Zkušený pilot Václav Peřina provedl s letadlem zvaným slangově „špaček“ několik akrobatických ukázek.
Bylo odpoledne 6. září 1931 a Peřinovo předvedení „akrobatických evolucí“, jak se jim říkalo, patřilo jako osmé číslo programu k vrcholům leteckého dne v Třebíči, prvního v historii města.
Přistávací dráha byla na improvizovaném letišti, kterým bylo pole za nemocnicí jižně od železnice. Šlo o mimořádnou událost pořádanou Moravským aeroklubem, kterou z různých míst v Třebíči sledovalo čtyři tisíce lidí.
Po předvedených ukázkách Peřinův letoun ve čtvrtkilometrové výšce zamířil na východ. Pak začal sestupovat a zatáčet, zřejmě se chystal na přistání.
Letadlo třikrát náhle ztratilo výšku. Pak se vyvalil sloup dýmu
Najednou letadlo prudce ztratilo asi sto metrů výšky. Po vyrovnání pilotem přišel další střemhlavý pád. Pilot jej i podruhé vyrovnal. Pak letadlo potřetí ztratilo výšku. A divákům na letišti zmizelo pod obzorem.
„Okamžik na to vyrazil z místa dopadu sloup černého dýmu a letadlo počalo hořeti. Očití svědkové běželi na místo dopadu, než však místa dostihli, letadlo již dohořívalo,“ napsala do dobového protokolu komise, která okolnosti neštěstí v Třebíči vyšetřovala.
Podle dodatečného zjištění lékaře byl pilot na místě mrtev. Utrpěl proražení lebky, zlomení páteře, mnohonásobné zlomeniny nohou a rukou a roztržení břišní dutiny. První třebíčský letecký den byl po pádu letounu okamžitě ukončen. Populární letecký akrobat a rodák od Jičína Václav Peřina zahynul týden po svých pětadvacátých narozeninách.
Pilot Peřina už jednou svou smrt přežil, havaroval i v Brně
Tragická událost i po 87 letech vzbuzuje zájem historiků a badatelů. Václav Peřina byl totiž zkušeným pilotem, který byl od 19 let žákem pilotní školy v Prostějově. V době havárie měl za sebou už šest let praxe. V Moravském aeroklubu v Brně cvičil piloty a předváděl leteckou akrobacii.
Už jednou v kokpitu 29. května 1929 přežil svou smrt. Při akrobatické exhibici na leteckém dni v Brně-Slatině mu u letounu Letov Š-20 vysadil motor.
„Ačkoliv se zdálo neodvratné, že se letoun zřídí do hlediště na diváky, pilot manévroval tak dobře, že zabránil velkému neštěstí. Letadlo se zřítilo na velký betonový hangár, aniž někoho zranilo. Stroj byl úplně rozbit, ale pilot vyvázl tehdy jako zázrakem bez zranění,“ napsal badatel Jiří Kabát, který se pátrání po okolnostech Peřinova neštěstí dlouhodobě věnoval.
Rok po neštěstí byl v Lorenzových sadech odhalen pomník
Proč při leteckém dni v Třebíči při vynikajícím pilotovi Peřinovi štěstí nestálo? O tom se dodnes vedou spekulace. Jeho letadlo Aero A-18 bylo typem, který byl rychlý a obratný, současně ale nepříliš stabilní a citlivý na řízení.
„Mohl tam nečekaně fouknout vítr a Peřinovi potom nemusel vyjít manévr. Verzí je víc, ale mohlo dojít k chybě pilotáže a pilot při manévru mohl přijít o vědomí. Podle svědků pádu letadla bylo vidět, že něco není v pořádku. Kdyby byl pilot při vědomí, pravděpodobně by se pokoušel nad zemí ještě o nějaký záchranný manévr. Jenže letadlo prý padalo k zemi, jako by ho nikdo neovládal, takže je možné, že měl mrtvici,“ naznačuje třebíčský badatel Zdeněk Prukner.
Rok po neštěstí Třebíčané a členové Moravského aeroklubu odhalili poblíž místa dopadu Peřinova letadla v Lorenzových sadech pomník v podobě kamenné mohyly s pamětní deskou. Druhá menší deska na mohyle nesla symbol aeroklubu.
V roce 1978 přibyl na mohylu kovový list z vrtule. „Původní dřevěná vrtule musela být nahrazena z důvodu silného poškození povětrnostními vlivy,“ napsal ve studii o Peřinově neštěstí Kabát.
Dobové spisy dávají nehodu za vinu klesajícímu vzduchu nad roklí
Vyšetřovatelé Peřinova neštěstí došli k závěru, že pád letadla nebyl způsoben chybou stroje, „nýbrž tím, že při provádění zatáčky doprava po větru letadlo následkem klesajícího proudu vzduchu v rokli bylo jím strženo a pilot při vyrovnávání letadla bez plynu ztratil tolik na výši a rychlosti, že se mu nepodařilo již letadlo vyrovnati,“ cituje badatel Jiří Kabát ze zprávy vyšetřovací komise.
Tragická smrt populárního letce Peřiny se vryla do paměti Třebíčanů. „Pro město bylo obrovskou událostí, že se tady vůbec tehdy letecký den v tak velkém rozsahu uskutečnil, i to, že skončil tak tragicky. Proto se k té věci váže spousta legend a polopravd. V paměti Třebíčanů ta tragédie zůstává, mnozí z dodnes žijících pamětníků chodili s rodiči k Peřinově mohyle jako děti s rodiči,“ přiblížil událost Jaroslav Bašta z třebíčského Muzea Vysočiny.
Po roce 1931 se další letecké dny uskutečnily v Třebíči až v letech 1947 a 1948. „Jejich pořádáním vyústilo poválečné nadšení lidí do letectví, kdy do módy přišlo například bezmotorové létání. Oba tyto letecké dny byly na stejném poli jako v roce 1931, naštěstí už se tam žádná tragédie nezopakovala. Nyní je v těch místech průmyslová zóna, vybudovaná v éře socialismu,“ popsal Bašta.
Po roce 1948 třebíčský aeroklub po krátkém poválečném trvání opět zanikl. Obnoven byl až po roce 1990. Letecká tradice v Třebíči pokračuje.
