Jednatelem jihlavské firmy Sepos je Lumír Kozubík starší, jeho syn zastává post hlavního manažera. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Jihlavská firma už dodala dveře i do mrakodrapu v Kazachstánu

  • 0
Na tom místě dřív bučely krávy. To už je ale dávná minulost, na okraji Jihlavy v Rantířovské ulici se toho hodně změnilo. Chátrající velkostatek na okraji Jihlavy je minulostí. V posledních letech se zde rozrůstá firma Sepos.

Dnes v areálu někdejší Osevy v novém a čistém prostředí sídlí firma Sepos. Ve svém oboru, což jsou dveře a zárubně, patří k největším v republice.

Šéfem ve společnosti se zhruba dvěma stovkami zaměstnanců je Lumír Kozubík starší. Na některé otázky v rozhovoru MF DNES odpovídal i jeho syn, hlavní manažer Seposu zodpovědný za oblasti marketingu, logistiky a IT.

V těchto místech pamatuju ještě Osevu, teď je to tu proměněné k nepoznání. Prodáváte dveře, vyrábíte zárubně. Jak to vlastně s tímto vaším podnikáním začalo?
Určitě jste mluvil už s hodně podnikateli a každý uváděl, jak jsou začátky těžké, a samozřejmě měli pravdu. Zpětně bych řekl, že to byl z mého pohledu i „hazard“, do toho tak jít. A nezkušenost, co všechno to obnáší. Naštěstí doba šla tak, jak šla. A jak se postupně firma rozvíjela, přibývaly další činnosti, potřeby i nové budovy.

Tento areál v Jihlavě – Horním Kosově jste hned kupovali?
Co se týče budov, tak jsme si nejdříve troufli na podnájmy. Postupně jsme přidávali větší prostory, až po několika letech vznikla potřeba pořídit si něco vlastního. A tak jsme se zúčastnili tendru na prodej bývalého velkokapacitního kravína.

Jak to tu tehdy vypadalo?
V té době byl areál ve velmi zchátralém stavu. Bylo tady spousta věcí, které bylo potřeba řešit, a nemyslím jen stavebně.

A jaké jsou ty „nestavební“ záležitosti?
V tendru jsme sice vyhráli, protože jsme byli jediní účastníci, následně jsme ale při naší nezkušenosti zjistili, že pozemky nejsou naše. Jednali jsme tedy už s novým zahraničním majitelem (nikoli Osevou – pozn. red.) a samozřejmě je nezískali za tak výhodných podmínek a spláceli je několik let.

Areál někdejšího statku nyní využíváte tak ze dvou třetin?
Dá se říct, že tu naši vlastní část využíváme už na 110 procent. Veškeré budovy jsou od základů zrekonstruované a není již možné na tomto pozemku nic postavit (druhá část areálu bývalého statku patří zahraničnímu vlastníkovi, společnosti Landwealth CZ; podle územního plánu Jihlavy může pozemek sloužit k bydlení nebo občanské vybavenosti – pozn. red.). Doplňuje Lumír Kozubík mladší: Právě v té části, která nám nepatří, jsme s pronájmem začínali. Postupně se „stěhujeme“ po tomto areálu.

Budova, ve které máte kanceláře, bývala, co si pamatuju, za dob statku nižší.
Ano, pamatujete si to dobře. Bývala o patro nižší. Řešil jsem v minulosti střechu a navýšení o jedno patro – a bohužel tak, že už se to teď nedá znovu nastavit. Netušil jsem, že potřeby firmy budou za pár let tak velké, že budeme potřebovat ještě o další patro víc. Co se týče administrativních prostor, budeme se muset rozšiřovat jiným směrem.

Šéfují ve firmě Sepos

  • Lumír Kozubík starší (63 let)
    Je majitelem a jednatelem firmy Sepos, která se věnuje obchodu s dveřmi i výrobě a prodeji zárubní. V této společnosti nyní pracuje okolo dvou stovek zaměstnanců.
    Žije v Jihlavě, je ženatý, má dvě děti – syna a dceru, kteří také pracují v Seposu.
    Do podnikání se ještě s dalšími společníky pustil po sametové revoluci, navíc v areálu, který dobře znal. V někdejší Osevě v jihlavském Horním Kosově pracoval na údržbě.
    Má technické vzdělání, je absolventem Střední průmyslové školy.
    Mezi jeho záliby patří sport a práce okolo domu.
  • Lumír Kozubík mladší (40 let)
    Ve společnosti Sepos je od srpna 2008, pracuje jako hlavní manažer zodpovědný za oblasti marketingu, informačních technologií a logistiky.
    Vystudoval pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. V jihočeském krajském městě také téměř deset let učil, dělal i zástupce ředitele na tamním Gymnáziu olympijských nadějí. Potom přešel do firmy Sepos.
    Žije v Jihlavě, ve volném čase se věnuje sportu a rodině.

