Název Hluchý mlýn získala dnešní ponurá stavba na břehu Stařečského potoka patrně po mlynáři Matěji Hluchém. A toto pojmenování vlastně tak trochu evokuje i jeho současný stav: mlýn „ohluchl“. Jeho mlýnské kolo se dávno zastavilo a naprázdno zatím vyznívají i otázky na nové oživení stavby či alespoň místa, na kterém mlýn od 16. století stojí.
„Máme povolení na demolici stavby, zatím čekáme. Předpokládáme, že do konce léta se tam nic dít nebude. Prodávat mlýn ale nemáme v úmyslu,“ řekl Martin Benáček, prokurista firmy IFRE, která mlýn před půldruhým rokem koupila.
Místo je oblíbeným cílem vycházek Třebíčanů, běhají tu sportovci a hodně lidí údolím prochází z centra města do Boroviny.
Údolí se strmými svahy je stinné kvůli vzrostlým stromům a snad to dává Hluchému mlýnu dnešní strašidelnou atmosféru. K tomu se přidává také fakt, že stavba má v horním patře místo oken jen zející černé otvory a okna v přízemí jsou pro změnu zaslepená.
Investice do kavárny by se zde vrátila až za několik životů
„Uměl bych si tam představit třeba chatu na bydlení, pasivní dům s podobným vzhledem, jaký má ten současný objekt. Uvědomujeme si, že jde o kontroverzní lokalitu: někomu se tam líbí strašně moc a jinému zase vůbec. My si ale myslíme, že je to dobrá investice,“ podotkl prokurista Benáček.
Šéfové firmy IFRE už záměr demolice Hluchého mlýna oznámili před rokem. Od investice v této lokalitě je až doposud údajně pouze dočasně zdržela jiná záležitost v Třebíči. „Koupili jsme od města zajímavé pozemky na bydlení u zámku, to nás pohltilo. Až se stavba rozběhne, tak se zase dáme více do tohoto záměru,“ řekl Benáček.
Současní vlastníci Hluchého mlýna zvažovali, že by v místě vybudovali kavárnu. „To by ale asi zrovna v tomto místě tu investici vrátilo až za několik životů,“ míní prokurista.
Společnost IFRE mlýn koupila už jako nevyužívaný. Předešlý majitel zahájil rekonstrukci domu, ale nedokončil ji. Stihl pouze položit novou střechu a krov.
„My jsme zatím aspoň vyčistili okolí od náletových dřevin. Našemu záměru s bydlením by pomohlo, kdyby se údolí podařilo trochu prosvětlit. Nebývalo takto zarostlé, bylo plné života. Pohybovalo se zde hodně lidí, bývalo tady rušno, příjemné místo,“ popsal Benáček.
Voda u mlýna zahnívala a lidé trpěli. Město ho koupilo a zavřelo
Prokazatelným dokladem existence mlýna je jeho zakreslení na císařské mapě takzvaného 1. vojenského mapování, které se uskutečnilo v letech 1764 až 1768. Na dalších mapách, o 80 let novějších, už je mlýn zakreslen i s označením Hluchy M. nebo Hlucher Mühle.
Podle údajů na webových stránkách vodnimlyny.cz přivodil zánik mlýna vzestup kožedělné výroby v Borovině - zvláště poté, co se tam v úvodu 20. století začaly ve větší míře používat chemikálie. „Údajně voda zahnívala ve mlýnských strouhách a okolní obyvatelé tím trpěli. Jedním z opatření městské rady bylo vykoupení mlýna na Horce - s největší pravděpodobností Hluchého mlýna. Jeho provoz byl ukončen a náhon zasypán,“ uvádí web.
Od roku 1916 už Hluchý mlýn sloužil jako obecní činžovní dům, pak v něm byly byty pro sociálně slabé.
Po roce 1989 zde noví majitelé chtěli vybudovat hotel a letní restauraci, údajně i noční klub. Okolní budovy byly zbourány. Vlastník však rekonstrukci ukončil poté, co z budovy vyboural okna. Mezi dalšími záměry se objevily před zhruba deseti lety plány na zbudování hospice, ale i z těch sešlo.
Podle místní a zatím nedoložené legendy ve mlýně mělo dojít k vraždě a incestu.
