Ivo Exnar v jednom z kočárů, na kterém jeho firma v současnosti pracuje.

Ivo Exnar v jednom z kočárů, na kterém jeho firma v současnosti pracuje. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Kočáry z Brodu znají lidé po celém světě. Hlavně z filmů a pohádek

  • 1
Ivo Exnar se výrobou koňských povozů živí už dvaadvacet let. Jeho havlíčkobrodská firma je také jediná profesionální dílna v Česku, kde se velké kočáry a sáně vyrábějí. Zákazníky má především mezi cizinci.

Vozili se v něm bratři Grimmové, z Transylvánie jím prchal lovec upírů Van Helsing nebo na něm po obloze létal Santa Claus.

Kočáry a sáně, které se objevily nejen na filmovém plátně, pocházejí z jediné české profesionální dílny, kde se tyto staré dopravní prostředky vyrábějí. Ivo Exnar se výrobou kočárů a koňských povozů v Havlíčkově Brodě živí už dvaadvacet let.

První kočár vyrobil v patnácti

Ke kočárům se letos šestapadesátiletý Ivo Exnar dostal už v mládí. "Když mi bylo patnáct, začala v Humpolci Zlatá podkova. A tam byla podmínka, že kůň musí dokázat své schopnosti i v zápřahu. V té době kočáry nebyly, tak jsem si sám pro sebe vyrobil první. Od té doby se to se mnou táhne až do dneška," vzpomíná.

Profesionální dílnu otevřel ještě v roce 1989, hned jak to změna režimu dovolila.

A za tu dobu se v jeho dílně vyrobilo na stovky, možná i tisíce kočárů. Jeho jméno znají filmaři po celém světě, stejně jako drožkáři, správci královských dvorů nebo soukromníci, kteří si užívají trochu nadstandardního koníčka.

Dílna zaměstnává čtyři lidi

Exnarova dílna se nachází na kraji Brodu. V menší hale vznikají kočáry naprosto od základů, provádí se zde i finální úpravy nebo jen renovace už zašlých a věkem stižených vozů. "Děláme si vše sami, je to všechno ruční práce. Jsme zakázková dílna, takže co kus, to originál. Dva stejné kočáry jsme snad ani nevyrobili," říká pyšně majitel firmy.

Ivo Exnar se živí výrobou kočárů už dvaadvacet let.

I když dílna momentálně zaměstnává jen čtyři pracovníky, jejich záběr je nesmírně široký. "Je třeba mít kováře, truhláře a čalouníka i koláře. Je to práce se všemi materiály, hlavně se dřevem, železem, s kůží i s látkou," vyjmenovává. Na rozdíl od výroby kočárů před staletími je to už ale přeci jen o něco snazší.

Technologie jsou nové, dřevo ale musí mít kvalitu jako kdysi

Dnes má Exnar k dispozici modernější technologie. Místo ručně kovaných konstrukcí používá kovové profily, díky nimž jsou kočáry lehčí. Na výplně sedadel se už nepoužívá mořská tráva, ale novodobý polystyren. Co zůstalo stejné, je práce se dřevem. To musí být kvalitní, vyzrálé a nejméně deset let staré. Stejně jako kdysi.

A co dalšího se na kočárech změnilo? Jsou to především předpisy, pokud je kočár určený k pohybu po silnicích. "Požadavky na silniční přepravu jsou takové, že i kočáry se tomu musí přizpůsobit. To znamená, že kočáry třeba pro drožkáře musí odpovídat vyhlášce a musí mít například kotoučové brzdy," popisuje kočárník.

V současnosti má řemeslník v dílně dva rozdělané kočáry. Jeden je starý pohřební vůz, jehož renovaci si objednal zákazník z Velké Británie. Druhý je postupně vznikající kočár, který v budoucnu diváci uvidí v americkém filmu. Jsou to právě filmaři, kteří jsou pro Exnara jedni z nejdůležitějších zákazníků.

Nejvíc zákazníků je ze zahraničí

A zejména pak filmaři zahraniční. "Dřív nás živilo jenom zahraničí. Ale poslední dva roky dodáváme i po Česku," sděluje. Kromě filmařů chtějí kočáry hlavně soukromníci, kteří mají koňská spřežení jako koníček. I když koníček poměrně neobvyklý a také drahý.

Ivo Exnar miluje řemeslnou prácí, papírování ho nebaví.

Nejmenší čtyřkolové kočáry Exnar dodává za zhruba 40 tisíc korun. Největší, o něž mají zájem hlavně filmoví producenti, stojí jako luxusnější auto. "Nejdražší stál kolem milionu. To byl ale opravdu veliký speciální kočár, který už musel být dělaný se zavěšením na c-pérech a na kůži. Jsou to takové, jaké jsou vidět v pohádkách. Jezdí v nich králové, musí být pohodlné a houpat se," vysvětluje.

Práce na dostavnících je to nejzábavnější, říká majitel

Jsou to právě ty největší kočáry, které se Exnarovi také nejvíce líbí. "Nejraději mám velké kočáry, dostavníky. Ty rád dělám, to je opravdu práce. Ty malé jsou… prostě malé," směje se. Jak ale rychle dodává, je hrdý na každý kočár, který opustí dílnu.

A že už jich je hodně. V době největšího rozmachu firma ročně vyprodukovala kolem čtyřiceti kočárů. Na jejich výrobě pracovalo i pětadvacet lidí. Ale i když dnes firma zaměstnává jen čtyři, neznamená to, že by zakázek tak razantně ubylo.

"Byl jsem z toho unavený. Při takovém množství lidí jsem nedělal nic jiného než úřad a nemohl jsem pracovat v dílně. A to mě nebavilo. Museli jsme to takhle drasticky snížit, abych měl čas být v dílně a dělat na výrobě," líčí.

A jak rád říká, přál by si, aby se romantická doba koňských povozů a kočárů vrátila zpět. "Úplně si to dovedu představit," zasní se. "Dřív lidé bez aut také žili, všechno stíhali. Tak by to museli stihnout i tentokrát. To je stejné jako s mobilními telefony. Dnes si bez nich člověk neumí život představit a před dvaceti lety to bez nich šlo naprosto běžně," dodává.