Na houslích už není co vymýšlet, říká muž, díky němuž přežijí staletí

Tvar houslí se za renesance vyvinul do nadčasovosti. Tvrdí to Pavel Celý. Právě on nástroj zná nejlépe široko daleko, a přesto ho nepřestává ohromovat. Vystudoval v Brně muzikologii a po vysoké škole se začal věnovat řemeslu, kterému se vyučil u svého otce - houslařině.

Před osmi lety založil Pavel Celý ve staré zemědělské usedlosti ve Vanči na Třebíčsku houslařskou dílnu, jednu z mála, které na Vysočině fungují. Opravuje housle. Jeho zákazníky jsou hlavně hudební školy z okolí.

Jeho práce někdy připomíná práci restaurátora středověkých skulptur - také houslař Celý se podílí na práci, která má vysokou šanci ho přežít.

„Dražší mistrovský nebo polomistrovský nástroj, kde jde o ruční práci i sto let starou, může při dobrých opravách hrát třeba dalších sto let. Na rozdíl od kytar, které se časem bortí, je stavba houslí natolik nadčasová, že vydrží u kvalitních nástrojů i řadu staletí,“ vysvětluje houslař.

Opravuje i violy, violoncella či kontrabasy. „Zvláště kontrabasy při své velikosti v zimě při výkyvech teplot a vlhkosti reagují víc než housle, praskají u nich desky. No a občas někdo nese basu, na náledí uklouzne a na tu basu spadne,“ popisuje Celý.

Laky si každý houslař vaří sám z pryskyřic, je to alchymie

Nejčastějšími opravami a servisními pracemi jsou výměny kolíčků, kobylek, struníku či strun. A také například lepení prasklin desek - horní smrkové nebo spodní javorové.

S jakými nástroji houslař pracuje

Houslař používá řadu specifických nástrojů, které se utvářely po staletí a už dlouho jsou neměnné. Výstružníky otvorů v kolíčníku, ořezávátko na kolíčky, miniaturní hoblíček na ozvučné desky, sadu dokonale ostrých houslařských nožů, z nichž nejmenší „efák“ se používá na vyřezávání ozvučných otvorů. Dále důmyslná ztužidla na utahování a přitahování prasklin či speciální plochou pilku.

Často se houslař dostane také k požadavku opravit nebo restaurovat poškozený lak nástroje. „To je alchymie, protože laky jsou přírodní a každý houslař si je vaří sám z pryskyřic.“

I při generální opravě silně poničeného nástroje musí houslař co nejvíce zachovat z původního nástroje, zvláště u dražších kusů.

Když se Pavel Celý přiženil do Vanče a zjistil, že na Vysočině je pro houslaře dost práce, začal cestovat za potenciálními zákazníky. Tak to dělá dodnes.

„Nemůžu čekat, až někdo přijede sem do Vanče a přiveze mi práci, to bych se asi nedočkal. Jezdím po hudebních školách, odvezu si od nich do dílny třeba osm nástrojů a za měsíc jim je přivezu zpět opravené.“

Nejtěžší je seříznout kobylky, jde tam o každou buňku dřeva

Jako všichni houslaři Pavel Celý na nástroje i hraje. Sám sebe ale nazývá amatérským houslistou.

„Není třeba mít absolutní sluch, ani není podmínkou pro houslaře být prvotřídním houslistou, ale čím jste lepším houslistou, tím lépe. Využijete to při seřizování nástroje, musíte rozeznat barvu jeho tónu. Nebo když dlabete a vyškrabáváte klenby desky nástroje, tak je ladíte poklepem a sluchem - do určitého tónu horní desku a do určitého tónu spodní desku. Takhle se ale samozřejmě nedělají nástroje ze sériové tovární výroby.“

Velmi obtížnou fází práce houslaře je umění správného seříznutí spodních ploch kobylky, aby dokonale seděly na horní klenbě houslí. „Je to náročné na oči a musíte mít perfektně nabroušený nůž, kterým odebíráte materiál o tloušťce doslova několika buněk dřeva. Učeň v houslařství se to učí dva tři roky a ani potom to ještě moc neumí. Je to věda.“

Konzervativní nástroj má stejnou podobu už mnoho staletí

Celého fascinuje, jak jsou housle konzervativním nástrojem: v takřka nezměněné podobě už existují zhruba pět set let. Na rozdíl od jejich předchůdců zhruba z 12. století zvaných fidula, kde je u vytváření kopií dobových nástrojů možná určitá odchylka, je tvar houslí zcela přesně dán.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

„Není možno něco vymýšlet, ten nástroj už je vymyšlen. Například šnek na hlavičce s Archimédovou spirálou: je to prvek renesančního umění, který nebylo důvod měnit, a tak přetrval dodnes,“ popisuje Celý.

Vanečský houslař by se rád dopracoval k vlastní stavbě mistrovských nástrojů, podobně jako jeho otec Pavel Celý starší. Na otcovy výtvory ale alespoň hraje: na kopii starodávné fiduly, na violu da gamba, předchůdkyni violoncella.

Středověkou hudbou se zabýval se souborem Weytora z Brna a tou renesanční a barokní s pražským souborem Ritornello Michaela Pospíšila. Nepřekvapí, že se Pavel Celý narodil v Chebu, kde bylo v nedalekých Lubech po staletí centrum houslařství.