Na to se právě chci zeptat. Máte pozemek i mezi obchvatem Jihlavy a areálem prádelen v Rantířovské ulici. Budou třeba zde možnosti pro rozšíření Seposu, nebo v tomto místě máte jiné investiční záměry?
Je to místo blíže k městu. Územní plán na tom pozemku nepovoluje bydlení, ale je tam možné stavět komerční budovy. Kdyby k tomu došlo, předpokládáme, že bychom tam převedli naši expedici.

Jak jste se vůbec dostal k obchodování s dveřmi a výrobě zárubní?
Začalo to požadavkem na obalový materiál z dřevotřískových desek pro Itálii. Vymyslel jsem systém, kterým se dá tento materiál tvarovat. Vyváželi jsme do Itálie, později i do Německa. Následně vznikla potřeba koupit další zařízení, například formátovací pilu. V té době se ale srovnaly ceny dřevotřískových desek – svého času byly v Česku nízké a v Německu vysoké, takže se tato cesta podnikání trochu ztrácela. A tak jsem pro tuto formátovací pilu vyhledával další možnosti uplatnění. Podařilo se to ve dveřním průmyslu. Samozřejmě ve spojení s lidmi, kteří tomu rozuměli.

Jde vývoj u dveřních zárubní nějak kupředu? Nebo se tam nic moc vymýšlet nedá?
Dělám to dvacet let a neustále se učím. Pořád přicházejí nové věci, ať už povrchy, materiály, nebo technologie. Je to o spoustě detailů. Teď v listopadu jsem byl například v jedné belgické firmě, která vlastní převratnou technologii pro úpravu povrchu dveří.

Jaké jsou poslední novinky?
V našem oboru hlavně EBC dveře. Jejich barva je vytvrzená proudem elektronových paprsků. Doplňuje Lumír Kozubík mladší: Je to taková věda. Barva se vytvrzuje v zabetonovaném krytu, kam se nikdo nedostane. Ta technologie zajistí, že z barvy se dodatečně neuvolňují do prostoru žádné látky, navíc se k tomu přičítá její vynikající odolnost proti poškrábání tupým předmětem. I nápis lihovou fixou se z barvy dá vhodným čisticím prostředkem dobře smýt. Co se týká lakování, tak toto je v současnosti nedostižná technologie. Pokračuje Lumír Kozubík starší: Dalším trendem jsou reverzní dveře. Jejich hlavní výhoda je v estetice. Když je na chodbě více dveří, všechny vypadají stejně, prostor je vyladěný. Tato technologie je náročná, používá skryté panty, ale pak to stojí za to. Na trhu jsou také latentní neboli skryté zárubně. Ty se instalují přímo při stavbě. Je to postup k minimalismu a čistému designu.

A co posuvné dveře?
Odpovídá Lumír Kozubík mladší: Na trhu jsou už delší dobu. Je to designový prvek, do interiéru to jednoznačně patří. Posuvné dveře šetří místo, mají ale i nevýhody, což je netěsnost spojená s posuvem nebo nižší zvuková izolace. Tam, kde ten prostor na dveře s klasickým otvíráním na kliku není, je to ale vynikající řešení. Ideální je, když posuvné dveře zajíždí do pouzdra zabudovaného přímo ve zdi.

Kolik má firma Sepos nyní zaměstnanců?
Jejich počet se pohybuje kolem dvou set, za poslední rok se zvýšil zhruba o 50 osob. Od 1. listopadu máme otevřené nové obchodní středisko ve Zlíně, v srpnu bylo otevřeno v Liberci. Postupně přibíráme zaměstnance pro obchod, rozšiřujeme i výrobu.

Dodáváte hlavně na český trh?
Ano a vedle toho část výroby vyvážíme – na Slovensko, do zemí bývalé Jugoslávie, Maďarska a přes společnost Masonite i do dalších států.

Jak se letos vyvíjí tržby Seposu?
S vývojem jsme spokojení, oproti loňsku odhadujeme desetiprocentní nárůst.

