„Bylo to složité,“ říká kastelánka jaroměřického zámku Jana Petrová. S kolegy teď objíždí soukromé sběratele i muzea a shání exponáty, které od května do října tohoto roku budou k vidění na prohlídkové trase B. Z jedné místnosti bude zámecká autodílna. V druhé budou nainstalované velkoformátové dobové fotografie českých šlechticů v automobilech.
Návštěvníci rovněž uvidí velká šlapací auta dětí šlechticů – dnes unikátní kousky, které se obtížně shánějí k zápůjčce. Budou tam rovněž účastenské plakety pro automobilisty za dosažení cíle, autíčka jako hračky a samozřejmě dobové oblečení. Ve vestibulu bude stát veterán, nejspíš značky Tatra.
„Však si to představte. Píše se první dekáda 20. století. Chcete-li někam jet, musíte mít masku přes obličej, speciální brýle a oblečení. K dispozici máte velmi nepohodlný a výstřední dopravní prostředek, co se může kdykoli porouchat někde uprostřed krajiny, kde není živáčka. Nepřivoláte hned pomoc,“ popisuje dobu před víc než sto lety kastelánka a ihned doplňuje:
„Benzin si vezete v náhradní plechovce, a když vám dojde a chcete si koupit další, musíte shánět nějaký koloniál. Benzinky ještě neexistují.“
První jednoduché stojany na benzin, které dnes působí úsměvně, se totiž objevují až ve 20. letech.
„Když už tehdy automobilista dosáhl nějakého cíle, byl to úctyhodný sportovní výkon. Ne jako dnes, kdy si řeknete, že zajedete do Jaroměřic, a prostě si pohodlně jedete. Tehdy i krátká cesta byla něco,“ podotýká Jana Petrová.
Absolutní základ jaroměřické výstavě poskytne stejně laděná prezentace autora Jiřího Křížka, která byla nedávno k vidění na zámku Sychrov na severu Čech.
Řidičák bavorské princezny
Jiří Křížek důkladně zmapoval nadšení aristokratů pro nový druh techniky a sportu i jejich sdružování v prestižních spolcích. „Já to doplním o náš blízký region, o zámecké pány z Jaroměřic a Sádku, protože byli příbuzní a udržovali úzký kontakt. Chorinští z Ledské, kteří na Sádku přebývali, měli první automobil v širokém okolí,“ říká Petrová.
Ráda by hlouběji zapátrala, jakýže automobil vlastnili poslední majitelé jaroměřického zámku, hrabata Vrbnové.
„Máme spousty účtenek od benzinu a z autosprávkáren, leč zatím nevíme, jakou Vrbnové konkrétně měli značku auta. Hraběnka Elvíra, původem bavorská princezna, se s manželem samozřejmě automobilismu věnovala. Jenže je na dosud známých dochovaných fotografiích hlavně se svými zvířaty,“ krčí rameny kastelánka.
Ještě navštíví archivy, tento detail by ráda na výstavě měla. Určitě tam bude upomínka na dokumenty, které s rozvojem automobilismu souvisely – například řidičské průkazy šlechty i zmíněné účtenky. Taky Elvířin řidičák lidé na nové výstavě uvidí.
Národní památkový ústav uvádí, že v první dekádě minulého století se automobil vyskytoval ve většině šlechtických rodin. Po první světové válce se vývoj auta rychle zdokonaloval, přesto bylo veřejností stále považováno za „hračku pro zbohatlíky“.
Automobil přinesl změny do života šlechty třeba tím, že vytvořil profesi panského šoféra. S rozvojem automobilismu souvisely i proměny v odívání, stejně jako změny ve vnímání lidské svobody, času nebo rychlosti.
