"My jsme zoologická zahrada. Tady žádná vycpaná zvířata nenajdete," říká čas od času ošetřovatelka jihlavské zoo Marta Hudcová návštěvníkům, kteří nevěří, že v jihoamerickém pavilonu přímo nad jejich hlavami, přebývají živí lenochodi dvouprstí.
Ve větvích pod stropem pavilonu vzniklo jakési patro, kde téměř na dosah bydlí sedmiletý samec a dvouletá samička. "Někteří návštěvníci jsou v panice, když zjistí, že tam jsou živá zvířata. Někteří se uklidňují tím, že to musí být vycpanina," usmívá se Hudcová.
Lidé se ale nemusejí bát. Lenochodi mají rádi svůj klid a záměrně nikomu neublíží, ale hladit či dráždit by je přesto nikdo neměl. Tato zvířata dělají čest svému jménu a celé dny zpravidla prospí zavěšeni ve větvích. Vidět lenochoda v pohybu bývá velká vzácnost. I když, jak podotýká ošetřovatelka, v posledním týdnu to v zoo nebylo nic až tak neobvyklého.
Samičce se samec nelíbil, za dva týdny si ale zvykla
"U naší samičky jsme zaznamenali její první říji. Byla velmi aktivní, a dokonce se nechala od návštěvníků drbat. Je hodná, ale lenochodi mají velmi ostré zuby," varuje ošetřovatelka. Mnoho návštěvníků má strach, že pokud budou v pavilonu stát přímo pod zvířetem, mohlo by je pokálet. Zbytečně. "Lenochodi jsou velmi způsobní. Vyměšují jednou až dvakrát do týdne a vždy na jednom místě. Slézají kvůli tomu z větví na zem a jen v noci."
Potravu, výhradně rostlinnou, dostávají lenochodi dvakrát za den. "Jakmile začnou rašit první lístky, přidáváme jim větve k okusu," připomíná Marta Hudcová.
Ošetřovatelé doufají, že pár přivede na svět potomky. Samička, které říkají Malá, je na to ale ještě mladá. Lenochodi dospívají kolem třetího až čtvrtého roku. Samec je jihlavským odchovancem a říkají mu Taťka. Oba tvoří harmonický pár. I když po příjezdu mladé samičky ze zoo v Ústí to tak jednoznačné nebylo. "Nechtěla s ním v expozici být. Trvalo to tak 14 dní, ale pak si zvykla. Teď jsou v pohodě," dodává ošetřovatelka.