A co příští rok?
Takový růst neočekávám. Zároveň tím ale nechci říct, že trh bude stagnovat, to určitě ne. Kdybychom zaznamenali nakonec tak velký nárůst jako letos, byli bychom samozřejmě rádi. Uděláme pro to všechno.

Jaká je situace na trhu?
Lidé se v dřívějších letech báli investovat, hlad po stavebních pracích nebyl tak velký. Ale teď bych řekl, že „strach“ opadl a Češi více investují do svého bydlení, ať už se jedná o rodinné domy, řadovky, či byty. Jako trend do budoucna vidím malometrážní bydlení. Nevím, čím to je, ale lidé dneska často žijí sami. Proto je potřeba bytů s menšími rozměry. Zas ale nemyslím takové, jako třeba v Japonsku, kde žijí lidé i na sedmi metrech čtverečních. To jsem nedávno viděl v reportáži.

Vy žijete v rodinném domě, který oproti zástavbě okolo vzbuzuje pozornost svou rozsáhlostí. Jak vznikl nápad postavit takový dům?
Nechtěl jsem už stavět žádný další dům, a proto jsem si do toho stávajícího chtěl přenést všechny dobré věci, s nimiž jsem měl zkušenost už v předchozím bydlení. Byť se ten dům zdá velký, tak to našim potřebám zcela vyhovuje. Doufám, že to nezní neskromně?

Je to vícegenerační dům?
Dá se říct, že je to takto možné brát. Rodina se zde setkává. Využitelnost domu je dobrá, opravdu ho využíváme naplno.

Pravdou je, že v minulosti se stavěly rodinné domy větší a na rozlehlejších parcelách a dnes jsou často vidět spíše menší domky na malých pozemcích. Příkladem je třeba výstavba v Jihlavě v lokalitách Na Dolech nebo v Heleníně. Pak působí takový větší dům jako „atyp“...
I já bydlel kdysi v paneláku v jednopokojovém bytě. Potom jsme se stěhovali ještě několikrát, ale spokojeni jsme byli v každém dosavadním bytě, i v tom malém.

Pokud jde o tuto lokalitu, kde sídlí firma Sepos, tedy kraj Horního Kosova, je tu něco, co by město mělo rozvíjet, do čeho by právě zde mělo investovat?
Samozřejmě, že by tu něco bylo. K tomu bych se ale nerad vyjadřoval. Myslím, že by to nebylo tak odborné. V Jihlavě obecně cítím nedostatek v budování nových kanalizací. Vím, že v některých oblastech města tato nedostatečná infrastruktura komplikuje výstavbu.

Firma Sepos si letos připomíná 25 let od svého vzniku. Měli jste nebo ještě chystáte k výročí nějakou speciální firemní akci?
Odpovídá Lumír Kozubík mladší: Snažili jsme se oslavu pojmout především pro naše zaměstnance. Rovněž jsme dali vědět zákazníkům. Jinak okázalé akce, to není náš styl a ani jsme tímto směrem neuvažovali. Co se týká zaměstnanců, připravili jsme pro ně dresy ve sportovním duchu s pětadvacítkou a jmenovkami na zádech. Dále jsme pro všechny připravili i tematické dárky. Hlavním cílem je, aby si tým uvědomil, co jsme dokázali a že je potřeba dál společně pracovat.

Kdyby výroba zárubní jela v Seposu dále takovým tempem jako nyní, kdy byste zaznamenali dvoumiliontý vyrobený kus? Milionová hranice padla letos...
Lumír Kozubík mladší: Pokud bychom to vzali současným tempem výroby, což je přibližně 130 tisíc zárubní za rok, tak to vychází za nějakých sedm a půl roku. Věříme ale spíš tomu, že se výroba bude zrychlovat a dalšího milionu dosáhneme dříve.

Je v České republice nebo v cizině nějaká významná budova, ve které jsou zárubně z Jihlavy – Horního Kosova?
Lumír Kozubík mladší: Nyní například dodáváme dveře a zárubně na ministerstvo životního prostředí. Z letošních zakázek mohu jmenovat i Okresní soud v Táboře, sídla katastrálních úřadů v Havlíčkově Brodě a Třebíči nebo soukromou kliniku v Praze. A z těch dřívějších třeba jeden mrakodrap v Kazachstánu. Je toho ale spousta. Hlavně pokud jde o bydlení.