Mluvil pomalu, někdy těžko hledal slova. Snad proti své vůli z paměti doloval vzpomínky, ke kterým už se nechtěl vracet. Schůzka pro něj nebyla příjemná, ale souhlasil s ní. „Chci to mít co nejdřív za sebou,“ řekl bez úsměvu Jan Fila mladší.
Kdo byl Jan Fila Významný československý agent Jan Fila se narodil 10. srpna 1942 v Batelově u Jihlavy. Postupně se vypracoval do špičky amerického odboru Státní bezpečnosti, kterému měl poté dokonce velet. Předtím však v roce 1986 překvapivě oznámil odchod od StB. Měl nastoupit do podniku Bavlna v Hradci Králové, to se ale nestalo. Rodině zpočátku jeho zmizení nebylo podezřelé, protože u něj byly obvyklé časté pracovní pobyty mimo domov. Po Filovi policie a tajné služby neúspěšně pátraly, 30. června 1989 byl Fila úředně prohlášen za mrtvého. |
Jeho otec, rodák z Batelova na Jihlavsku Jan Fila, je od roku 1986 nezvěstný. Předpokládá se - dosud bez důkazů - že byl člověkem, který začátkem osmdesátých let prozradil Američanům československého „krtka“ v CIA Karla Köchera. Tedy agenta, který byl do USA nasazen už v roce 1965 a jehož od roku 1982 sledovala a o dva roky později zatkla FBI.
Jan Fila starší byl jako špion nasazen na československou rezidenturu do New Yorku v roce 1975. Zpátky do Československa se s manželkou a synem vrátil za sedm let.
Začátkem léta roku 1986 Filova stopa v Československu končí. Elitní agent zmizel. Jeho další existence či místo pobytu je spekulací.
Když jeho otec odešel, bylo Janu Filovi mladšímu osm let. „Mohlo to být týden před prázdninami, končil jsem třetí třídu, když jsem se v pondělí ráno ve čtyři probudil a zastihl otce, jak stojí v mezipatře našeho baráku v Malšovicích. Mával jsem mu, on něco řekl. Pak už jsem ho nikdy neviděl,“ vzpomíná syn Jana Fily.
Týden, možná měsíc před svým odchodem mu dal otec nožík, malý zavírák. „Už jednou jsem ho tehdy po něm chtěl, a to mi ho odmítl dát, že je to památka. A pak mi ho přece dal. Později jsem pochopil proč. Na rozloučenou.“
Tuzemští kriminalisté i tajné služby okamžitě začali po jeho otci horečně pátrat. Měli k tomu důvod. Vysoce postavený špion byl v té době zástupcem náčelníka amerického odboru StB a čekalo ho povýšení. Náhle byl pryč a s ním informace o kompletní síti československých agentů v USA, o minulých i plánovaných tajných operacích.
Jeho zmizením začal pro rodinu pekelný kolotoč. StB netušila: Je Jan Fila mrtev? Utekl do žoldu CIA? Je s ním rodina v kontaktu či ho skrývá?
Doma se nemluvilo, rodiče si vyměňovali psané vzkazy
Pokud by Fila v Americe mluvil, mohla následovat diplomatická roztržka. „Šlo to tehdy dost mimo mě, ale matka se psychicky sesypala a skončila v nemocnici,“ vzpomíná Jan Fila mladší.
Podle historika Daniela Bělouška však Fila jako osmiletý absolvoval i psychologické vyšetření - kriminalisté se z jeho podvědomí snažili vydolovat o otci jakékoli informace.
„Z té doby si pamatuji snad jen jeden výslech. Ale ještě před otcovým zmizením to u nás doma vypadalo jako ve filmu Ucho. Rodiče měli nahlas puštěnou hudbu a komunikovali spolu přes papírky psaním vzkazů, kterým jsem nerozuměl, jako by to byly šifry. Byli přesvědčeni, že máme doma odposlechy. Psychoteror,“ vzpomíná Fila.
