsme na golfovém hřišti, ale to nestačí. Zásadní bylo rozšíření do komunální zóny. Dnes dodáváme hlavně technickým službám, k údržbě parků, správcům silničních sítí, povodí i třeba letišť.
Kupují si vaše sekačky taky soukromí majitelé třeba na svou zahradu?
Poslední dobou stále více. Vyvinuli jsme nejmenší model se záběrem 60 centimetrů, ten je k těmto účelům hodně žádaný. Má ho třeba Richard Krajčo na zahradě, pořídila si ho i spousta dalších populárních osobností.
Jak rostl počet vyrobených kusů?
Teprve po osmi letech jsme zaznamenali strmý růst výroby. Do té doby jsme dělali do sto kusů ročně. Bylo to sotva rentabilní. Vydělalo to na režii a jen málo na další rozvoj. Výrobek potřebuje delší čas, než se usadí na trhu a zákazník zjistí, že mu může důvěřovat. A dost vadilo, že je to český výrobek.
Proč?
V zahraničí totiž platilo - a stále platí - předsudek, že Česká republika nemůže být uznávaný výrobce takové techniky. Pořád s tím bojujeme.
Co se po těch osmi letech zlomilo, že došlo ke strmému nárůstu výroby?
Podařilo se nám prosadit na americkém trhu. Domluvili jsme se na spolupráci s malou firmou, která začala naše výrobky nabízet. To nám otevřelo velký obchodní prostor.
Kam až se produkce vyšplhala?
Teď se pohybujeme okolo 500 kusů ročně. To je tak kapacita naší haly, ve které jsme od roku 2014. Už máme vyprojektovanou další přístavbu, kterou jsme chtěli loni na jaře začít stavět. Covidová situace nás ale zbrzdila.
Co by nová hala umožnila?
Plocha výroby by se téměř zdvojnásobila. Chceme v ní mít vlastní lakovnu. Musíme na lakování části výrobků odvážet, a to je logisticky zdlouhavé. A chtěli bychom si tu vyrábět i některé vlastní díly, které dosud odebíráme jinde. Chceme dostat co nejvíc fází pod jednu střechu.
Kdy by nová přístavba mohla být?
Spěcháme, protože stavební povolení má nějakou platnost. Chtěli bychom začít na jaře. Letos bychom mohli připravit třeba stavební plochu, případně vytvořit základovou desku.
Covidová situace komplikuje leccos. Jak ovlivnila přímo výrobu ve vaší firmě?
Dost výrazně. Česko se sice stalo jedním z největších trhů, ale zbytek světa skomírá. Potíž je v tom, jak jsou v některých zemích lockdowny, nemohli naši partneři předvádět a prodávat. V průměru jsme v poklesu asi o deset procent.
No počkejte, desetiprocentní propad se mi zas nezdá tak strašný…
V součtu to sice tolik není, ale některé trhy zaznamenaly propad daleko větší. Kde byla pandemie menší – třeba v Japonsku nebo Austrálii – se prodávalo lépe.
Osobní kontakt a předvádění je asi základem vašeho prodeje, že? Nedovedu si moc představit, že z druhého konce světa si sekačky někdo objedná jen tak v e-shopu…
Pár případů, kdy se tak stalo, skutečně máme. Takto jsme třeba posílali několik sekaček do Singapuru. Ale to bylo vždy jen pár kusů a na to nespoléháme. Když chcete dobře prodat, musíte přijet na místo a ukázat, co všechno stroj umí.
V kolika asi tak zemích už jste stroj předváděli?
Bylo to asi padesát zemí světa. Nejsilnější trh máme v Německu. Zajímavé, že druhá byla Brazílie. A to i přes to, že kvůli clům tam cena sekačky neskutečně vzroste. Jedna se tam prodá i za jeden a půl milionu korun. Třetí co do objemu bylo Japonsko.
Před časem jste měli záměr vaše stroje montovat přímo ve Spojených státech. Jak to dopadlo?
Firmu, která by nám to tam zajišťovala, jsme koupili. V roce 2020 jsme to chtěli zahájit. Měli jsme už vyškolené lidi, kteří tam pojedou. Ale opět covid nám to zastavil.
Proč vůbec o montáži v Americe uvažujete?
Řadu komponentů nakupujeme v USA, třeba hydrauliku i spalovací motory. My to sem přivezeme, namontujeme a odvezeme zpátky. To byl jeden z důvodů, aby se zboží zbytečně nevozilo sem a tam. A druhý je, že Američané jsou patrioti, a když je na výrobku vyražen nápis Made in USA, ocení to. Možná jsme příliš optimističtí, chtěli bychom to letos spustit. Uvidíme, jak to bude s cestováním a tak.
A jak covid ovlivnil počet zaměstnanců přímo tady u Havlíčkova Brodu?
Zvládáme to bez propouštění, stále tu pracuje kolem osmdesáti zaměstnanců. Loni jsme ale museli na čas zkrátit pracovní dobu na čtyři dny kvůli omezenému zájmu.
Jaký je teď roční obrat firmy?
Kolem 150 milionů. Neustále rosteme, ale loňský rok byl o něco slabší.
Před pár lety jste koupili zámek v Kvaseticích, na opačné straně Havlíčkova Brodu. Daří se ho opravovat, nebo covid omezil i to?
Čelní strana je kompletně zrekonstruovaná, jsou nová okna i fasáda. Vnitřní prostory jsou dokončené tak ze dvou třetin. Koncem března bychom chtěli pokládat koberce. A pak se vrhneme na park.
Platí stále plánované využití? Před lety jste mluvil o hotelu pro vaše zahraniční klienty, restauraci, konferenčních prostorách. Podnikání v těchto oblastech ale covid paralyzoval…
Vše stále trvá. Věříme, že se situace dříve či později uklidní, i když opravdu právě tento druh podnikání momentálně nepřichází v úvahu. Až bude lépe, zámečku se snad dařit bude, má zajímavou polohu mezi Prahou a Brnem. A zatím to nemáme promyšlené úplně do detailů, ale chtěli bychom do Kvasetic přestěhovat i naše obchodní oddělení. Obchoďáci jsou většinou pryč po zákaznících a nepotřebují být nutně v tak těsném kontaktu s výrobou. Ale ještě uvidíme, třeba se nám hala podaří postavit rychleji a necháme si je zde.
