Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století to byla jedna z nejmodernějších lodí na světě. Parníkem Bremen se například 2. dubna 1930 vydal do Spojených států ledečský továrník Josef Goldstein. Zaplatil si kajutu ve druhé třídě. Luxusnější první třídou tehdy cestovala známá německá herečka Marlene Dietrichová. Bylo jí 29 let.
Příklady lidí z Vysočiny, kteří mířili do AmerikyZ Jihlavy: Milan Poláček (17 let, pomocník v obchodě) - plul 21. října 1920 z Bremerhavenu do New Yorku, dalším cílem byl pak Cleveland. Pavlátovi - cestovali lodí Sierra Nevada do New Yorku. Vypluli 21. října 1922. Paní Marie měla s sebou tři děti: devítiletého Augusta, šestiletého Jaromíra a čtyřletého Jiřího. Z Třebíče: František Koch (38 let, sedlář) - se ženou Terezií jeli z Bremerhavenu do Ameriky 28. října 1913. Také jejich cílem byl New York. Z Jamného: áclav Truhlář (23 let, zemědělec) - plavba do argentinského Buenos Aires začala na severu Německa 16. června 1923 a na palubě byla i Truhlářova žena Marie a jejich jednoletá Růženka. Pozn.: Jde o vybrané příběhy. Zdroj: www.passengerlists.de |
Mimo jiné tyto informace jsou k dohledání v rozsáhlé databázi ve studovně „přistěhovaleckého“ muzea Deutsches Auswandererhaus ve městě Bremerhaven.
Na palubě lodi Bremen tehdy bylo 1 208 cestujících. Zatímco Marlene Dietrichová se do Ameriky vracela po premiéře filmu Modrý anděl v Berlíně a později ve Spojených státech získala i tamní občanství, ledečský továrník Josef Goldstein se následně z New Yorku do Československa vrátil.
V Ledči nad Sázavou měl od roku 1900 továrnu na obuv, založil ji společně s Vojtěchem Sellingerem.
V továrně Austria později zaměstnával 250 lidí. Vyráběla se zde luxusní obuv - převážně ručně šitá. Za první světové války se zase dělaly boty pouze vojenské. Převážná část výroby se podle serveru Geocaching.com exportovala do Anglie a Francie.
Po první světové válce Goldstein továrnu přejmenoval na TOGMA - po prezidentu T. G. Masarykovi. Za světové hospodářské krize byla však společnost nucena v roce 1934 vyhlásit bankrot. A později za války továrník skončil v koncentračním táboře.
Z Německa dál do světa odešlo přes sedm milionů lidí
Pojďme ale zase zpět na pobřeží Severního moře do muzea v Bremerhavenu - pro další příběh, tentokrát spojený s Jihlavou. Byl čtvrtek 21. října 1920, když se tehdy sedmnáctiletý Milan Poláček vypravil lodí z německých Brém do New Yorku. Odtud pak zamířil do Clevelandu.
MF DNES se pokusila pomocí internetu najít Poláčkovy potomky. Zkontaktovala jistého Milana Polacka, který pracuje v současnosti jako realitní makléř právě v Clevelandu. „Já jsem se narodil v USA. Můj děda a jeho rodina pocházeli z Čech. Nevím, jestli byli z Jihlavy,“ odepsal e-mailem Američan.
Do New Yorku z Brém pluli také jiní Jihlavané: Pavlátovi (v říjnu 1922) a Stieglitzovi (v letech 1930 a 1931). Anna Stránská cestovala pro změnu 16. prosince 1937. Byla to svobodná pětadvacetiletá švadlena. A plula lodí Bremen, stejně jako o pár let dříve Marlene Dietrichová a Josef Goldstein.
Naopak argentinskou metropoli Buenos Aires si zvolili jako svůj cíl Lukscheovi v letech 1926 a 1927.
