Pod kazatelnu číhošťského kostela přichází muž v klobouku a černém kabátu. Před oči rychle zdvihá fotoaparát a tiskne spoušť.
Na kazatelně vrávoravě stojí kněz s podivně nasazeným biretem a tváří pokrytou podlitinami. Rukama se opírá o okraj kazatelny, aby neupadl. Pak zvrátí hlavu dozadu. Nejistě zdvihá levou ruku, jako by ukazoval kamsi nahoru za sebe na oltář.
Zmučená tvář kněze je chvílemi ze strany osvětlená komíhavým tvrdým světlem reflektoru, který na stěny vrhá bizarní stíny. Pod kazatelnou stojí na stativu stařičká filmová kamera, kolem chodí muži se zapálenými cigaretami v ústech. Tak nějak to zde už kdysi bylo!
Historickou kameru a ztěžka stojícího kněze na kazatelně - stejně jako mlčenlivého muže v koženém plášti opodál - snímá z rohu pod kůrem oko soudobé kamery. Štáb České televize v číhošťském kostele natáčí dokumentární film Jako bychom dnes zemřít měli.
Propadání do dějů, které se tady kdysi staly
A kdo byl ten muž s fotoaparátem? Autor předlohy filmu, publicista a v tomto případě i jeden z herců Miloš Doležal. Pod kazatelnou neodolal a začal fotografovat. Mrazilo ho při tom v zádech. „Mám pocit déja vu, propadání do dějů, které se tady kdysi staly,“ řekl Doležal.
A co postava na kazatelně? To byl herec Michal Bumbálek, který v připravovaném dokumentu představuje číhošťského kněze Josefa Toufara.
Toufara zatkla na konci ledna 1950 Státní bezpečnost a obvinila jej z inscenování dodnes nevysvětleného pohybu oltářního křížku.
Po měsíčním věznění, výsleších i trýznění pak StB Josefa Toufara v zuboženém stavu 23. února 1950 přivezla nakrátko zpět do číhošťského kostela, kde měla vzniknout filmová rekonstrukce zázraku.
Na kazatelnu tehdy Toufara jeho mučitelé museli dovést. Nemohl chodit, skoro nevnímal. Na nohou měl bačkory. Krvavými obvazy obalené nohy už nešlo obout do bot.
StB natočila jen pár záběrů. Druhý den Toufar zemřel
Pro Toufarův vážný stav však nakonec filmaři pod taktovkou StB tehdy natočili jen několik záběrů nejistě gestikulujícího Toufara na kazatelně. Ty se pak staly součástí propagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.
Druhý den po natáčení Josef Toufar zemřel.
Jeho příběh nyní zpracovávají filmaři pod vedením režiséra Romana Vávry. Při snaze o autenticitu jim pomáhají zvláštní náhody.
Stejně jako před 66 lety ve filmu Běda tomu... je přes původní kazatelnu i nyní při natáčení přehozen pruh bílé textilie s vyšívaným nápisem Pochválen buď Pán Ježíš Kristus. Je to antependium, pruh látky tradičně používaný například k přikrytí oltáře. Toto antependium není kopií původního, i když je mu velmi podobné. Zřejmě ho totiž používal i sám Josef Toufar.
„Našli jsme ho dnes ve skladu fary,“ řekl během čtvrtečního natáčení Doležal, který se Toufarovým příběhem zabývá již dvacet let a napsal o něm dvě knihy.
V Číhošti filmaři pracovali dva dny. Natočili scény příjezdu StB, Toufarovo zatčení na faře i jeho cestu na noční číhošťské natáčení před 66 lety a následný noční převoz umírajícího kněze zpět do Valdic (o prvním natáčecím dnu čtěte zde).
Natáčení dokumentu bude pokračovat v bývalé věznici na brněnském Cejlu, kde vzniknou scény věznění a výslechů. Doležal by rád Toufarův příběh zpracoval i do podoby „velkého“ filmu.
