"Darovat krev jsem se rozhodl, protože jsem díky tomu měl den volna. To byl hlavní motiv a to vlastně platí dodnes," vzpomíná s úsměvem Rouš.
Obavu z toho, že by jeho krev nevyhovovala, nikdy neměl. Za 150 odběrů, které absolvoval, se prý s komplikacemi nesetkal ani jednou. Kromě krve daroval Rouš i krevní plazmu v Brně.
"To už je hodně let. Rozhodli jsme se s kamarády, že se do toho dáme. Testy byly samozřejmě složitější, než když darujete krev. Tady v Novém Městě jsem ale plazmu nedával," vypráví Rouš.
Někdy daruje krev více mužů, jindy převládají ženy
Od doby, kdy s dárcovstvím začínal, se podle něj kromě vybavení příliš nezměnilo. "Dřív jsem dával ruku skrz takový otvor, teď ležíte na lehátku, jinak se nezměnilo nic," říká dárce, kterému je něco přes šedesát let. Dávat krev však ještě může. Hranice je 62 let. Nikdy mu po odběru nebylo špatně.
Jeho rodina dávala krev také. "Bratr krev daroval, ale teď je nemocný, a z dětí to zkoušel několikrát syn, zkusila to i moje bývalá žena. Přítelkyně, s níž jsem byl nedávno, to nikdy nezkoušela a ta, se kterou jsem teď, do toho možná ještě půjde," usmívá se Rouš.
Ačkoli při některých návštěvách si Rouš všímá, že chodí spíš muži, jindy zase daruje krev víc žen, převažuje však střední generace.
Je nositelem několika plaket za odběry. "Po čtyřiceti, osmdesáti, sto dvaceti a sto šedesáti jsou plakety a kříže. Rád bych těch sto šedesáti dosáhl, na odběry chodím čtyřikrát ročně. Pokud mě ale potřebují dřív, tak se ozvou," objasnil dárce s krevní skupinou A+.
Kolik krve dal za těch 150 odběrů, přesně neví. "Počítal jsem to přes konve, co mám na mléko, kam se vejde pětadvacet litrů. Myslím, že by to mohly být tak tři ty konve. To už bych mohl být jako Čachtická paní," smál se Rouš.
