Krajský soud na popud farmáře Miroslava Hrtúse už v březnu rozhodl o odebrání stavebního povolení. Investor, jímž je Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), pak čekal na rozhodnutí krajského úřadu v Jihlavě.
Ten měl po kontrolní prohlídce stanovit, které části stavby se musí zastavit a zakonzervovat. K prohlídce staveniště došlo koncem května a nedávno padlo rozhodnutí. Po krátké přestávce se však práce na stavbě znovu rozjely.
Jak je to možné?
„Bylo shledáno, že některé objekty, zejména mosty, musí být zakonzervovány tak, aby neohrožovaly své okolí a předešlo se nevratným škodám na těchto konstrukcích,“ tlumočila základní premisu mluvčí krajského úřadu Eva Neuwirthová.
V praxi z toho pak plyne jediné. Aby se předešlo škodám na majetku či případné újmě na zdraví, je nutné stavbu co nejdříve dokončit. V celé její více než čtyřkilometrové délce ji není možné tak dokonale zabezpečit. Zvlášť nebezpečné může být okolí nedokončených mostů.
Splav zeminy i potíže s bezpečností provozu
„Dále bylo zjištěno, že bez dokončení zemních těles a odvodnění hrozí nekontrolovaný splav zeminy, zanášení vodních toků, zaplavování a zanášení sousedních pozemků. Rozestavěná stavba byla rovněž shledána jako riziko pro bezpečnost provozu na stávajících komunikacích,“ zmínila další ze závěrů úředníků Neuwirthová.
Ze všech těchto důvodů tedy krajský úřad nařídil stavebníkovi provedení takových konzervačních prací, které by měly tyto negativní vlivy omezit, či alespoň co nejvíce zkrátit. „Nyní prováděné práce na hlavní trase probíhají dle nařízení krajského úřadu,“ zdůraznila mluvčí Neuwirthová.
To potvrdil rovněž mluvčí ŘSD Jan Rýdl. „Máme přesně stanoveno, v jakém stavu musí stavba být, do jaké fáze musíme dostat mostní objekty i třeba do jaké míry máme stabilizovat zářezy,“ konstatoval.
De facto tak stavba obchvatu běží dál. Nikoli ovšem podle původního harmonogramu, ale podle upraveného, na němž se ŘSD dohodlo s krajskými úředníky. Nečekané soudní rozhodnutí by tak v optimistické variantě nemuselo mít vliv na termín zprovoznění stavby na konci příštího roku.
„Zhotovitel má na místě dostatečné lidské i technické kapacity,“ poznamenal Jan Rýdl.
Chybějící dokumentace bude do dvou měsíců
Jak dodal, ŘSD zároveň „horečnatě“ pracuje na doplnění dokumentace, jejíž absenci soud vyhodnotil jako natolik závažnou, že kvůli ní zrušil stavební povolení.
Podle podnětu farmáře Hrtúse nejsou řádně vyřešeny budoucí vlivy stavby, zejména její imise působící na okolní pozemky. Farmář kvůli tomu požadoval přezkoumání takzvaných závazných stanovisek, což ministerstvo dopravy odmítlo. Soud mu dal za pravdu a stavební povolení do doplnění dokumentace zrušil.
„Chybějící dokumentaci bychom mohli doplnit do čtyř týdnů až dvou měsíců. Pak budeme schopni plynule navázat na současnou konzervaci stavby,“ pravil Rýdl.
Že se na stavbě obchvatu znovu pracuje, si může všimnout každý, kdo kolem dlouhého staveniště projíždí. Pracuje se na mostech, v zářezech, na několika místech je dokonce položená podkladní asfaltová vrstva. Osobně a na vlastní kůži si obnovení prací ověřily tisíce řidičů, kteří v uplynulých dnech prostáli dlouhé minuty v kolonách na jižním okraji Brodu.
Konzervace stavby se týká pouze těch objektů, které jsou zařazené do hlavního stavebního povolení pro obchvat. Činnosti například na příjezdových cestách či vedlejších ramenech křižovatek, na něž se vztahují jiná stavební povolení, mohou pokračovat bez přerušení.
Stavbě předcházely dlouhé průtahy a přípravy
Stavba jihovýchodního obchvatu Havlíčkova Brodu, který spojí výpadovky na Jihlavu a na Pardubice či Žďár nad Sázavou začala na počátku roku 2020. Stalo se tak po dlouhých průtazích a přípravách.
Nutné bylo vyvlastnit pozemek právě Miroslava Hrtúse, který ho jako jediný odmítl prodat. Proti tomu se farmář bránil soudně. Během procesu příprav pak podával rovněž řadu připomínek, podnětů i žalob. Jejich vypořádání zdrželo zahájení stavby o několik let.
Zhruba čtyři a čtvrt kilometru dlouhou silnici s řadou mostů a zářezů i dvěma mimoúrovňovými křižovatkami staví konsorcium firem pod vedením společnosti Strabag. Práce by měly stát zhruba jednu a tři čtvrtě miliardy korun.
