Zesnulí by si stěží mohli najít klidnější místo k odpočinku. Malá kaple svatého Kříže stojí v zarostlém lesíku na okraji osady Kvasetice u Havlíčkova Brodu. Kdo ji cíleně nehledá, nenajde ji - nevede k ní žádná cesta a zvláště v létě se místo podobá zelené džungli.
Proč byla v úvodu zmínka o zesnulých? Zchátralá kaple totiž není zapomenutým kostelíkem, ale hrobkou rodu Schmidt s ostatky řady nikoli bezvýznamných osobností.
V letech 1888 a 1889 ji nechala postavit baronka Marie rozená Fučikovská z Grünhofu, vdova po zdejším velkostatkáři a zemském poslanci Zdenko Schmidtovi. Ten v Kvaseticích 19. března 1888 večer zemřel na záškrt, když tam pouhých šest dnů předtím stejnému onemocnění podlehla i jeho dcerka Valérie.
Nejprve byl Zdenko Schmidt 21. března pohřben ve tři kilometry vzdálené Krásné Hoře, kde byla pochována i Valérie.
Oplakáváním zesnulých budila nelibost místních lidí
Ovdovělá baronka tam pak prý i dvakrát denně na hřbitov zajížděla oplakávat zesnulé. Když tím začala budit nelibost místních, napadlo ji zbudovat hrobku přímo u Kvasetic a ostatky drahých tam přemístit.
Zednický mistr Josef Ehrlich z Rozkoše u Humpolce načrtnul, jak by hrobka v podobě kaple mohla vypadat, německobrodský stavitel Josef Šupich narýsoval plány.
Prosadit takový záměr však nebylo ani tehdy jednoduché. Od časů josefinských reforem totiž nebylo povoleno pohřbívat mrtvé v chrámech tak jako předtím. Baronka tedy začala stavět bez povolení.
Církevní úřady stavbu pokládají za chrám a její užívání coby hrobky nechtějí povolit. Nakonec se zoufalé kvasetické vdově podaří získat povolení až v Praze u královského místodržícího barona Alfreda Krause.
V kapli pak byla pohřbena i sama baronka Fučikovská z Grünhofu, syn Zdenka Jaroslav Schmidt, jeho bratranec, královéhradecký stavitel Robert Schmidt a jeho sestra Berta Schmidtová, která byla malířkou.
Není bez zajímavosti, že Berta byla provdána za továrníka Vojtěcha Bártu z Františkodolu a jejich synem byl sklář Zdenko Hynek Bárta: vynikající šermíř a historicky první olympionik z nynější Vysočiny.
V kapli se odehrávaly nejen pohřby, ale i křtiny a svatby. Kaplan zde sloužil pravidelné mše svaté. Nyní je kaple uzavřená a skoro nepřístupná, obrostlá křovinami. Už dlouho je prakticky prázdná, byla několikrát vykradena. Před lety dokonce zmizel z její věžičky i zvon.
Opravit ano, pohřby ne
Spolumajitel kaple Thomas Hrubý - vnuk posledního držitele kvasetického panství Jaroslava Schmidta - nedokáže říct, zda a kdy začne její rekonstrukce. Jasno má, že kaple se majitelé nevzdají.
„Rozhodně ji neprodáme, chceme ji opravit, aby byla důstojným místem odpočinku našich předků,“ říká šedesátiletý pražský právník Hrubý, který se narodil v Montrealu. Pozůstatky někdejšího kvasetickokvětinovského velkostatku Thomas Hrubý vlastní spolu s bratrem Michaelem, trvale žijícím v Kanadě, a bratrancem Václavem Hrubým. Ten je nyní po rozdělení majetku spoluvlastníkem jeho květinovské části.
Vlastníci se podle Thomase Hrubého chtějí pokusit získat dotace na opravy památek. „Skupina lidí z Jihlavska nezávisle na nás požádala o prohlášení kaple za chráněnou památku. To podporujeme. Kapli se asi nepodaří uvést do původního stavu - nikdy se tam nebude pohřbívat a nikdy nebude sloužit jako kaple. Ale chceme opravit alespoň její okna a střechu,“ řekl Hrubý.
Lidé v Kvaseticích i v sousedním Květinově, pod který Kvasetice patří, by opravu kaple uvítali. Stejně jako zlepšení stavu ruin novogotického kvasetického zámku, který shodně s kaplí i dnes patří potomkům rodu Schmidtů. Ve změnu stavu je však skoro těžké uvěřit.
Uvést stavby do původního stavu je prý nereálné
Potomkům Schmidtů byl majetek vrácen v restitucích v roce 2000, přičemž polovinu zámku museli dědici odkoupit jako odúmrť od státu. Z inventáře zámku nedostali zpátky nic. Od té doby se na vzhledu zchátralých staveb mnoho nezměnilo.
„Bylo by ideální, kdyby se podařilo zámek, zámecký park i kapli uvést do původního stavu, ale to není reálné. Kapli opravit půjde, ale rekonstrukce zámku za současného stavu už asi nepřipadá v úvahu. Je ale jasné, že vzhledu obce by to prospělo,“ míní květinovský starosta Ondřej Smolík.
Zámek z roku 1864 se vlastníci dlouhodobě pokoušejí prodat. „Byli a jsou zájemci o koupi, ale zatím k prodeji nedošlo,“ řekl Thomas Hrubý.
„Po restitucích jsme na zámku za půl milionu korun udělali statické zabezpečení. Je do něj ale třeba vložit zhruba ještě dalších čtyřicet milionů,“ řekl jeho bratranec Václav Hrubý.
Zatímco kaple stála v lesíku u Kvasetic dlouhodobě víceméně stranou zájmu a zub času na ní pracoval méně, zámecký areál měl smůlu už od nacistické okupace. V roce 1940 byl Jaroslav Schmidt až do konce války z politických důvodů uvězněn, majetek mu byl z nucené správy vydán až 26. února 1948. Už o dva dny později ale stát rozhodnutí zrušil a zámek předal státnímu statku.
V zámku se střídali učni a inseminátoři
Část areálu pak měla v pronájmu inseminační stanice, byla zde i učňovská škola a byty, na pozemcích hospodařila Oseva Havlíčkův Brod. Stavby přežívaly bez údržby a investic.
V roce 1989 byl na zámek vydán demoliční výměr a za symbolickou cenu ho koupil havlíčkobrodský Pleas, který tady chtěl zřídit rehabilitační středisko pro své zaměstnance. Ze záměru sešlo. Od té doby se sice zámek i kaple vrátily potomkům původních majitelů, ale dál se mění ve zříceniny.
Obojí láká zloděje. „Kaple byla vykradená, už když jsme ji prvně navštívili s mou matkou v sedmdesátých letech. Do pádu komunismu tam zůstal jen kříž nad oltářem. I ten někdo pak ukradl. Měl totiž pozlacený korpus a někdo si myslel, že je to cenný kov. Když se jim pak kříž rozpadl hned za kaplí, tak ho odhodili. Kamarádi ho našli a dnes ten kříž po restauraci visí u mě doma,“ řekl Thomas Hrubý.
