Herecké angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě sice nikdy neměl, ovšem už brzy by se mohl stát jeho ředitelem. Třiašedesátiletý rodák z Třebíče Miloslav Mejzlík se netají tím, že má o uvolněný post zájem.
„Zatím mám za sebou druhé kolo výběrového řízení, třetí by mělo být v pondělí,“ hlásí představitel řady divadelních i filmových rolí.
Věříte, že byste se právě vy mohl stát vítězem konkurzu? Máte z něj dobrý pocit?
Popravdě řečeno mě trošku překvapil jeho způsob řízení, kdy jsme dělali psychologické testy a různé další věci. Ale všechno jsem absolvoval v pohodě. Dokonce mě to ve finále i bavilo. (usmívá se)
To znamená, že si dáváte slušné šance?
Asi je předčasné o tom mluvit, ale ano, myslím, že by to snad mohlo vyjít.
Byla by to vaše premiéra v Horáckém divadle?
V angažmá jsem tam nikdy nebyl, to je pravda. Prošel jsem spoustou jiných divadel, přičemž nejvíc času jsem strávil v Praze. Například v Divadle Na zábradlí. Teď jsem ovšem bez angažmá, takže by pro mě nebyl problém přejít do Jihlavy.
Rozhodl jste se přihlásit do výběrového řízení sám, nebo vás k tomu někdo popostrčil?
Musím se přiznat, že jsem o tom uvažoval už několik let. Tedy ne přímo o ředitelském křesle, ale prostě jsem chtěl s Horáckým divadlem spolupracovat. Jako vysočinský patriot se sem vždycky rád vracím.
Miloslav MejzlíkČeský herec a dabér se narodil 7. července 1951 v Třebíči. Absolvoval JAMU v Brně, ovšem většinu své herecké kariéry strávil v pražských divadlech. Působil například v Divadle Na zábradlí, Divadle Jiřího Wolkera či Divadle Komedie. Zahrál si ale také v řadě televizních seriálů jako například v Rodinných poutech, Velmi křehkých vztazích či v Gymplu. V Horáckém divadle nikdy angažmá neměl. |
Tak schválně, kolik času na Vysočině během roku strávíte?
V Třebíči žije moje maminka, které je 93 let, a nedaleko mám chalupu, takže jsem tady často.
Máte přehled o tom, co se v Horáckém divadle hraje?
Samozřejmě. V poslední době jsem viděl například Ondinu nebo derniéru Šumaře na střeše. Znám velmi dobře i celý prostor budovy. Dokonce si pamatuji, jak to tam vypadalo před rekonstrukcí. Mým dobrým kamarádem byl totiž dlouholetý skvělý ředitel Miloš Stránský.
Přesto jste zde nikdy nehrál...
Přesněji řečeno jsem tady nikdy neměl angažmá, ale hostoval jsem zde s Divadlem Komedie. Hrál jsem krále Leara. Vždycky jsem Horácké divadlo sledoval. Koneckonců přece vzniklo v Třebíči. Hovořil jsem s několika lidmi, kteří ho zakládali. Prošel jím například i Otomar Krejča a také několik mých spolužáků z JAMU (Janáčkova akademie múzických umění - pozn. red.). Třeba dodnes tady je Táňa Schottnerová.
Každé divadlo má svoji tvář. Jste připraven akceptovat tu, kterou se nyní prezentuje Horácké divadlo, nebo plánujete nějaké zásadní změny?
Víte, já jsem člověk evoluce, nikoliv revoluce. A jak tak sleduji zdejší divadlo, tak je tady rozhodně trend zlepšení. Vše pod vlivem umělecké šéfky Kateřiny Duškové, která do něj přinesla nový vítr. Její představení se mi opravdu moc líbí, na její práci bych chtěl navázat. Tedy pokud mě vyberou.
Mluvil jste s ní například při své zatím poslední návštěvě Jihlavy kvůli konkurzu?
My se s Kateřinou známe velmi dobře. Probírali jsme už spolu spoustu věcí.
Vraťme se ještě k vašemu rodišti. Jako Třebíčák jste určitě vždycky vnímal rivalitu s Jihlavou. Nebo se pletu?
Jasně, že ne. Nevraživost tady byla vždycky. A konkrétně s Horáckým divadlem to tehdy v Třebíči brali jako zradu, že se přestěhovalo do Jihlavy. Já to svým způsobem chápal - Jihlava byla za války německá, dokonce v ní platily říšské zákony, nikoliv protektorátní, a tak se tady prostě chtěl oživit český element.
Takže v případě, že budete vybrán jako nejvhodnější kandidát, dojde ke smíření obou měst?
(směje se) Určitě - a nejenom to. Horácké divadlo je krajské divadlo, takže já bych chtěl, aby působilo suverénně pro celou Vysočinu. Aby se zapojil i Pelhřimov, Žďár nad Sázavou či Havlíčkův Brod. Aby v těchhle menších městech věděli, že je jejich.
