Fotograf MF DNES Petr Lemberk svítící oblaka vyfotil a natočil kolem 23. hodiny. Pozorovatelná byla severním a severozápadním směrem od Jihlavy.
„Je to poměrně rarita,“ říká fotoreportér, pro kterého je zaznamenávání zajímavých meteorologických jevů dlouholetou zálibou.
Noční svítící oblaka jsou nejvýše pozorovatelnou oblačností v zemské atmosféře.
„Tvoří se každoročně nad polárními oblastmi ve výškách kolem 83 kilometrů a to po dobu několika týdnů kolem letního slunovratu,“ vysvětluje na serveru astro.cz popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře Tomáš Tržický.
Setkat se lze i s pojmem stříbřité oblaky, vžila se pro ně i anglická zkratka NLC. Mají vzhled namodralých či bělavých závojů obvykle nízko nad severním obzorem, kde jsou pozorovatelné výhradně za večerního či ranního soumraku.
„Jsou tvořeny shluky drobných ledových částeček o rozměrech kolem 0,1 mikronu. Uplatňuje se Rayleighův rozptyl, kdy se efektivněji rozptyluje krátkovlnná (modrá) složka slunečního záření, které v době pozorování stále osvětluje horní mezosféru,“ popisuje Tržický.
Krystalizační jádra, na kterých namrzá vodní pára, jsou tvořena převážně meteorickým prachem. „K namrzání dochází však pouze za extrémně nízkých teplot pod -123° C, které v horní mezosféře panují paradoxně pouze v letních měsících,“ dodává astronom.
Česká republika leží na jižní hranici zeměpisných šířek, odkud lze tento jev pozorovat. Na jih od nás se tvoří jen zřídka. Severněji od 65 stupně jejich pozorování brání přílišný jas oblohy, protože zde v létě nenastává tma.
Mezi prvními, kdo noční svítící oblaka pozoroval, byl v roce 1885 český geofyzik Václav Láska. Nejstarší dochované fotografie pak pocházejí z roku 1956 z Plzně. Od té doby počet zaznamenaných pozorování stoupá. Obvykle je to možné po zhruba deset nocí v sezoně.
