"Já nic nevidím," křičel v pátek odpoledne přes celou ulici herec Pavel Landovský. "Kde to máte?" hulákal. Jeho typický ochraptělý hlas se nesl centrem města.
Pomalu o holi přešel ulici. Ještě než došel na protější chodník několikrát se ve vozovce zastavil a hlasitě se vítal s přáteli. A s ním se zastavila i doprava v celé Beckovského ulici. Netrpěliví řidiči troubili. "Ale no no," hrozil jim svérázný herec holí.
Kromě desky pro něj měli i křeslo
Pavel Landovský přijel včera odpoledne do svého rodného Havlíčkova Brodu. Jeho přátelé a publicisté mu na rodném domě v ulici Barbory Kobzinové odhalili pamětní desku. A u toho přeci představitel Terazkyho z Černých Baronů nebo Svěrákova kolegy Řezáče z Vratných lahví nesměl chybět.
Pod deskou pro něho bylo přistaveno velké vyřezávané křeslo z jednoho kusu kmene. Herec, který dnes slaví čtyřiasedmdesáté narozeniny, do něj rád usedl. "Nechci, ale musim. Ale mě by stačil špalek," tvrdil.
Jeho přítel Eugen Brikcius zatím vysvětloval, proč se spolek kolem pelhřimovských publicistů rozhodl nechat vyrobit desku ještě za umělcova života. "Netrpělivě uctíváme umělce a člověka Pavla Landovského už za živa. Nechtěli jsme čekat až mistr zemře," vysvětloval desítkám dobře se bavících diváků.
Jeho proslov, zakončený recitací Landovského básní, sám herec přerušoval výkřiky a poznámkami. Třeba, když Brikcius říkal, jak tu bude pamětní deska navěky. "No nevím, když vidím tu fasádu, asi nebude," glosoval dobře naložený Landovský. Fasáda na domě je oprýskaná, místy chybí úplně.
Landovský má mnoho podob
Landovský se v domě na horním konci ulice Barbory Kobzinové narodil v roce 1936. Pamětní deska nese jeho portrét hned třikrát.
Je stylizovaná do podoby policejní fotky, na které je herec v profilu, jak vypadal jako třicátník ve filmu Utrpení mladého Boháčka, ánfas představuje padesátiletého majora Terazkyho z Černých baronů a poloprofil v brýlích ho zachycuje v nynější podobě.
"Deska má rozměry 90 krát 60 centimetrů. Do bronzu ve zlatavém nádechu ji odlili ve Slévárně Nové Ransko, je patinována, písmo je vystouplé a do předlohy jsme vsadili plochu s gravírovaným textem," popsal autor desky, výtvarník Radomír Dvořák.
Nejvíce práce mu dala nejmladší Landovského podoba. "Tehdy měnil výraz během několika vteřin třeba osmkrát," dodal Dvořák.
