Povinné kvóty pro účast žen v politice. Téma, které přichází na přetřes před každými volbami. Pro zastánce rovnoprávnosti je ideálem vyvážený poměr obou pohlaví. Většinou se však stává, že sehnat na kandidátku dostatečný počet žen představuje neřešitelnou komplikaci.
To však ani v nejmenším neplatí pro Okarec na Třebíčsku. Víska o necelých sto třiceti obyvatelích by mohla řešit přesně opačný problém. Už po dvě volební období je zde totiž čistě ženské zastupitelstvo. Dokonce i obecní účetní je žena. A v příštích čtyřech letech to tak zůstane.
„Není to ani z recese, ani proto, že bychom chtěly vládnout mužským. Oni na to prostě nemají čas. Musí se ohánět v práci, jsou rádi, pokud ji mají. A tak jsme se my ženy už v roce 2006 domluvily a udělaly kandidátku. Stejně tak v roce 2010 i pro letošní volby. V Okarci bude zase určitě starostka,“ říká Marie Krčálová.
Krčálová v současnosti působí jako místostarostka, je v invalidním důchodu. Dosavadní první žena Okarce, dnes osmačtyřicetiletá Jitka Havránková, začínala starostovat před osmi lety. Nyní dojíždí do zaměstnání do šest kilometrů vzdálené Náměšti nad Oslavou, kde pracuje coby prodavačka.
Okarecká kandidátka nabídne zdejším voličům šest ženských jmen, aby mohli vybrat pětici zastupitelek. Všechny jsou bezpartijní, o hlasy se ucházejí pod hlavičkou sociální demokracie. Najdete mezi nimi podnikatelku, chovatelku drůbeže či důchodkyni. Při posledních komunálních volbách šlo v Okarci k urnám nadprůměrných 78 procent oprávněných voličů.
Když se Krčálová probírá hromádkou fotografií z činnosti obce, nenajde ani jeden snímek, na němž by byly současné zastupitelky pěkně pohromadě.
„Zrovna nedávno jsem říkala, pojďme se vyfotit. Jedna neměla udělané vlasy, jiná nestíhala. Když se po večerech scházíme, máme tolik papírování a vyřizování e-mailů, co na obec přijdou, že to ani není možné. Na nějaké focení není čas,“ mávne rukou.
Vybíraly společně kachličky na WC v kulturáku. A shodly se
Na dalším snímku je kancelář obecního úřadu před osmi lety. „Vidíte ten prázdný regál? Dnes je plný šanonů s papíry. Úřední šiml nás honí čím dál víc,“ posteskne si.
Nehádají se, když jsou čistě ženským kolektivem? „Vůbec. Ještě hádka nebyla. Dokonce když jsme jely společně vybírat kachličky pro nové záchody v kulturáku, jednomyslně jsme se shodly,“ vypráví Marie Krčálová.
Okarec je výstavně upravená ves. Za „vlády žen“ se tu kromě kulturního domu opravila kaplička, hřiště, autobusová zastávka a chystá se stavba čističky a nových kanálů. Ženská ruka je vidět třeba na zmíněné zastávce, kterou lemují pěstěné květináče, v odpadkovém koši je igelitový pytel.
Ve vsi jsou činní myslivci a hasiči. „Přispívá se jim. Třeba hasiči pořád potřebují něco k výstroji a podobně,“ podotýká místostarostka.
Průměrný věk obyvatel Okarce se stále zvyšuje. Mladí se odtud stěhují za zaměstnáním. Prodejna potravin by se tu neuživila, ani hospoda v obci není. Na to je příliš malá. Za nákupy a zábavou se dojíždí.
Zeptat se některého z místních mužů na diskutované kvóty v politice je těžké. Odjeli za prací. Traktorista jedoucí kolem jen pokyne. Spěchá na pole, dokud neprší.
Nakonec se nad otázkou zamyslí dvaadvacetiletý František Řezanina, kterého zaměstnává obec. Dělá veřejně prospěšné práce. „Tohle nesleduju. Mám jiné starosti. Jsem vyučený truhlář, práce v okolí žádná. Jak ji najdu, odstěhuju se,“ odpovídá.
