Téměř tři kilometry dlouhý úsek u Stránecké Zhoře už od vybudování v roce 1977 slouží jako záložní vojenské letiště. Je to poznat podle zpevněného středního dělicího pásu nebo betonových svodidel. V příštím roce se bude úsek z Měřína modernizovat. A i potom jeho částí zůstane status přistávací plochy.
Při modernizaci budou muset být zachovány parametry, kterými se úsek liší od zbytku klasické dálnice.
„Jde zejména o zachování dvouprocentního příčného sklonu, zpevněn bude střední dělicí pás, oba směry oddělí betonová svodidla. Nutný je i širší dálniční most, zachování nezpevněného manipulačního prostoru a vedení kanalizace a kabelů po stranách dálnice,“ popsal mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Jan Studecký.
Nový povrch konzultovalo ŘSD s Ministerstvem obrany
Na druhé straně nebude třeba dálnici rozšiřovat, široká je kvůli ranveji dostatečně. D1 tu dostane klasický cementobetonový povrch, který se používá i při modernizaci ostatních úseků.
Na tom všem se muselo ŘSD s Ministerstvem obrany dohodnout. „Dokumentace pro stavební povolení a i pro provádění stavby byla úzce konzultována s Ministerstvem obrany,“ přikyvuje Studecký.
„Ministerstvo obrany je při přípravě rekonstrukce v kontaktu se zainteresovanými subjekty a zabezpečuje ochranné pásmo tak, aby nedošlo ke snížení kapacity letištní plochy,“ potvrdil Jiří Caletka z tiskového odboru Ministerstva obrany.
Ministerstvo totiž i nadále počítá se záložními letišti pro případ mimořádných událostí. Ta jsou v republice dvě. Jedním je právě úsek D1 kolem Stránecké Zhoře. Druhým pak silnice R46 u Vyškova.
K dálnici tehdy lidé nemohli
Na dálnici u Měřína však dosedala letadla jen dvakrát. V obou případech to bylo za socialismu. Armáda úsek pro cvičení využila vždy na tři týdny na podzim 1980 a 1985.
„To tady bylo tenkrát velké cvičení. Vojáci to celé obehnali a neprodyšně uzavřeli. K dálnici jsme se nemohli ani přiblížit,“ vzpomíná na druhé cvičení Antonín Račický. Dnes je starostou Stránecké Zhoře.
„Byla zavřená i cesta do místní části Kochánov. To lidé nadávali,“ dodal. Obyvatelé Stránecké Zhoře si ale přeci jen našli způsob, jak dění na provizorním letišti částečně pozorovat. „Trochu vidět bylo jen ze střech domů nejblíž k dálnici, tam nás lezla spousta. Koukali jsme na stíhačky, jak přistávaly a vzlétaly,“ popisoval starší muž, který má dům poblíž rybníků v obci. I když koukali dalekohledy, museli si lidé dění na dálnici hodně domýšlet.
„A toho rámusu, co tu tenkrát bylo. Úplně se nám chvěla okna,“ líčí. O obou cvičeních se v měřínské kronice píše jen krátce. „Nikdo se blíž nedostal,“ vysvětluje kronikář Oldřich Hnízdil.
„Při jednom cvičení jsem projížděl po cestě podél dálnice. Vyndal jsem si z kapsy jablko. Hned u mě byli esenbáci, co to tam mám,“ vzpomíná.
Vybavuje si, jak letadla přistávala směrem od Meziříčí a na Měřín vzlétala. „Jak je dnes McDonald’s, tam bylo velitelské stanoviště,“ dodal.
Na měřínském úseku D1 je ranvej dlouhá dva a půl kilometru. Na obou koncích jsou odstavné plochy pro letadla, takzvané stojánky. Sloužily vojákům jako zázemí pro údržbu a přípravu letadel. Na tom blíže Měřínu je dnes parkoviště a motorest. Odstavná plocha u Velkého Meziříčí se nevyužívá.
První cvičení se na „letišti Měřín“ konalo od 19. září do 3. října 1980. Létalo dvanáct letounů Mig-21MF, dvanáct strojů Mig-21MF/MA a šest letadel Mig-23BN. Jako značkující nepřítel létalo bez přistání na dálnici 26 letadel Su-7.
Opakovaně se podobné cvičení uskutečnilo v roce 1985, v měsíci říjnu se ho účastnily mimo jiné i tehdy nové Su-25K.
Je však nepředstavitelné, že by se něco podobného mohlo dnes opakovat. „Zavřít na tři týdny dálnici? Tím by republika utrpěla víc než invazí zahraničních vojsk,“ myslí si pamětník ze Stránecké Zhoře.
