Ojedinělý most u Vojslavic na Pelhřimovsku je od letošního jara součástí obří modernizace dálnice mezi Hořicemi a Koberovicemi, která potrvá až do podzimu příštího roku a bude stát 842 milionů.
„Kompletní modernizace se týká i tohoto mostu. A protože je památkou, dohlížejí na vše i památkáři,“ potvrdil Jan Studecký, mluvčí Ředitelství silnic a dálnic.
Most na 77. kilometru dálnice stojí nad údolím řeky Želivky zatopeném přehradou. Spodní část byla již součástí starších plánů výstavby z třicátých let.
Původní, 138 metrů dlouhý most přes údolí se začal budovat v roce 1939. Byl už téměř dokončen. Poslední mostní pole se však nevybetonovalo. A komunistická vláda po válce už o stavbu nestála.
V šedesátých letech již Hitlerův most přestal vyhovovat
Když se po dlouhé pauze v šedesátých letech inženýři vrátili k plánům vybudovat autostrádu, nevyhovovala již válečná stavba potřebám dálničního provozu. A to kvůli přílišnému sklonu terénu.
Existovala tenkrát i jiná možnost, jak vše vyřešit. Aby byly splněny parametry, k mostu by musela být svedena široká cesta hlubokými zářezy na obou stranách údolí. Jenže to by bylo moc drahé.
Jediným řešením se tedy pro architekty stala výstavba nového přemostění, které je ve výsledku výrazně vyšší.
Ovšem přesto ještě řešili otázku, co si počít se starým mostem. Ten by se kvůli novému musel nákladně zbourat. A postavit nový most vedle starého nepřipadalo v úvahu, protože by musel být dvojnásobně delší. Navíc na úzkém ostrohu nezbývalo pro dva mosty místo.
Ve spodním patře je slyšet téměř neustávající dunění
Vyřešili to vcelku elegantně. Přistavěli na něm po roce 1975 nový most.
Když se stavbaři před více než 40 lety na místo vrátili, nově dobetonovali pilíře ke starému mostu. Na ně položili ocelovou konstrukci. Pro toto řešení se rozhodli rovněž z úsporných důvodů. Mohli totiž využít kupříkladu základy a celou spodní konstrukci.
Po starém „spodním“ mostě se dnes jezdí jen mezi Vojslavicemi a Hořicemi. Je využíván sice obousměrně, ale pouze z poloviny své plochy. Povrch dálnice je o dvanáct metrů výše a denně po něm proudí desítky tisíc aut mezi Prahou a Brnem.
Z prvního patra se nabízí pohodlný a pěkný výhled na vodní plochu a okolní přírodu. Je tam ale slyšet silné a téměř neustávající dunění z horního dálničního patra. A to kvůli ocelové konstrukci.
Auta totiž přejíždějí i místa vyrovnávající roztahování a smršťování obří konstrukce.
Silnice třetí třídy je suchá celý rok a nevyžaduje zimní údržbu
V prvním „zastřešeném“ patře se nalézá i pietní místo připomínající mladé lidi, kteří v uplynulých letech zahynuli při nehodách na dálnici v blízkosti tohoto mostu, či přímo na něm.
Technická zvláštnost je důležitá pro obyvatele Vojslavic. Několik z nich tudy jezdí do zaměstnání v Hořicích.
Starosta Michal Kubát ví, že most láká turisty. Zajíždějí tam třeba i celé skupiny motocyklistů a kochají se výhledem do okolí.
Celý most sice patří státu, jen o silnici třetí třídy se na něm stará Kraj Vysočina. Respektive zdejší správa silnic. V zimě tam mají silničáři usnadněnou práci tím, že se na vozovku nedostává díky hornímu patru skoro žádný sníh. Podle Kubáta je povrch suchý skoro celý rok. „Nezažil jsem, že by byl někdy extra zachumelený,“ uvedl.
V obci zavřené mezi dálnicí a přehradou se nové domy nestaví
Obec Vojslavice má ale složitou polohu. „Jsme tady zavření. Z jedné strany máme Želivku a z druhé dálnici. Provoz z ní je tady slyšet hodně. A zvlášť teď, když to opravují. Chtěli bychom tady postavit protihlukovou stěnu. Napsali nám, že s její stavbou nepočítají z finančních důvodů. My ale o ni chceme dále bojovat,“ potvrdil Kubát.
Ve Vojslavicích žije necelá stovka lidí, z toho jsou dvě třetiny penzisté. Nové domy se tam moc nestaví. Za prvé není kde a za druhé by tam novostavba těžko splňovala hlukové limity.
A pokud by se chtěl některý turista vydat z mostu ještě do obce, moc by toho neviděl.
„Jediné, co tady funguje, je kostel. Pan farář sem jezdí dvakrát týdně. Máme krásnou faru, která je ale na spadnutí, protože s památkáři to je věčný boj,“ uzavřel starosta.
