Už za deset dní bude Dům kultury a odborů v Jihlavě centrem 21. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Při slavnostním zahájení třeba přijde vhod tamní otočné jeviště.
Naopak původní železná opona se zřejmě ke slovu nedostane. Ta se moc nestahuje. „Spouští se výjimečně. Slouží spíš jako případná protipožární ochrana. Nahoru jde pak těžko vytahovat,“ podotýká vedoucí provozu kulturního domu Libor Němec. Tato opona je jedním z takových „tajemství“ budovy, kterou navrhli manželé Věra a Vladimír Machoninovi.
A víte, kde vznikla inspirace, udělat ochoz okolo hlavního sálu nebo jabloneckou skleněnou mozaiku po jeho vnější zdi? Byl tam vliv světové výstavy Expo 1958 v Bruselu.
„Tato výstava vdechla novou energii všem umělcům. Pro československý pavilon to tam dopadlo z pohledu architektury a designu strašně dobře. Náš děda tam působil jako technický dozor při stavbě pavilonu. A během pár dní v Bruselu načerpal i další inspiraci,“ říká Marie Kordovská, vnučka Vladimíra a Věry Machoninových.
O Dnech architektury spolu se svým bratrem Janem a s architektem Pavlem Smětákem provedli zájemce po budově. „Babičku jsme mohli do Jihlavy vzít s sebou, ale ona nechce nikam jezdit. Je dost introvertní,“ pravila Kordovská.
Prozradila, že Věra Machoninová měla ke konci září 89. narozeniny. A dodala také to, že její babička není příznivkyní komentovaných prohlídek a veřejných vystoupení. Zastává názor, že by domy měly mluvit samy. A jestli prý nemluví, tak ona zklamala jako architekt.
„Má ale stavbu domu kultury v Jihlavě samozřejmě ráda. Byla to taková první vlaštovka toho, co následovalo v dalších letech. Je to významná součást jejího i dědečkova díla,“ potvrdila Marie Kordovská.
Machoninovi byli tvůrci třeba i pražského obchodního domu Kotva nebo karlovarského Thermalu.
Režim měl v 50. letech minulého století plán postavit „kulturáky“ v šesti krajských městech. Nakonec ale v rámci tohoto projektu vyrostl jen jediný kulturní dům – právě ten jihlavský. Machoninovi na něj vyhráli architektonickou soutěž. „Babička s dědou zde navázali na urbanistický koncept této části města. Několik budov ustoupilo kulturnímu domu, na některé se navazovalo,“ uvedla Kordovská.
Kulturní dům s půdorysem ve tvaru písmene Z stál u silnice první třídy z Prahy do Brna. Vyšel v tehdejší měně na zhruba 25 milionů korun.
„Byl to přitom poměrně nízký rozpočet,“ doplnil architekt Směták. Dům je podle něj vybudovaný ve stylu moderního klasicismu. „Se socialistickým realismem nemá moc společného.“
Komunistický režim architekturu ovlivňoval. Nicméně zvlášť po smrti Stalina v roce 1953 nastalo takové období, kdy se nevědělo, jak dál stavět. Pravidla byla méně striktní. „Architekti hledali nějakou cestu,“ zmínila vnučka Machoninových.
Architektka Věra Machoninová lituje, že před jihlavským kulturním domem zatím nevzniklo zamýšlené náměstí s fontánou. Fungovalo by jako veřejný prostor, kde by se lidé mohli scházet, než půjdou do divadla nebo na jiné představení či akci. „Říkala nám babička, že ji dodneška strašně mrzí, že je před DKO parkoviště a ten prostor tam není funkční,“ vyřizují Kordovští.
V domě kultury se ale dochovaly kupříkladu vitráže, jež jsou dílem Arnošta Padrlíka, obraz před estrádním sálem od malíře Jirotky či lustry. Nebo obrovské skleněné stěny, typické pro stavby Machoninových.
„Babička říkala, že vždy měla ráda, když se člověk v těch domech cítí volně, že se mu tam dobře dýchá, že tam prostupuje denní světlo, že je vidět napříč domem,“ uvedla vnučka Machoninových.
Propadla na jevišti zmizela
A co naopak třeba chybí? Například propadla na jevišti divadelního sálu. Sloužit mohla například kouzelníkům. „Přestala fungovat, jsou pryč,“ uvedl provozní Libor Němec. Na budově už dnes nejsou ani socialistické symboly – srp a kladivo.
Dům kultury se slavnostně otevíral 30. prosince 1961, dorazily davy lidí. V té době ještě nebyly zcela hotové zemní práce v sousedství budovy. Jedno ze schodišť nemělo ani nainstalované zábradlí, jak je vidět z dobového dokumentu.
„Je to jeden z mála filmů, kde jsou manželé Machoninovi zaznamenáni,“ doplnil architekt Směták. V komunistickém režimu se moc nenosilo zmiňovat osoby architektů. Třeba při otevření Kotvy byla Věra Machoninová pouze mezi diváky.
„Kotvu stavěla švédská firma. Bylo to neskutečně futuristické dílo. Jenže na to pak přišel nápis Sláva KSČ a byla to výkladní skříň socialismu. To pro babičku bylo naprosto nepředstavitelné,“ podotkla Marie Kordovská.
Machoninovi věřili, že se komunistický režim uvolní a přijde svoboda. Jenže se srpnem 1968 spadla klec, jak říkali. „Nepodepsali souhlas se vstupem sovětských vojsk. U architektury pak mohli zůstat jen díky svým známým a pár hodným lidem na vysokých místech. I tak ale dělali už jen drobnosti,“ připomněla vnučka.
Se svým bratrem a dvěma dalšími spolupracovníky, Pavlem Smětákem a grafikem Matějem Polákem, založili před dvěma lety iniciativu Respekt Madam. Hlavním motivem tehdy byla záchrana karlovarského hotelu Thermal. Iniciativa upozorňuje na kvalitu práce manželů Machoninových. „Babička už je dost rezignovaná, když se omílá, jak by se domy měly přestavět nebo i zbourat. A jen pomalu se ten názor otáčí,“ přiznává Marie Kordovská.
