Že by se mu to mohlo podařit, nasvědčuje fakt, že osmatřicetiletý rodák z Jihlavy v této funkci čtyři roky pracoval pro extraligové hokejisty pražské Sparty. A nyní si ho do svých služeb vyžádali také trenéři národního mužstva.
Hamršmíd se připojil do čtyřdenního tréninkového kempu mladých extraligových hráčů, který trenér Vladimír Vůjtek uspořádal právě v jeho rodišti.
„Dostal jsem nabídku od pana Jandače,“ líčí Hamršmíd, který se s jedním z Vůjtkových asistentů zná právě z holešovického klubu. „Když mi Pepa zavolal, hrozně mě to překvapilo a potěšilo. Vždyť výborných hokejových kondičních trenérů je mraky,“ podivuje se.
Rozmýšlet se každopádně nemusel ani vteřinu. „Nad tímhle člověk nemůže váhat, to je nesmysl,“ usmívá se. „Reprezentace je to největší, co člověk může dělat. Ať jako hráč, trenér, nebo člen realizačního týmu. Nic víc prostě neexistuje!“
Práce kondičního trenéra je pro bývalého bojovníka MMA další cestou, po které se chce vydat. „Už když jsem zápasil, měl jsem to štěstí, že jsem kondiční přípravu absolvoval pod Danielem Herejtem, což je jeden z našich nejlepších kondičních trenérů. A když jsem byl v Americe, začal jsem se tomu věnovat víc,“ připomíná své angažmá v American Top Teamu.
„Jezdil jsem trénovat MMA, ale chodil jsem i na stáže k trenérům, kteří připravovali hráče z NHL. A začal jsem jejich práci studovat,“ popisuje.
Hlavní je neustrnout
Později se pustil do přípravy prvního hokejisty, útočníka Romana Červenky. „To byla náhoda. Dostali jsme se k sobě přes známé, tuším, že v hospodě,“ vzpomíná s úsměvem. „Znal se s mými kamarády, zrovna někoho hledal. Dali mu tip na mě, párkrát jsme spolu zkusili potrénovat a pak jsme spolu byli asi dva roky,“ vzpomíná na dobu, kdy reprezentační útočník působil v klubu Kontinentální hokejové ligy z Omsku.
Hamršmíd však neskončil pouze u hokejistů. S kondičním tréninkem pomáhal tenistovi Lukáši Dlouhému nebo squashistovi Petru Koukalovi. „Poté přišla nabídka ze Sparty. A když tam panovala spokojenost a já uzavřel kariéru zápasníka, všechno jsem vrhnul do kariéry kondičního trenéra,“ popisuje.
Klíčové podle něj je neustrnout. „Zase se chystám do Ameriky, na stáž. Život totiž není o náhodě a o štěstí, člověk tomu musí jít naproti,“ má jasno. „Jistě, musíte být ve správnou chvíli na správném místě. Ale pokud chcete být nejlepší - a to já chci - tak se musíte stále zdokonalovat. Přicházet s novými věcmi. Člověk nemůže usnout.“
Pořád fandí jihlavské Dukle
A jak moc se podle „Háši“ liší příprava hokejisty a ultimátního zápasníka? „Je to jiné. Každý sport má svá specifika,“ má jasno.
„Zatímco v MMA jedeme pětiminutová kola, hokejista je na ledě padesát vteřin. Z toho se dvacet sekund vozí a najednou musí naplno zabrat,“ všímá si. „Pak sice může na střídačku, ale už za minutu musí naskočit znovu. A znovu musí odevzdat stejný výkon. Při prvním nebo desátém střádání, ve dvacátém kole stejně jako ve čtyřicátém.“
Díky aktuální výpomoci u hokejové reprezentace se Hamršmíd aspoň na skok vrátil do rodného města. „Dělal jsem si legraci, že v osmnácti byli rádi, když jsem z Jihlavy odcházel. A teď mě berou na čtyři dny zpátky,“ směje se. „Asi to tak mělo být.“
Na Vysočinu se totiž moc často nedostane. „Jsem tady na návštěvě. Moc se tu nepohybuju. Jezdím sem akorát se synem, jednou za čas tátovi s mámou ukázat vnuka,“ líčí. „Když jsem byl na Spartě, bylo to časově náročné. O víkendech se hrálo, přes léto trénovalo,“ omlouvá se. „Ale dvakrát, třikrát do roka se tady ukážu.“
Ani na Horáckém zimním stadionu rozhodně není poprvé. V minulosti chodil fandit do kotle místní Dukly. „A Jihlavě fandím pořád,“ prozrazuje. A ani zde si nedává malé cíle: „Věřím, že se Dukla znovu dočká extraligy,“ přeje si.
