„Historicky prvním filmem, který se v Dukle promítal bylo válečné drama Bratrství ve zbrani. To se ale nedochovalo,“ řekl promítač Lukáš Fous.
O hudební doprovod slavnostní projekce se postaral přímo před plátnem Přemysl Hrubý. „Hrál jsem improvizaci na staré ragtimy, což byla v době vzniku filmu před sto lety jediná populární hudba. Hru jsem přizpůsoboval ději filmu,“ řekl Hrubý.
Kino Dukla se původně jmenovalo Reform, jeho provoz začal od května 1915. V roce 1930 zde měl projekci například i první český zvukový film Tonka Šibenice. V letech 1942 a 1943 měla kino ve správě NSDAP. V roce 1945 byl jeho název změněn na Stalingrad, od roku 1962 na dosavadní Duklu.
Od roku 2008 má kino dva promítací sály, v roce 2012 bylo digitalizováno. Dodnes však může promítat i z filmových pásů šířky 35 a 16 milimetrů. „Digitál dává ostřejší obraz, analog měl ale teplejší barvy, byla tam mechanická práce s filmovým pásem. Teď v kabině hučí už jenom větráky, klapání klasické filmové promítačky mi chybí,“ přiznal Lukáš Fous.
V kině promítá i sedmasedmdesátiletý Miroslav Zadina, který s řemeslem začínal v roce 1953 v kině v Lukách nad Jihlavou. „Zlatá éra kina? Pro mě jsou to osmdesátá léta, kdy se na vstupenky stály fronty, lidi brali kina útokem. Proto mám velkou radost, že kino Dukla žije a na jeho oslavy přišli návštěvníci. Přitom Dukla kdysi bývala nejhorším jihlavským kinem se špatnou akustikou, pro kulatý strop jsme jí říkali tunel,“ vzpomněl Zadina.