Pátrání socialistické policie po Filovi nevedlo k úspěchu. Jeho syn ani dnes prý neví, jestli o dalším pobytu otce měla informace například jeho loni zesnulá matka.
„Mně nikdy nic takového neřekla. Ale žila po otcově zmizení s cejchem zrádce. Jako bychom byli prašiví, každý se nám vyhýbal. Máma byla učitelka, ale nikdo ji nechtěl zaměstnat, já sám jsem procestoval sedm základních škol. Žili jsme v izolaci, já nebyl zvyklý na společnost, neuměl jsem komunikovat s lidmi. Vyrovnával jsem se s tím až do pětadvaceti let,“ líčí Fila, který nyní žije v Královéhradeckém kraji.
Čím se jeho otec u StB zabýval, o tom syn věděl jenom okrajově. Misi v New Yorku prý tehdy syn chápal tak, že otec byl prostě „diplomat“.
Z té doby si pamatuje jen útržky: dva dvoumetrové ozdobené vánoční stromečky, vycházku s otcem v Central Parku, kde házeli kamínky do jezírka a kde si čtyřletý Jan rozbil nos, když zakopl...
Chvíli tam prý chodil do ruské školky, ale ta mu nesvědčila, tak byl doma. „Stejně jako máma a jako manželky všech diplomatů, které do Ameriky podobně doprovázely své muže. Neuměly řeč, a tak seděly doma, nebo chodily po nákupech,“ líčí Fila.
Jsou práce, z nichž nemůžete dát výpověď
Z kusých útržků pozdějších informací Fila míní, že jeho otec se po odchodu z domova zastavil v Praze u bratrance, pak v Nové Vsi na Vysočině, kde si u rodičů manželky zřejmě vyzvedl jakýsi kufr. Potom krátce pobyl v Anglii. A pak...
Pak už se jeho jméno objevilo jen v šifrované zprávě tajné služby ze 7. prosince 1989 od československého agenta „Lomského“ z New Yorku, kde se jej prý Fila pokusil kontaktovat. Tím všechny dosud známé stopy končí.
Otisk šifrované zprávy rezidentury New York o kontaktu s „Rakem“ - agentem Janem Filou
Filův otec mohl být hrdinou, který riskoval život, aby pomohl Američanům odkrýt síť socialistických agentů. Je to podle běhu událostí dokonce pravděpodobné.
„Jestli cítím na otce hrdost? Necítím nic. Hrdinou je pro mě moje máma, která to všechno vytrpěla až do dna. Tajní agenti by neměli mít rodiny. Někdy je ale právě žádoucí, aby vycestovali do zahraničí s rodinou - tím tam nejsou tolik nápadní,“ míní Fila.
Je přesvědčen, že jeho otci v Československu hrozilo prozrazení a likvidace. Proto svůj odchod předem tajně naplánoval. Jednoduše se odříznout od své minulosti nemohl. „Jsou práce, které se nevypovídají,“ říká Jan Fila mladší a poprvé během schůzky s redaktorem se mírně usměje.
Epilogem je mlčení. Po agentovi nikdo neměl zájem pátrat
Nožík, který mu dal otec na památku, měl prý roky schovaný doma. Snad díky nějaké intuici si ho dal do kapsy pár dní předtím, než ho kontaktovala MF DNES.
Výřez z podobné fotografie použila v roce 1987 Federální kriminální ústředna, když po Janu Filovi vyhlásila pátrání.
Ani po roce 1989 československý stát neměl zájem po Filovi pátrat. I když o to rodina žádala.
„Otec zmizel. Takovou jsme tehdy dostali odpověď. Nic víc. Žádné pugéty nepřišly. To jsou tajné operace: když někdo musí zmizet, tak zmizí. Nedělám si iluze, není to pohádka s dobrým koncem. Pokud otec dnes ještě žije, má svůj život, nebo sem ani dnes nemůže z nějakého důvodu přijet. Proto s tím nepočítám a nemyslím na to,“ říká Fila syn.
Ale... Kdyby otec stál jednoho dne před jeho dveřmi? „Tak bych ho pozval dál.“
