Stalo se to v lednu 1952 v Ratajském lese v Posázaví. Kvášová byla tehdy členkou rady MNV v Chrástné. Ze své funkce prosazovala kolektivizaci zemědělství a brojila proti „vesnickým boháčům“.
Proto se stala terčem útoku skupinky lidí, kteří byli nespokojeni s tehdejšími poměry. Navíc se někteří z nich rozhodli, že si s Kvášovou vyřídí i soukromé účty. Komunistickou funkcionářku proto vylákali do lesa, kde ji chtěli podle všeho pouze postrašit. Jenže vše se zvrhlo a jeden z organizátorů celé akce, Antonín Landstoff, střelil Kvášovou z pár kroků pistolí do hlavy.
Po vrazích tehdejší bezpečnost dlouho neúspěšně pátrala, i když vyšetřovala ty správné lidi. Na stopu se jim dostala až o sedm let později na základě udání.
V březnu 1958 se konalo veřejné soudní přelíčení v Tylově divadle v Kutné Hoře, kde bylo celkem šest obžalovaných souzeno jako organizovaná protistátní skupina. Padly tři rozsudky smrti, dva tresty odnětí svobody na 25 let a jeden na 15 let. Někteří aktéři byli odsouzeni jen za to, že pachatelům půjčili auto, aniž by věděli cokoliv o chystané akci.
Třicet let po spáchání zločinu nechali komunisté na místě vraždy vztyčit pomník s nápisem: Na tomto místě byla 11. ledna 1952 úkladně zavražděna třídním nepřítelem komunistická funkcionářka, soudružka Anna Kvášová.“ Památník zde stojí dodnes.
Kdo je viník a kdo oběť
Právě události staré více než šedesát let se staly námětem pro nový román spisovatele a publicisty Aleše Palána. Nese název Ratajský les.
„Lákala mě ta nejednoznačnost. Většina příběhů z padesátých let má jasně rozdané role mezi dobro a zlo. Tady je to ale komplikovanější. Tohle byla ženská, která se podle všeho sice chovala gaunerským způsobem, a lidé neměli možnost se jí bránit, ale v té rozhodující chvíli, kdy byla v Ratajském lese zastřelená, byla naprosto bezbranná,“ vysvětluje výběr tématu jihlavský rodák. „Takže se nabízí úvaha, kdo je vlastně viník a kdo oběť,“ dodává autor knihy.
V románu pak rozehrává hned tři dějové linie. Kromě aktu samotné vraždy z roku 1952 se věnuje i udání a soudnímu líčení z roku 1958. Třetí a rozsahem nejrozsáhlejší část románového příběhu, jež je zcela smyšlená, se pak odehrává v současnosti. Postavy, které mají pocit, že po převratu v roce 1989 nebylo dosaženo spravedlnosti, ji berou do svých rukou.
„Nepsal jsem rekonstrukci historických událostí,“ upozorňuje Palán. Čtenářům chce naznačit, že nevyřešená minulost se neustále promítá i do současnosti.
„Chtěl jsem ukázat, že frustrace a násilí jsou v některých případech pochopitelné. Ale zároveň i to, že násilné napravování křivd plodí další křivdy,“ zdůrazňuje autor románu.
