Stvořidla jsou nezapomenutelná pro každého vodáka, který sjížděl Sázavu. Velké balvany trčící z vody jak v nějaké vysokohorské řece zaujmou na první pohled nejen vodáky.
"Kameny na Stvořidlech dosud ještě nikoho nenapadlo nějakým zdrojem světla opatřit, musel jsem si pomoci svíčkami. Když jsem se je snažil vhodně umístit ve dne, nešlo mi vůbec skákat z jednoho kamenu na druhý. Nejenže klouzaly, ale zdály se mi hodně daleko od sebe. Bál jsem se, že skončím ve studené vodě. Když jsem ale přišel na to místo po třech hodinách s baterkou, k mému překvapení najednou byly kameny blízko u sebe a já se pohyboval z jednoho na druhý jako kočka," popsal Lemberk.
Obřích "kuželů" chladících věží u Dukovan si zase všimne každý, kdo tudy projíždí na kole či autem. "Vždy mě fascinovaly křivky rotačních hyperboloidů chladících věží. Náhodou jsem také objevil vysychající lagunu na jednom poli a napadlo mě, jak budou věže vypadat, když se budou odrážet na hladině večer," řekl Petr Lemberk.
Do daleka svítí také vrchol Zelené hory, na níž je úžasný kostel sv. Jana Nepomuckého. V nedávné době bylo jeho okolí vykáceno, takže se divákovi odkrylo to, co po dlouhá léta zakrývaly koruny stromů.
V Jaroměřicích nad Rokytnou mají překrásnou zahradu. "Věděl jsem, že po osmé bude nejlepší focení. Netušil jsem ale, že zahrada se večer uzavírá. Dobrodružství a napětí z fotografování bylo tedy ještě zpestřeno zdoláváním zámecké zdi v noci přímo naproti dvou policejních aut zaparkovaných u silnice," prozradil fotoreportér.
