Když měl v jaroměřickém chrámu sv. Markéty kázání monsignore Alois Pekárek, bylo tolik zájemců o účast na mši, že by kapacita kostela nestačila, ani kdyby měl dvojnásob míst.
Páter Alois Pekárek získal jako ocenění své duchovní práce v roce 1992 od papeže Jana Pavla II. titul monsignore.
O tom a dalších zajímavostech z Pekárkova života bude na přednášce 13. prosince v jaroměřickém Špitále přednášet tamní badatel Pavel Chlubna.
„V knize Hořící srdce děkan Pekárek napsal: Kdo chce druhé zapalovat, sám musí hořet. Byl takovou osobností, že si to dnes málokdo představí. Vážím si ho i pro jeho morální vlastnosti,“ řekl Chlubna.
Alois Pekárek se narodil v roce 1915 v Radešínské Svratce, zemřel v roce 1999 v Rajhradu. Za války byl zatčen gestapem a odsouzen k smrti, po zásahu kněžny Salmové byl nakonec jen internován na zámku v Rájci nad Svitavou.
V roce 1949 byl komunistickým režimem zatčen a uvězněn za spolčování proti republice. Ve věznicích strávil čtyři roky. Po propuštění působil jako administrátor a později kněz na řadě míst jihozápadní Moravy, v Jaroměřicích byl v letech 1988 až 1990.
Za komunismu prosadil opravu kostela, získal barvy z Rakouska
Druhou osobností, kterou Chlubna připomene v přednášce, je děkan Václav Küchler. Ten se zasloužil mimo jiné o rekonstrukci jaroměřického kostela.
„Zasloužil se například i o zachování jaroměřického kostela v podobě, ve které ho známe. V podmínkách šedesátých let dokázal získat barvy z Rakouska na opravy, dokázal ten záměr v té době prosadit, měl obdivuhodnou vůli. A pro mě má osobní význam i fakt, že mě pan děkan oddával,“ řekl Chlubna.
Arcikněz Václav Küchler se narodil v roce 1922 v Hruškách u Slavkova, na sklonku života žil v Domově sv. Antonína u sester boromejek v Moravských Budějovicích. Zemřel v roce 2010, poslední rozloučení s ním bylo 5. března toho roku právě v Jaroměřicích nad Rokytnou. V tomto městě působil jako duchovní od roku 1959.
Přednáška o dvou kněžích se silným vztahem k Jaroměřicku a nadregionálním přesahem je jen jednou z akcí, kterou o sobě dává v posledních měsících vědět stále aktivnější jaroměřický Klub přátel historie.
Přednášky navazují na předchozí bouřlivý ohlas na výzvu klubu, aby lidé přinášeli dobové dokumenty či fotografie.
Pověsti o božích mukách: jsou to odvětrávací šachty chodeb
Pavel Chlubna už v září připravil povídání na téma Poustevna, kaple a letohrádek na hoře sv. Vít. „Je to zajímavé téma. Ze zaniklého letohrádku převezli část mobiliáře do nedalekých Ohrazenic, které jsou místní částí Jaroměřic, “ řekla Lucie Melánová, vedoucí Městského kulturního střediska.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
V říjnu se zase uskutečnilo povídání o božích mukách u Jaroměřic. „Váží se k nim pověsti o dobových tragédiích,“ přiblížila Melánová.
Pozoruhodným tématem je soubor barokních božích muk u cest z Jaroměřic z doby Jana Antonína Questenberka, k nimž se zase váží legendy, že tato boží muka byla stavěna v místech odvětrávacích šachet podzemních chodeb, vedoucích z Jaroměřic.
Promítání dobových fotografií z 27. listopadu 1989 bylo jedním z bodů akce ze začátku listopadu. „Na snímcích byli například pracovníci tehdejší Snahy, kteří se připravovali na cestu na setkání s dalšími na náměstí Míru, byli tam i pracovníci tehdejších Lesů či Dřevodružstva,“ pověděla Melánová.
Dalšími akcemi bude 11. ledna přednáška Lucemburský rok od jaroměřického rodáka Lukáše Kunsta. Potom bude 8. února mluvit Pavel Chlubna o osudech Plichtů ze Šebkovic a 8. března se mohou příznivci jaroměřické historie těšit na povídání o spolcích, které ve městě působily od 19. století.
