„Vznikla také přijímací místnost, kde mohu vyřizovat papíry s městskou policií. Je tu i sprchový kout pro případy, když se pes vyválí v blátě nebo kompostu, a také oddělená místnost pro fenu se štěňaty nebo psy po zákroku. Chybí snad už jen televize,“ říká se smíchem Helena Krátká. Na stěnách kotců jsou dokonce i obkladačky
Útulek úspěšně prošel kontrolou z veterinární správy a čeká už jen na kolaudační souhlas.
Provozovatelka útulku vybudovala nový objekt s pomocí příspěvku města, dalších dárců a hlavně svých úspor na svém rozlehlém pozemku nedaleko zámku.
Vedení města si dlouholeté fungování pochvaluje. „Paní Krátké věříme, dlouhodobě spolupracujeme. Jsme rádi, že takovou práci někdo dělá, budeme jí dál fandit a držet pěsti,“ říká starosta Josef Komínek.
V Třebíči vydali miliony korun, ve Velkém Meziříčí statisíce
Podle něj se daří náklady města držet v rozumné výši. „Například Třebíč postavila nový městský útulek v řádu milionů. Velké Meziříčí na nový objekt přispělo částkou 270 tisíc korun a pak částku navýšilo o dalších 80 tisíc korun,“ porovnává starosta. Na každého psa v útulku město přispívá částkou 80 korun na den.
Podle smlouvy se bude Helena Krátká o útulek starat dalších patnáct let. „Jinak bych za každý rok vracela šestnáct tisíc,“ vysvětluje. Zařízení nedaleko zámku funguje odpoledne, když se jeho provozovatelka vrátí ze zaměstnání, nebo po telefonické domluvě.
I když má se stavebními pracemi starostí nad hlavu, v plánu jsou ještě další úpravy - například zateplení staré budovy, ke které je dostavěn na místě zbouraného skleníku nový objekt.
Pod rukami jí za dvacet let prošlo téměř šest stovek psů
Helena Krátká se začala o opuštěné nebo zatoulané psy starat už v roce 1997. „Tehdy fungoval ve Velkém Meziříčí provizorní útulek na statku. Oslovila mě jedna paní z rybářských potřeb, jestli bych se o ztracené psy nechtěla starat. Nakonec jsem souhlasila. Dostala jsem tři kotce, prvními psy byli tři vlčáci,“ vybavuje si.
Díky pečlivě vedené evidenci ví, že jí od té doby prošly rukama stovky psů. Aktuálně se blíží k metě 600! „Z toho tak dvě stě psů zůstalo jen přechodně na jeden až dva dny, než se přihlásil majitel,“ počítá Krátká.
I když měl původní útulek kapacitu jen tři kotce plus dva karanténní, zažila i situace, kdy se starala o dvanáct psů najednou. „To se stalo tak před šesti lety a znovu před dvěma lety, kdy někdo vyhodil fenečku, která za tři neděle měla devět černých štěňat. Měla jsem je doma a měli jsme hezké Vánoce. U stromečku jsme je však neuhlídali, během chvilky nesvítila světýlka,“ vzpomíná se smíchem.
Po Vánocích se útulky v některých městech plní „nechtěnými dárky“, ale podle Krátké ve městě pod dálničním mostem takový problém není. „Jen po silvestru jsem tu měla dva ztracené pejsky, kteří se zaběhli majitelům,“ srovnává.
Svého vlastního psa měla Helena Krátká naposledy před sedmnácti lety. Od té doby si žádného nepořídila. „I kvůli rivalitě a žárlení mezi fenami,“ vysvětluje.
S jakými pocity se loučí se svými svěřenci? „Někdy se jich zbavím ráda. Ale měla jsem tu třeba Charlina, kterého našli uvázaného v lese. To byl knírač křížený s vlčákem, kolikrát mi šel po ruce, ale zrovna s ním se mi loučilo špatně. Byl tu, když se začal stavět nový útulek, kontroloval zedníky, ale jeho dokončení už se nedočkal a je teď v Nesměři,“ vzpomíná Helena Krátká na jednoho z nedávných psích parťáků.
