I kdyby v Reindlerově dvoře nestrašilo, nikdo ze zdejších by se nedivil opaku. To místo už má takovou aureolu. Komunikace s bytostmi z paralelních světů ale ve všech dobách patřila mezi obskurní obory.
I tady nepochybně platí: kdo nezažil, neuvěří. Členové jihlavského Vyšetřovacího týmu paranormálních jevů (VTPJ) nepochybují. Existenci „entit“ či nepokojných duchů poltergeistů, jak se jim říkává, pokládají za přirozenou součást lidské existence.
Jsou přesvědčeni, že s pomocí svých speciálních přístrojů jsou schopni zachytit zvuky a hlasy ze světa záhrobí. Jejich vyhledávání se stalo společným koníčkem spoluzakladatele VTPJ Miroslava Přibyla a jeho nyní už partnerky Evy Rudošové.
Přibylovi se prý svět bytostí z jiného světa otevřel po smrti jeho otce před patnácti lety. „Chodil jsem k jeho hrobu a jednou se mi tam otec zjevil. Trvalo to dvě minuty, ale já to prožíval jako půlhodinu. Otec mluvil o své smrti, že odešel v klidu, že je mu dobře. Do té doby jsem byl k těmhle věcem skeptický, ale ten zážitek mě změnil,“ vzpomíná Přibyl.
S Evou Rudošovou se Přibyl seznámil díky jejím prožitkům z usedlosti Reindlerův dvůr na okraji Jihlavy, kde má Rudošová ustájené koně.
Zvláštní jevy začaly před dvěma roky. Když Rudošová ve stáji zavěšovala uzdy, začala lomcovat vedle stojící plechová skříň. Skeptik se samozřejmě okamžitě zeptá: nešramotila tam kočka? To Rudošová s jistotou vyvrací. „Samozřejmě jsem se dívala, kočka ani myš tam nebyla. Bylo to rumplování, jako by do té skříně někdo mlátil,“ líčí Rudošová. Brzy se příhoda opakovala.
Rudošová si na místo zavolala Miroslavova bratra Milana, o kterém věděla, že se o podobné podivné jevy zajímá. Za jeho přítomnosti se prý pak odehrálo totéž. Zrezivělá plechová šatní skříň u koňských boxů opět začala lomcovat.
Bratři Přibylovi se shodli, že věc je zajímavá. Krátce poté se do zchátralých stájí Reindlerov vypravili na „misi“, jak říkají – se svou speciální technikou a celým týmem VTPJ.
Poník brzy zemřel
„Když jsme na místě dělali šetření, vyzývali jsme entity, ať nám dají znamení, že tady jsou. Nato do uličky ve stáji spadlo šestikilové westernové sedlo. Nebo jsme řekli, že půjdeme dozadu ke koni Haga, což je kůň z Plander, kterého jsem kupovala ještě předtím, než jeho majitel zemřel. Najednou se ozval zvuk, jako by někdo do té skříně kopl. Tak jsme pochopili, že k tomu koni nemáme jít,“ vypráví Eva Rudošová.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Ve stájích má koně pět let. Zažila prý tady řadu podivných věcí. „Samy od sebe padají věci, posouvají se kotouče. I když tam nejsou koně, slyším ve stáji dupot kopyt, dvířka od boxu se samy zavírají. Na Miroslava letěl těžký pytel s odpadky, jindy samo spadlo prkno, na jiného chovatele přiletěla cihla, jako by ji po něm někdo hodil, a rozbila mu ret a zub,“ vypočítává Rudošová.
Nic doopravdy zlého se prý ve stáji ale až donedávna nestalo – až jednou při poslechu nahrávek zvuků ze stáje uslyšeli členové VTPJ ze záznamu po své prosbě o znamení, jak podivný hlas z nahrávky odpovídá: „Sonička...“
Sonička bylo jméno poníka. „Dva dny poté zemřela,“ říká Rudošová. „Od té doby máme respekt a další šetření nechceme ve stáji dělat, dokud tady budeme mít koně,“ řekl Miroslav Přibyl.
Jak zmíněné vyšetřování vypadá? Členové VTPJ používají několik přístrojů, které zaznamenávají zvuky lidskému uchu jinak neslyšitelné. Tím hlavním je komunikátor neboli „ghostbox“. Podlouhlá krabička velikosti mobilu s řadou stříbrných tlačítek. Jeho typové označení je Spirit Box PSB-7.
Lidé cítí závany chladu
Přístroj zachycuje zvuky – takzvané EVP – ze širokého spektra elektromagnetických frekvencí. Podle teorie lovců duchů se „entity“ pokouší komunikovat s naším světem tím, že se na tyto frekvence podobné rádiovému šumu navazují. „Ze záznamu pak slyšíme slova i celé věty, které se pak snažíme rozluštit,“ vysvětluje Přibyl.
Dalším přístrojem je K-2 na měření elektromagnetického pole či laserový aparát, který vysílá do prostoru svítící body. „Na kameře uvidíte, pokud polem bodů prošlo něco černého, vypadá to například jako mlhovina,“ líčí Přibyl. Členové týmu používají i rušič elektromagnetického pole či laserový teploměr na proměření míst a věcí, které by mohly vykazovat psychofyzickou aktivitu.
Jak si podle svých poznatků vysvětlují členové VTPJ podivné jevy v Reindlerově dvoře? „Začalo to, když jsem si sem dala koně z Plander, kterému zemřel majitel. Věřím tomu, že na nahrávkách mluví právě ten majitel, který sem chodí za svým koněm,“ míní Rudošová.
Tým VTPJ zatím prováděl šetření na patnácti místech v republice – například na pacovském lesním hřbitově německých vojáků a zajatců, na hradu Houska či bývalém hřbitově psychiatrické léčebny v Bohnicích. „Nezabýváme se čištěním těchto míst od duchů, jen dokumentujeme, jestli tam je něco neobvyklého. Když na místě žádný kontakt nezjistíme, neskrýváme to,“ říká Přibyl.
Na místech paranormálních energií se prý běžně vybíjejí baterie, lidé cítí závany chladu. To poslední může potvrdit i jinak skeptický autor článku, kterého po odchodu ze stájí Reindlerova dvora roztřásla intenzivní zimnice, i když byl venku jasný slunečný den.
