O tom, že je Marie Vítková velkou milovnicí koček, vás přesvědčí už jenom vstup do jejího rodinného domku. Ten je totiž zároveň i chovatelskou stanicí kartouzských koček.
Vše v domě je zcela podřízené pohodlí jejích čtyřnohých kamarádů. „Já z legrace říkám, že doma žijí kočky a my jim tady jenom sloužíme,“ říká s úsměvem chovatelka.
Všude na stěnách jsou fotografie jejích šampionů, ocenění, tituly a poháry, které si její svěřenci pravidelně odvážejí z výstav.
„Kvůli kočkám jsme v bytě udělali prosklené posuvné dveře, zasklili balkon a vytvořili pro kocoura na zahradě venkovní voliéru. Jeden pokoj jsme například proměnili v porodnici a školku pro koťata,“ vypočítává žena úpravy domku.
Aktuálně má doma čtrnáct kartouzských koček. „Máme jednoho chovného kocoura, dále dvě kastrované kočičky, čtyři chovné a jednu mladou kočku. K tomu se ještě připočítají dva aktuální vrhy koťat,“ říká a odhrnuje deku z košíku, kde u sebe spí dvě týden stará, ještě slepá koťátka.
S chovem začala před šestnácti lety. Bylo to prý její celoživotní přání. „Ale když je člověk mladý, má děti a práci a není tolik času,“ vysvětluje, proč si svou touhu vyplnila až později.
Manžel prý zprvu moc nesouhlasil, ale nakonec podlehl. „Myslím, že má kočky rád, a jezdí s námi i na výstavy,“ říká Vítková.
A protože vždy toužila mít kočku s modrou srstí, nejprve si pořídila britskou. Nakonec si oblíbila plemeno koček kartouzských, které původně pocházejí z Francie a chovali je mniši kartuziáni. Mají také modrou srst, ale nejsou tak mohutné jako britky.
Na první kotě vydržela čekat rok a půl
Jelikož tyto čistokrevné kočky nebyly v republice tolik rozšířené, na první mládě vydržela Marie Vítková čekat rok a půl. Tak k ní přišla kočička jménem Elen Jizerské ticho, která letos na jaře uhynula. Bylo jí téměř šestnáct let.
„Byla to první kartouzská kočka v České republice, která na výstavě získala titul evropského šampiona,“ vzpomíná žena na zakladatelku svého chovu a v očích se jí zalesknou slzy.
Pokud zakládáte chovatelskou stanici, finančně nejnáročnější jsou podle Marie Vítkové začátky. „Musíte nakoupit pelíšky, škrabadla, kočičí záchody... Největší položkou je kočka samotná. Jestli pak živíte jednu, nebo čtyři, už tolik není znát. Měsíčně mě jejich jídlo stojí kolem tří tisíc korun,“ líčí.
Do misek dostávají určitý typ granulí, kapsičky, ale i syrové maso. „To, jak krmíte, se pozná na srsti, a pokud chcete jezdit na výstavy, musíte je krmit kvalitně,“ dodává.
Ale některé kočky jsou také pěkně vybíravé. „Máme jednu, která žere jenom paštiky, a to pouze krůtí od jednoho výrobce. Když to vyrobí někdo jiný, tak to pozná a ani se toho netkne,“ směje se Vítková.
Se zvířaty zažívá nejenom spoustu zábavy, ale zná i krušné chvilky. To třeba když jedné z chovných koček praskla při porodu děloha. „Musela na operaci, dostala silnou otravu a dlouho bojovala o život. Z pěti koťat přežila jen dvě. Tehdy jsem je po dvou hodinách krmila z lahvičky,“ vypráví Marie Vítková.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Koťata z její chovatelské stanice najdete nejenom po celé republice, ale i v zahraničí. Jsou na Slovensku, v Rakousku, zanedlouho půjde kotě do Polska.
Zájem projevila i paní ze Švýcarska, Litvy, a dokonce i jeden pán z Číny. Z tohoto obchodu nakonec sešlo. „Když mi napsal, že pošle pro kocourka kurýra, řekla jsem kdepak. V podmínkách mám osobní odběr,“ zdůrazňuje.
Pořídit si čistokrevné kotě z chovatelské stanice není úplně levná záležitost. „Cenu si každý chovatel určuje sám, pohybuje se od osmi do deseti tisíc korun. Pokud jde kočka na chov, v Česku to může být až 15 tisíc korun. V Evropě pak 900 až 1 200 eur,“ vysvětluje chovatelka.
