Kdo z Jihlavanů rád čte a doplňuje si svoji knihovnu, musel někdy potkat Jitku Křivánkovou. Její životní příběh ale zase tolik lidí nezná. Nejprve prodávala ještě za minulého režimu v dnes již zaniklém knihkupectví v Benešově ulici. Chodívala tam na studijní praxi.
Stihla zažít pravidelné čtvrteční fronty na chodníku, kdy lidé čekali na nové detektivky či knihy od Ernesta Hemingwaye, Bohumila Hrabala, Vladimíra Párala a dalších.
„Učila jsem se od paní vedoucí Marie Bakusové. Moc se mi tam líbilo. V té době jsem studovala v Luhačovicích. Vždy měsíc jsem byla ve škole a měsíc na praxi,“ vzpomíná.
Dnes vlastní knihkupectví na jednom z nejrušnějších míst v Jihlavě, kde se potkává Komenského ulice s Husovou a Dominikánskou.
Než tam ale došla, musela urazit dlouhý kus cesty. Po odchodu z Luhačovic dálkově studovala knihovnickou školu v Brně. V té době pracovala v jiném knihkupectví v Komenského ulici pod vedoucím Antonínem Otavou. Rok 1989 byl tenkrát ještě daleko před nimi.
Koho by napadlo, že se z nich v 90. letech stanou majitelé dvou různých knihkupectví ve stejné ulici. Jen s tím rozdílem, že Jitka Křivánková má obchod ve vlastním domě a Otavovi podnikají v pronajatých prostorách.
Za socialismu byla v Jihlavě tři knihkupectví, k tomu jeden antikvariát v Palackého ulici. A v tomto antikvariátu také Jitka Křivánková nějaký čas působila.
Chladný, ale oblíbený antikvariát
„Lidé ten antikvariát milovali, měli hlad po zajímavých knihách. Uvnitř bylo zvláštní prostředí. Vůbec nevadilo, že tam bylo stále chladno. Dostávali jsme zboží i z centrálního skladu antikvariátu v Praze, samozřejmě jsme i vykupovali,“ vzpomíná. K dostání byl třeba Ottův slovník naučný včetně dodatků a mnoho dalších starých knih, českých i německých.
Po roce 1990 začala Jitce Křivánkové dobrodružnější životní etapa. „Z knihkupectví, kde jsem nyní, tehdy odcházela paní vedoucí. A já jsem nastoupila místo ní.“
V té době už jim národní podnik Kniha nedodával skoro žádné zboží. Byl to čas, kdy se knihy začaly prodávat u rozkládacích stolků na ulicích.
Když se obchod prodával v aukci, tak se jí zúčastnili s tehdejším manželem. Nakonec uspěli. Problém byl, že v prodejně byly velké zásoby knih, ale ne příliš atraktivní. Zásoby museli zaplatit do roka.
„Takže nám nezbývalo než vymyslet podnikatelský záměr a vše uhradit do dané splatnosti. Tehdy mi hodně pomohlo, že mám tuhle práci ráda. Už jsem viděla, že to snažení má budoucnost. Já nikdy nevidím tu nutnou práci, ale že už je to hotové. To mě žene dopředu.“
Campingové stolky a hurá na poutě
A tak i oni vytáhli campingové stolky a začali jezdit prodávat knihy po poutích. Třeba do Polné, Brtnice či Batelova. Vstávali kolem čtvrté hodiny ráno, aby získali na pouti dobré místo. „Prodávali jsme do večera. Potom jsme se vrátili zpět do obchodu, abychom vše připravili na pondělní ráno, kdy jsme opět otevřeli náš krámek s knihami.“
Nakonec se vše podařilo zaplatit. Po čase mohla majitelka koupit i celý dům, kde sídlí knihkupectví a nad ním jsou dva byty. Dům postupně opravuje tak, aby vypadal jako kdysi. Dostal nové dřevěné výlohy a dveře, od loňska svítí i novou fasádou. „Teď sem chodím ještě raději než předtím,“ říká s úsměvem.
Současná podoba budovy pochází z roku 1898. Začátkem minulého století tam byla hospoda, pak v domě prodával boty židovský obchodník Imre Neubrunn. Nad obchodem s rodinou i bydlel.
Po jeho odchodu se tam usídlila filiálka Banky československých legií, jíž se říkalo Legiobanka. Knihy se tam prodávají posledních více než padesát let. A pokud tam bude Jitka Křivánková, tak se to nezmění.
Lidé číst nepřestali
„Já v životě nechci dělat nic jiného než prodávat knihy, pro mě je to poslání. Já to beru tak, že mám dvě děti. První je moje dcera, která je učitelkou v Praze. A jako druhé dítě mám tento dům s knihkupectvím. Snažím se dát svým dětem všechno, co v sobě mám,“ popisuje.
Když padne otázka na její volný čas, ukáže znovu na obchod. „Pro mě je život tohle. Ani moc necestuji. Počet dovolených bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky.“
A přemýšlí, co s obchodem dál. Ke květinám před vchodem by ráda přidala stolek se židličkami, aby centrum města získalo další útulný koutek. Pohrává si nezávazně s myšlenkou, že by prodejnu rozšířila do patra. „Možná by se tím ale ztratil osobnější přístup, na němž si zakládáme,“ uvažuje.
Vzpomíná také, co se nejvíc prodávalo v 90. letech. Hlavně vše, co bylo pro čtenáře nové a v této době najednou dostupné. V poslední době je zájem například o detektivky od skandinávských autorů nebo fantasy literaturu. Také čtení o zdravé výživě nebo na téma duchovno.
Někdy dostává otázky, jestli lidé ještě čtou. Odpovídá, že ano. „V dnešní době vychází obrovská škála titulů z různých oborů, věřím, že každý najde to, co hledá. Také mě hlavně potěší, když rodiče či prarodiče chodí kupovat knihy svým ratolestem. A to převážně klasiku – Honzíkovu cestu, Kocoura Mikeše, Říkadla a jiné.“
