Tomáš Rygl svoje precizní díla také aktualizuje. Pokud se kupříkladu v centru Salcburku postaví nový dům, v novějším vydání mapy už je dokreslený. Výtvarník také sleduje, kde se právě třeba ve Vídni tyčí jeřáby, protože jsou předzvěstí nových staveb. Takže tam zajede a zjišťuje podobu vznikající budovy třeba z vizualizace na plotě.
Jihlavský rodák vytváří i zajímavé průřezy památkami, například vídeňského Schönbrunnu. Sídlo císařů ztvárnil tak, že mu jakoby odstranil střechu a některé stěny. Divák tak z leteckého pohledu vidí dovnitř jednoho z nejobdivovanějších zámků světa. Mapy jsou i přímo v Schönbrunnu k dostání.
Když Tomáš Rygl s mapami začínal, zachytil centrum Jihlavy v roce 1996. Tehdy stále s řadou oprýskaných domů, které jsou dnes již opravené. Ještě před Jihlavou vzešlo z jeho ateliéru centrum Prahy. Následoval Český Krumlov, přibyla i Kutná Hora.
Když se některé z měst rozhodne převést do mapy, důkladně si projde jeho ulice. Během toho fotí domy, točí na kameru. Kreslí taky skici s detaily, jež nejsou z výšky vidět.
Nad Kutnou Horou létal, v New Yorku se mu to nepodařilo
„Když jsem chystal Kutnou Horu, tak jsem se nad ní i proletěl v letadle. To jsem chtěl i v New Yorku nad Manhattanem, tam už to ale není možné, přestože tam vrtulníky s turisty dříve létaly. Lidé, kteří tam žijí, si ale na to létání stěžovali, takže dnes se létá kolem obydlených částí s odstupem,“ popisuje Tomáš Rygl.
Do New Yorku letěl v rámci přípravy třikrát, strávil tam měsíc a půl.
Vždy musí město s jeho všemi zákoutími a podrobnostmi vidět, jak působí v běžném pohledu z ulic či náměstí. „Aby pak na mapě působilo věrohodně,“ zdůrazňuje.
Když má podkladové materiály, kreslí na několikametrový podklad. Ten má zavěšený na stěně ateliéru. Třeba ale Manhattan začínal dělat načtyřikrát, aby si vše sedlo podle jeho představ. Chtěl docílit toho, aby i přes mrakodrapy bylo vidět do ulic. Výsledek práce pak zmenší do běžné velikosti mapy.
Příprava mapy New Yorku trvala zhruba rok a půl, než se dostala k zákazníkům. Setkal se s názory, že tam jsou všechny mrakodrapy stejné. Sám se ale při práci přesvědčil, jak je každý jiný, například barevností či členěním skleněné fasády.
„Řada převýšených domů je bohatě zdobena, podobně jako v Evropě,“ vysvětluje.
Tři roky kreslil sto nejvýznamnějších pražských památek
Prodávat mapy třeba ve Vídni pro něj zpočátku nebylo jednoduché, ale dnes už tam má svého distributora.
Kromě map vytvořil i knihu o Praze, která je v jeho tvorbě ojedinělá. Namaloval v ní průřezy významných památkových objektů včetně Národního divadla či Rudolfina. Opět jim odstranil části střech a stěn, aby si čtenáři mohli z výšky prohlédnout jejich zákoutí, kam není často možné se dostat.
„Tři roky jsem kreslil skoro sto nejvýznamnějších pražských kostelů, synagog, paláců či pomníků a detailů z jejich exteriérů i interiérů,“ říká.
Tento průvodce vznikl v roce 2005 a nedávno vyšla jeho aktualizovaná verze, kde jsou zachycené třeba jiné odstíny fasád po rekonstrukcích nebo rozšířené zrekonstruované zahrady pod Pražským hradem.
Souběžně začal vytvářet i mapy hradů a zámků. A to nejen českých, ale i rakouských. Zaměřil se také na Vltavu a památky kolem ní. Nakreslil průřezy Hluboké, Karlštejna, Pražského hradu či vídeňského Hofburgu.
Už v osmi letech zachytil okolí hlavního nádraží v Jihlavě
Jihlavský malíř zdědil výtvarný talent po rodičích. „Začínal jsem ve čtyřech letech. Kreslil jsem vše, co jsem viděl kolem sebe - zvířata, lidi, auta, stroje. Později výjevy z dějin, rytíře, bitvy či hrady,“ vyjmenovává.
Bydleli tehdy s rodinou v jihlavské Havlíčkově ulici. První kresbu s tématem nadhledu udělal v osmi letech. Zachytil na ní, jak vypadalo v 70. letech okolí hlavního nádraží v Jihlavě či řeka u pilníkárny.
„Již tehdy mě zajímal pohled z výšky,“ popisuje.
Když byl jedenáctiletý kluk, představoval si, jak asi mohly vypadat jihlavské ulice a domy v minulosti. Středověkou podobu města pak pohledem z výšky nakreslil. Na střední škole následně ztvárnil obléhání Jihlavy za třicetileté války na velkém formátu technikou leptu. Na vysoké škole se pak k tomuto námětu znovu vrátil.
„Od této práce byl již jen krůček k vytváření panoramatických map technikou kolorované perokresby. A to jako předlohy pro reprodukci ofsetovým tiskem,“ přibližuje svoje začátky.
Jeho předchůdci byli barokní a renesanční mistři
Během studií na pražské akademii zjistil, že mapy v tomto pojetí se často vytvářely již v renesanci, v baroku.
„Dochovaly se tisíce takových rytin různých evropských nebo exotických měst i zemí. Z devatenáctého století pochází celá řada těchto map. Různí autoři se jim věnovali i v minulém století, například Cyril Bouda či Vojtěch Kubašta,“ vysvětluje malíř.
Vedle map maluje Tomáš Rygl i obrazy na rýsovací prkna. Třeba zámek v Českém Krumlově, jak mohl vypadat ve středověku.
„Je to spíš fantazijní pohled, částečně vycházející ze středověkého obrazu. Téma architektury mě zajímá dlouhodobě, ale obrazy neprodávám,“ uzavírá s tím, že časem by se obrazům rád věnoval více. Teď ho ale hlavně zaměstnávají mapy.
