Před pár dny Ivan Hanuš z Prahy zasedl k počítači. Při zběžné kontrole doručené pošty ve své e-mailové schránce narazil i na vzkaz z neznámé adresy. Když ho rozklikl a přečetl, zjistil, že mu píše neteř ruské lékařky Natalie Borisovny Pavlikovské – dávné přítelkyně jeho rodičů.
„Reagovala na televizní vysílání v Soči, ve kterém se hovořilo o dopisu, který do Prahy došel až za 28 let,“ popisuje Hanuš.
Zmíněný dopis byl adresovaný jeho matce Věře, která se s Pavlikovskou na přelomu šedesátých a sedmdesátých let seznámila při pobytu v černomořském letovisku Soči. Obě ženy zůstaly dlouhá léta v kontaktu. Pravidelně si psaly, na Nový rok a Vánoce si telefonovaly. Když byla příležitost, setkávaly se i osobně.
V březnu 1989 pak Pavlikovská poslala své přítelkyni v tehdejším Československu blahopřání k Mezinárodnímu dni žen. Jenže to si Věra Hanušová nikdy nepřečetla. Zásilka totiž dorazila až letos v dubnu, kdy už byla po smrti (psali jsme zde).
Příběh rekordně dlouhou dobu doručované zásilky zaujal média nejen v Česku, ale i v Rusku. A když se neteř Pavlikovské seznámila s obsahem reportáže v ruské televizi, rozhodla se, že Hanušovi napíše a bude pokračovat v korespondenčním přátelství obou žen, z nichž už ani jedna nežije.
„Bohužel, Natalia Borisovna již také zemřela, konkrétně v roce 2011,“ dozvěděl se Hanuš z e-mailu od její neteře.
Ta se svou tetou a strýcem Alexejem, taktéž lékařem, žila v Soči do svých čtrnácti let. Ruský pár totiž nemohl mít děti a holčičku proto bral skoro jako svoji dceru. Poté se dívka z přímořského letoviska odstěhovala pryč.
„Na korespondenční styk její tety s přáteli z Československa si ale vzpomíná. Dokonce přiložila i fotografii Natalie Borisovny Pavlikovské,“ potěšilo Hanuše.
„Jsem rád, že přátelské kontakty mezi českou a ruskou rodinou pokračují, byť o generaci dále,“ okomentoval další pokračování příběhu Miroslav Marek, prezident pelhřimovské Agentury Dobrý den, která spravuje databázi českých rekordů. Právě v jejím muzeu je původní dopis z roku 1989 uložen.
