Jeho děda závodil na lyžích na dvojích zimních olympijských hrách. Jeho otec startoval v Grenoblu 1968. Sám Vít Fousek, v rodové linii třetí toho jména, jejich bilanci předčil. Ovšem ne jako závodník, ale servisman pečující i o hvězdného Lukáše Bauera.
Vít Fousek
|
Po Salt Lake City, Turínu, Vancouveru a Soči však tentokrát místo velké dřiny v buňkách zasedne k televizi doma na samotě nedaleko Tří Studní.
„Každá z mých čtyř olympiád byla něčím speciální, třeba sněhovými podmínkami. A i hry v Soči, ze kterých jsem měl obavy, se mi líbily. Tratě byly v úžasné přírodě,“ vzpomíná Vít Fousek. Vzpomínky mu nepokazily ani velké výkyvy teplot, které tam servismanům hodně komplikovaly život.
Během čtrnácti let u mančaftu se Fousek podílel na největších úspěších českého běžeckého lyžování všech dob.
„V týmu byli výborní závodníci, pomohli jsme si navzájem. Nikdy nepřeceňuji důležitou a podstatnou práci servisu, protože to můžeme závodníkům hrozně pokazit, na druhou stranu by se bez dobrých závodníků nikdy neukázalo, jak moc dobrý český servis je,“ uvažuje.
„Jednu dobu jsme pravidelně měli v mazání výborné výsledky, vždy ve vysokém standardu. A závodníci byli schopní vyhrávat. Bez nich by však o českém servisu nikdo nemluvil,“ má jasno Fousek, který začal u týmu působit poté, co ukončil svoji reprezentační kariéru, během níž se dvakrát zúčastnil mistrovství světa juniorů a jednou dospělých.
Bauer byl perfekcionista, nikdy nebyl zcela spokojený
Na zlaté éře oceňuje to, že trenér Miroslav Petrásek poskládal skvěle celý realizační tým i s doktory a fyzioterapeuty. Fousek se osobně staral o Lukáše Bauera, který má tři medaile z olympiád, další dvě z mistrovství světa, k tomu dvakrát vyhrál Tour de Ski.
„Lukáš nebyl spokojený téměř nikdy. Ale jeho perfekcionismus nás hnal dál. Teď, když působí v roli ředitele týmu dálkových běhů, vidí tu práci i z druhé strany. Až si někde sedneme na pivo, asi bude ke všemu shovívavější,“ míní servisman.
Jejich cesty se rozešly před Soči. V reprezentaci pokračoval až do roku 2015, ještě předtím si na necelou sezonu odskočil k polské reprezentaci, kterou tehdy převzal právě Miroslav Petrásek.
„Justyna Kowalczyková (dvojnásobná mistryně světa a olympijská vítězka z Vancouveru - pozn. red.) byla velký šéf, který chtěl rozhodovat o všem. To jsem poznal záhy, snažil jsem se to překousnout nebo upravit, ale nešlo to. To, co chtěli, abych mazal, nebylo k závodění. To mažu lépe dětem u nás v klubu,“ diví se polským praktikám. Svoje angažmá pak předčasně ukončil.
Je potřeba změnit běžecké lyžování už od mládeže, nabádá
Recept na krizi českého lyžování, které v posledních sezonách výrazně pokulhává ve srovnání s biatlonem, vidí v tom, že se změnami je potřeba začít pěkně z gruntu - už od mládeže. „Takhle to cítím už dlouho,“ tvrdí muž, který druhou sezonu trénuje mladší žactvo novoměstského klubu.
Jeden z vrcholů sezony už má letos za sebou. Jeho dvě svěřenkyně Lucie Crháková a Patricie Srnská vybojovaly tři medaile pro Kraj Vysočina na nedávné zimní olympiádě dětí a mládeže.
„Právě Lucie má neskutečný dar od Boha. Co ta jedenáctiletá holka umí, se spousta běžců nenaučí za celou kariéru. Má výjimečný cit pro sníh,“ vyzdvihuje a dodává jedním dechem: „Doufám, že udržím v roli trenéra nadhled a budu ji mírnit a krotit.“ V nejmladších kategoriích je podle něj nutný důraz na techniku bez tlaku na výsledky.
Svoji práci hodně prožívá, v klubu dělá trenéra i servismana. „V servisu áčka jsem byl hodně vytížený, tady na dětské olympiádě si troufnu říct, že jsem byl v zápřahu ještě víc. Závodníků je stejně nebo víc a práci prožívám stejně, jako by šlo o svěťák. Možná jsem cvok a dělám si zbytečně velkou starost. Ale nesnesu, když jsou lyže špinavé, zalepané nebo nemají oškrábaný parafín,“ říká perfekcionista.
Ve Sportenu chce vyvinout lyže parametrů světových značek
Českému lyžování může Vít Fousek pomoci i z jiné pozice. Loni v květnu se stal posilou týmu vývojářů novoměstské firmy Sporten, která chce s novým majitelem vyrábět znovu i špičkové lyže pro elitní běžce.
„I když jsem ve firmě relativně krátce, vím, že můžeme dosáhnout parametrů světových značek. Na našich nových lyžích už běhá laufy Jirka Ročárek. Je výborný v tom, že nám dokáže dát dobrou zpětnou vazbu. Hodně závodníků je ovlivněno výkonem, on je schopný říct, zda na to měl,“ těší ho spolupráce s vlachovickým lyžařem.
Sám Fousek před lety na výběr z více sportů neměl. „Vyrůstal jsem na samotě, už jako malý jsem aspoň ke školnímu autobusu jezdil na lyžích,“ zmiňuje.
Mezi svými svěřenci má nyní i svého jedenáctiletého syna, který i podle jména pokračuje v rodinné tradici. „Lyžování ho baví,“ přesvědčuje jeho otec.
Co synovi řekne, až si bude chtít k lyžím vzít ještě malorážku? „Nepředpokládám, že by chtěl přejít k biatlonu,“ dodává pobaveně.