Tři přátelé, milovníci filmového umění, se v Přibyslavi dali dohromady na počátku tisíciletí. V lednu 2002 uspořádali první veřejné promítání. Od té doby vždy v době od října do dubna jedenkrát v měsíci v kulturním domě pouštěli jiné filmy.
V pětitisícovém městečku si klub brzy získal oblibu. Možná to bylo i netradičním formátem. Během večera diváci viděli hned dva snímky, mezi nimi, případně po jejich skončení, následoval koncert některé z místních kapel, od jazzu až po metal. Na nejnavštěvovanější promítání přišlo i přes sto lidí.
Vysokou návštěvnost si klub drží i přesto, že vysílá hlavně pro filmové fajnšmekry.
„Vybíráme si hlavně artové snímky, které nejsou běžně k vidění. Dřív jsme promítali i archivní filmy, ale poslední roky už jedem hlavně ty novější,“ popisuje Jakub Šnýdl, jeden z hlavních protagonistů přibyslavského filmového klubu.
Poslední dvě sezony však klubu příliš nevyšly. Kvůli proticovidovým opatřením byla ta minulá loni na jaře zkrácena. A letošní, devatenáctá, se neuskutečnila vůbec. „Měli jsme nachystaný program, nasmlouvané filmy i kapely, ale všechno jsme museli zrušit,“ pokrčil rameny Šnýdl.
Vyměnit je třeba hlavně slavné průčelí
Otázkou je, jak dopadne nastávající jubilejní sezona. K ohrožení případnými novými proticovidovými opatřeními se totiž přidává ještě jedna podstatná akce. Přibyslav připravuje velkou rekonstrukci kulturního domu, v němž filmový klub promítá.
„Chtěli bychom příští rok v lednu uspořádat takovou jednu výroční větší akci. Uvidíme ale, co bude možné, a případně, kde to bude možné,“ podotkl Jakub Šnýdl.
Zda rekonstrukce kulturního domu začne, v tuto chvíli neví ani vedení města. Má na opravy požádáno o dvě dotace. „Pokud obě vyjdou, začneme hned. Jestliže nevyjde ani jedna, investici odložíme. A pokud vyjde jen jedna, dohodneme se v zastupitelstvu, co dál,“ popsal možnosti přibyslavský starosta Martin Kamarád.
Ikonický kulturní dům, který se objevuje třeba ve filmu Ene bene s Ivou Janžurovou, rekonstrukci nutně potřebuje. „Nejzásadnější ze všeho je vyměnit právě ono slavné prosklené průčelí,“ říká starosta.
Střecha, zateplení, vytápění, vzduchotechnika
Typický příklad socialistické architektury je už dávno za svou životností. Navíc jednoduchá skla neudrží v budově prakticky žádné teplo, což je znát na výdajích za vytápění a energie.
Sklo by v průčelí mělo zůstat i do budoucna. „Chceme, aby se co nejvíce vizuálně blížilo současné podobě, ale některým změnám se nevyhneme. Použijeme trojsklo, které mnohem lépe izoluje, ale zase potřebuje širší rámy,“ vysvětluje Kamarád.
Špatné tepelně-izolační vlastnosti současného průčelí Kulturním zařízením města, jež se o chod domu starají, prakticky znemožňují využít neobvyklý foyer. Ačkoli se nejedná o památku, přizvalo vedení města k diskusím o budoucím vzhledu budovy raději i památkáře.
Když už se má kulturní dům proměnit ve staveniště, ať se toho udělá najednou co nejvíc, řekli si na radnici. A tak výměna skel ani zdaleka nebude jediná činnost. Uvnitř se vylepší i systém vytápění a kompletní vzduchotechnika, zvenku nechá město opravit střechu domu a celou budovu zateplit.
Filmový klub by se mohl přestěhovat do školy
Je jasné, že při takovém objemu prací nebude moci být kulturní dům během oprav v provozu. Uzavřen má být od podzimu do června příštího roku. Filmový klub tak začíná hledat jiné prostory, kde by mohl celou svou promítací sezonu strávit. O druhý rok v řadě přijít nechce.
„Přemýšlíme o tom, nějaké možnosti se postupně rýsují. Pravděpodobnou variantou je, že bychom byli v divadelním sále na základní škole,“ nastínil Jakub Šnýdl.
A kdy bude vedení radnice vědět, zda se do rekonstrukce opravdu pustí? Zprávu o přidělení či nepřidělení dotací by mohla dostat ještě do prázdnin. Uskutečnění projektu je minimálně na jedné z nich zcela závislé. Předpokládaná hodnota zakázky totiž činí 25 milionů korun.