„Jen z Německa za posledních 300 let odešlo do světa přes sedm milionů lidí,“ říká za jedno z nejvýznamnějších muzeí věnujících se emigraci v Evropě, Deutsches Auswandererhaus, jeho mluvčí Ilke Seerová.
Data o emigrantech dostane každý návštěvník na kartě
New York, to byl nejčastější cíl v Americe. Spojené státy imigranty přijímaly. Mezi lety 1892-1954 bylo posláno zpět jen kolem dvou procent lidí. Neuspěl třeba ten, kdo měl vážnější zdravotní handicap.
A ne úplně jasnou pozici měli u imigračních komisařů matky s dítětem, což byl případ Češky Alžběty Kaucké.
S jejím příběhem se mohou návštěvníci muzea v Bremerhavenu seznámit detailněji pomocí audioguidu. Každý dostává totiž u vchodu vstupenku v podobě elektronické karty. A na ní jsou uložená data o vybraných emigrantech.
To Kauckou řadí po bok takových osobností, jakými jsou třeba jeden ze zakladatelů filmového Hollywoodu, Němec Carl Laemmle, či jeho krajan Ottmar Mergenthaler, vynálezce prvního prakticky použitelného sázecího stroje Linotype.
S tímto strojem začala v roce 1884 nová éra v technice tisku. Tiskoviny a knihy mohly být tištěny rychleji a levněji. „Například náklad amerických novin během krátkého období vzrostl z 3,6 milionu výtisků na 33 milionů,“ zmiňuje encyklopedie Wikipedia.
Svobodné matky s dítětem nebyly v Americe vítané
Alžběta Kaucká poprvé do Ameriky plula v listopadu 1921. Pracovala tam jako služebná na farmě v Clevelandu u Edwarda Klipece. Spolu měli vztah a Alžběta otěhotněla. Jenže jeho 76letá matka svatbě nepřála. „Alžběta si tě chce vzít kvůli penězům,“ namítala.
A tak se dívka vrátila domů do Československa. Edward ji však přemluvil, aby vzala jejich tehdy jedenáctiměsíčního syna a odcestovala do USA podruhé. Tak se i v prosinci 1927 stalo. Alžběta plula lodí Columbus. „Se synem jako svobodná matka nejsem v Americe vítaná,“ uvědomovala si žena z obce Kvaň na Berounsku.
Ale nakonec po komplikacích prošla byrokracií na přistěhovalecké stanici Ellis Island. Zemřela 18. října 1984 v americkém státě Ohio. Její syn už také nežije, zemřel v roce 2010. „Neoženil se a neměl žádné potomky,“ uvádí muzeum ve své expozici.
Pracovní místa v USA byla vytvářena díky průmyslové revoluci. „Ale jen málo lidí zde dosáhlo na dobře placený job,“ dozvědí se návštěvníci v Bremerhavenu. „Večer jste často nevěděli, jestli ráno budete mít práci. A vzdělání? To nehrálo roli. Potřeba byly hlavně pomocné síly,“ doplňuje průvodce v Auswandererhausu.
Rozdíl v cestování v 19. a 20. století? Jen v čase, komfort stejný
Muzeum, které za svou existenci od srpna 2005 navštívily přes dva miliony lidí, ukazuje třeba i to, jak to vypadalo v čekárně i kajutách třetí třídy na zaoceánské lodi nebo na vlakovém nádraží v New Yorku.
Také tu přibližují, jak velké byly rozdíly mezi plavbou do Ameriky v polovině 19. století a v první třetině 20. století. Když pasažéři pluli z Brém do New Yorku plachetnicemi v 19. století, trvalo to šest až dvanáct týdnů. K jídlu byly v nižší třídě většinou brambory se špekem nebo masem. O nemoci, zkažené potraviny i špatné hygienické podmínky nebyla v tom období nouze.
Pak ale přišly na svět parníky a cesta se zkrátila na osm až patnáct dní. Přesto se podmínky pro cestující třetí třídou moc nezlepšily. I proto, že jich na lodě nastupovaly stovky, třeba i 900.
