Atletka ve středu navštívila nejprve jihlavskou Základní školu Jungmannova spolu se sportovním manažerem Markem Pospíšilem a projektem Odznak všestrannosti olympijských vítězů.
Tamní tělocvičnu zaplnili do posledního místa školáci, kteří si nadšeně zkoušeli skákání přes švihadlo, driblování, trojskok nebo kliky. O tom totiž projekt je.
"Jde o to představit dětem deset olympijských disciplín, které jsou pro ně zvladatelné a ony je mohou rovnou praktikovat. Smyslem je, že najdou motivaci soutěžit. A třeba se nakonec dostanou i na finále v Praze. To je velká soutěž s hosty, třeba i olympijskými vítězi a mistry světa," říká Kratochvílová, která s sebou měla olympijskou medaili, aby děti motivovala.
"Představíme disciplíny, které žáci mohou cvičit kdekoliv a kdykoliv a zlepšovat se v nich," řekla. Poté ještě zavítala do jihlavské Základní školy Havlíčkova.
Děti soutěžily ve skákání žabáků. Vítězem byl patnáctiletý Jan Kvasnička z Jihlavy. "Mně se to líbí, skákání mě baví. Jinak dělám řeckořímský zápas," vysvětlil.
Některé děti se skákat ostýchaly, tak je bývalá olympijská hvězda povzbuzovala. "To přeskočíš, běž. Už víš, jak se to skáče, to dáš," říkala například a na děti to zabíralo.
Vzpomínky na dávné vrcholy
Po ukázkách následovalo povídání o životě Jarmily Kratochvílové a jejích sportovních úspěších. Přítomní mohli pokládat různé otázky.
"Nejčastěji se mě ptají hlavně na běhání, zajímá je můj světový rekord. Pak chtějí vědět, kdy a kde jsem začínala. Jak moje trénování pokračovalo, když jsem přišla na gymnázium v Čáslavi a jak dlouho to trvalo," vyjmenovává nejfrekventovanější dotazy Kratochvílová a dodává: "Většinou mají představu, že za rok práce je každý mistr světa nebo olympijský vítěz, ale tak to není. Já trénovala na první velkou medaili patnáct let," dodala.
Atletiku poprvé poznala v rodném Golčově Jeníkově. "Bylo to rovněž v takové malinké škole, byly to moc hezké časy," zavzpomínala.
Pro sportovce je podle ní nejdůležitější zdraví. "To je základ. Když není zdraví, nejde trénovat, vysvětlila bývalá atletka, která se nyní musí občas do běhání nutit.
"Teď trénuju jen občas, měla bych víc. Trénuji dorostenky a dva kluky na atletickém stadionu v Čáslavi, tak s nimi si třeba něco zaběhnu," podotkla Kratochvílová, která je v jednašedesáti letech svobodná a bezdětná.
"To je možná i tím, že jsem volný čas obětovala sportu. Začínala jsem s ním dost pozdě. Na větší stadion jsem vkročila až ve druhém ročníku gymnázia. A propadla jsem tomu. Ono, jak přijdou první větší výsledky, tak už je potom sportovec zaměřený jen na sport. Ale mám kolem sebe pořád děti mých sester, synovce a neteře. Někteří z nich už mají děti. Navíc bydlíme téměř všichni v Golčově Jeníkově nebo v jeho okolí, tak se vídáme a je to fajn," dodala.
Nejzajímavější příhoda, kterou má spojenou se sportem, není podle Kratochvílové kuriózní, ale smutná.
"V době, kdy jsem měla největší výkony, byla jsem mistryně světa a chystala se na olympijské hry v roce 1984, tak nám kvůli politické situaci řekli, že na olympiádu nesmíme. Neodjel tam ze socialistických států nikdo kromě Rumunska. To pro mě byla nejhorší rána a velké zklamání, protože jsem na to spoustu let trénovala a byla zrovna na vrcholu sil. Sice jsem čtyři roky předtím měla stříbrnou olympijskou medaili, ale přece jenom olympijský vítěz je olympijský vítěz," vzpomněla držitelka světového rekordu v běhu na 800 metrů.
