Kudy jezdívaly v největším městě Vysočiny tramvaje? Jak to vypadalo u kasáren v dnešní Vrchlického ulici, které se mají bourat, nebo třeba u výletní restaurace U Lyžaře? Na to dává odpověď výstava v prostorách jihlavského hotelu Gustav Mahler.
Redaktoři MF DNES na ní vybrali některé z dobových pohlednic a fotografií ze sbírky Jaroslava Okáče a pokusili se je konfrontovat se záběry ze stejných míst a úhlů.
„Není to ale úplně přesně možné, protože pohlednice většinou neměly charakter dokumentární fotografie, ale měly poskytnout spíše ideální, idylický obraz. Takové byly například nejstarší litografie. Pozdější pohlednice zase někdy obsahovaly montáže, například vložené postavy v popředí, mívaly i různě zdeformovaný obraz nebo byly nerealisticky kolorované,“ upozorňuje hned na úvod sběratel Okáč.
Spousta pohlednic je žertovných, od reality se dost liší
První z historických pohlednic znázorňuje nynější Masarykovo náměstí. A je příkladem kolorované montáže. Postavičky v popředí možná v Jihlavě nikdy v životě nebyly, i když na pohlednici jejího centra jsou.
„Je to žertovná pohlednice. Takových je spousta. Vydavatelé měli takový mustr, postavičky v popředí můžeme najít na mnoha jiných pohlednicích. Při bližším pohledu to nesedí ani velikostně, vydavatelé si s tím někdy nedávali takovou práci,“ komentuje pohlednici Okáč.
Náměstí je na obrázku označeno jako Ringplatz. Rozdílů oproti současnosti je několik: kolem morového sloupu jsou teprve mladé stromky, na rohu u Křížové ulice není budova spořitelny, na jejím místě ještě stojí barokní, takzvaný knížecí dům.
Na pravé straně do historického snímku zasahuje středověký špalíček domů Krecl, který už neexistuje. A jeden z domů vedle radnice měl dříve členitější střechu.
Místo dnešního chodníku vedly koleje pro tramvaje
Dobová fotografie z roku 1909 pro změnu ukazuje viadukt na Havlíčkově ulici. Most v minulosti vypadal jinak, silnice pod ním byla užší a místo chodníku na levé straně vedly koleje tramvajové dráhy.
„Tramvaj jezdila vždy jen mezi náměstím a hlavním nádražím. Trať měřila přibližně tři kilometry, tramvaje po ní jezdily v letech 1909 až 1948,“ připomněl Okáč.
Na snímku historického viaduktu upoutá železný nosník odlišné konstrukce, než je současný. V opoře mostu jsou obnažené kameny a oproti současnosti chyběly železobetonové pilíře. V pozadí vynikne v okolí nynější ulice Jiřího z Poděbrad nezastavěný snah. Dnes jsou zde rodinné a panelové domy.
Ani za zády fotografa v roce 1909 to na tomto místě nevypadalo o moc jinak než před ním: pozdější dominanta této části Havlíčkovy ulice - někdejší Dřevěnomlýnská obecná škola - byla otevřena až v roce 1925.
Aby nebe nebylo fádní, zobrazovaly se na něm i vzducholodě
Kolorovaná pohlednice oblíbeného hostince U Lyžaře na rozcestí nad Zbornou pochází z roku 1906. „Já Lyžaře znám už jako takovou typickou sportovní hospodu. Měli jsme tam maturitní večírek. Budova v minulosti vyhořela a byla několikrát zrekonstruovaná, oproti minulosti tam nyní přibyly štíty. Cesta je oproti současnosti na historické pohlednici prašná, takovou ji pamatuji ještě já jako kluk. Kde je dnes parkoviště před hospodou, byly stromy,“ porovnává Okáč. Vzpomněl si, že u zahrádky hostince se ještě za jeho mládí hrávaly kuželky.
Postavy před hostincem pravděpodobně zobrazují německy mluvící obyvatele Jihlavy a okolí. „Nevíme ale, jestli i tyto postavičky nebyly do fotografie dodatečně přidány,“ upozornil Okáč.
Nejstarší technikou výroby pohlednic byla litografie, takové pohlednice jsou mezi sběrateli nejvíce ceněné. Později už se začaly tisknout pohlednice z fotek, které bývaly různě obarvované či pro zpestření zdeformované nebo je fotografové v temných komorách opatřili kromě dodatečných postaviček třeba i balony a vzducholoděmi. Mnohdy proto není zcela jisté, nakolik zobrazují dobovou realitu.
