K. H. Frank kráčí s početným doprovodem v Jihlavě po dnešním Masarykově (tehdy Hitlerově) náměstí. Nebo jeho auto zastavuje před radnicí a on jde dovnitř, kde se zapisuje do Zlaté pamětní knihy města Jihlavy. Jiný snímek dokládá, jak si to štráduje vedle vypálené synagogy po dnešní Benešově ulici.
Směřoval do současného Dělnického domu, kde už na něj čekal plný sál vyzdobený hákovými kříži. K. H. Frank měl za války různé důvody, proč opakovaně navštěvovat Jihlavu. Cítil tam silné zázemí.
A právě nyní znovu vychází knižně jeho Zpověď, která se poprvé dostala ke čtenářům právě před sedmdesáti lety. Bylo to ještě za jeho života. Jen několik týdnů předtím, než ho dovedli na šibenici.
„Knihu napsal, řečeno s nadsázkou, sám K. H. Frank. Jde o podrobné výslechové protokoly, proto se kniha jmenuje Zpověď,“ uvedl historik Jaroslav Čvančara.
On sám připravil do knížky fotografickou přílohu čítající 190 často málo známých snímků. Řada z nich je publikována vůbec poprvé.
V roce 1940 kráčeli nacisté v čele s K. H. Frankem (v popředí třetí zleva) od náměstí po dnešní Žižkově ulici směrem k Dělnickému domu.
Kniha vychází v nakladatelství Toužimský & Moravec. Když se poprvé dostala na pulty v březnu roku 1946, bylo to ve snaze okamžitě reagovat na tehdy probíhající soudní proces. Zápisy z výslechů přesně zachycují myšlení K. H. Franka po prohrané válce.
Frank přijel do Jihlavy například patnáctého března roku 1940. „Slavil“ na Vysočině první výročí okupace.
Zřejmě naposledy byl v Jihlavě v dubnu roku 1944. V lesoparku Heulos slavnostně otevíral takzvaný Hrádek, jedinou školu Adolfa Hitlera na území Čech a Moravy v tehdejším protektorátu. V současnosti patří tato budova nad zoologickou zahradou policii.
Frank měl tehdy funkci německého státního ministra pro Čechy a Moravu.
Jeho i další nacistické špičky vítaly na Heulose fanfáry a společné hajlování řady soukmenovců. Slavnost byla na nádvoří, kde visely vlajky s hákovými kříži. Hudební kulisu vytvořil sbor policejního pluku SS.
Rozčílil se kvůli Stonařovu
Existuje z toho dne i filmový záznam, který v kinech promítali jako součást válečného týdeníku. K. H. Frank měl hlavní projev. „Organizujeme tuto slavnost ve městě, které neztratilo jako mnohá jiná v tomto prostoru v běhu staletí své němectví, ale jako centrum ryze německého ostrova překonalo jejich bouře. Město Jihlava je hodno vyznamenání, kterého se mu zřízením školy Adolfa Hitlera dostává,“ řekl tehdy.
Postava bývalého knihkupce K. H. Franka se po jeho smrti objevovala v několika československých filmech. Třeba ve snímku Atentát ho hrál Richard Záhorský, bratr známějšího herce Bohuše Záhorského.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Skutečný Frank se jednou rozčílil kvůli Stonařovu. To bylo tak. Jihlava byla za války odlišná i tím, že měla označení ulic jen v němčině. Tak to bylo i s názvy okolních obcí, které patřily do jihlavského jazykového ostrova. V ostatních částech protektorátu musely být názvy ulic dvojjazyčné, tedy i v češtině.
Ve Stonařově ale měli dvojjazyčnou ceduli na konci obce, přestože patřili do jazykového ostrova. Když se to dozvěděl K. H. Frank, zuřil. Vynadal vrchnímu zemskému inspektorovi Eugenu Fiechtnerovi, který zde působil od začátku protektorátu do roku 1942.
Zjistil to Jiří Vybíhal, autor knih o Jihlavě a okolí za druhé světové války. Ten má ve své sbírce několik uličních cedulí z té doby. Chce je ukázat ve své příští knize.
K. H. Frank po válce vypovídal před lidovým soudem třeba o tom, co předcházelo vzniku Svatováclavské orlice, což bylo vyznamenání se špatnou pověstí. A on byl tím, kdo je poprvé připínal na klopy vybraným jedincům. Hodně lidí slyšelo o Svatováclavské orlici poprvé ve známém seriálu Byl jednou jeden dům, kde ji měl na klopě saka při odchodu z gestapa Achilles Nerudný v podání herce Josefa Bláhy.
Předseda Spolku pro starou Jihlavu Vilém Wodák zjistil ze starých německých novin, že orlici dostalo i 27 Čechů v Jihlavě. Jednalo se o lidi, kteří byli ve městě zapojeni do zbrojního průmyslu.
Frank byl mimo jiné spoluzodpovědný za vypálení obcí Lidice a Ležáky. Dvaadvacátého května 1946 byl osmačtyřicetiletý nacista odsouzen k trestu smrti. Po zamítnutí všech žádostí o milost byl o půl druhé odpoledne oběšen. Za slunečného počasí sledovaly popravu řady sedících i stojících diváků. Bylo jich přes šest tisíc, mezi nimi i ženy ze zničených Lidic.
