Po roce 1989, když se Háva, „motor“ vzniku nové hvězdárny, z Třebíče odstěhoval a kolektivní zvelebování skončilo, bylo budování hvězdářské věže stopnuto nadobro. Nyní je majitelkou nedostavěné věže Simona Pyrochtová.
„Sháníme peníze a během pěti let bychom chtěli hvězdárnu přestavět na komerční objekt – zřídit tam občerstvení a trochu to třeba i nějak provázat s nedalekým dětským lyžařským vlekem,“ popsala Pyrochtová.
Problémem zamýšlené stavby hvězdárny je, že kvůli brigádnickému postupu při budování je postavená diletantsky a vzhledem ke svému plánovanému využití také jednoúčelově. Stavba patrně není postavená zcela kolmo a všemi jejími podlažími prochází masivní betonový sloup.
„Tak, jak nyní je, není ta stavba využitelná, musela by se upravit,“ řekla Pyrochtová.
I zadarmo by byla k ničemu
Betonový sloup měl sloužit k upevnění hvězdářského dalekohledu. Dnes už však věž pro třebíčské hvězdáře nemá ani teoretický význam.
„I kdyby nám tu nedostavěnou věž někdo věnoval, tak je pro nás nevyužitelná. Dalekohled máme dnes umístěn jinde a současné dalekohledy nepotřebují být upevněny na takto obrovském kusu betonu s hlubokými základy, jaké jsou u této věže. Kromě toho ani umístění věže dnes není pro hvězdárnu vhodné, protože tam je velké světelné znečištění,“ popsala vedoucí třebíčské hvězdárny Jana Švihálková.
Bývalý městský architekt Libor Herzán si na stavbu hvězdárny pamatuje.
„Začalo se to za socialismu stavět v akci Z, což je v podstatě z hlediska vlastnictví jakýsi nedefinovatelný právní stav, kdy to lidé stavěli víceméně z vlastní iniciativy. Tím pádem po konci socialismu nebyl nikdo, kdo by tu stavbu převzal. Na radnici se pak častokrát hledaly cesty, jak to z hlediska práva narovnat, ale nikdy to nevedlo k cíli,“ popsal Herzán.
V katastru nemovitostí je rozestavěný objekt definovaný jako „bez způsobu využití“.
Torzo hvězdárny nyní tvoří na úpatí Strážné hory podivný kontrast s prvorepublikovým, nedávno opraveným vodojemem, který stojí na kopci o sto metrů výš. Obě stavby jsou si totiž svými liniemi nápadně podobné.
„Soukromě té hvězdárně říkám Věž čaroděje Merlina, protože je to nekonečný příběh. Hvězdárna už tam asi nikdy nebude,“ míní třebíčský radní Pavel Heřman.
Hvězdárna však ve městě stále funguje. Její areál je nedaleko od torza věže na jihozápadním okraji města na konci Ruské a Švabinského ulice. Astronomie má v Třebíči tradici: místní odbor Československé astronomické společnosti byl založen v roce 1949, první astronomickou pozorovatelnu postavili zdejší nadšenci už v roce 1956.
Tam, kde nechcete být
Ačkoli Strážná hora s romantickým výhledem na město je vyhledávaným místem dostaveníček penzistů i teenagerů, všichni se ponuré věži „hvězdárny“ vyhýbají.
„Chodíme kolem, ale spíš tu věž už vůbec nevnímáme. Rozhodně to je místo, kde nechcete být,“ ozývá se smích ze skupiny mladíků a dívek, kteří nedaleko odtud v podvečer postávají u jedné z laviček.
Torzo hvězdářské věže je posprejované, uvnitř je typický nepořádek místa, kde příležitostně pobývají bezdomovci. Spodní místnost je přístupná otevřeným vstupem či okny, ale je stísněná a ve středu jí vévodí ovál betonového pilíře. Další dvě podlaží jsou nepřístupná, nejsou tu žádné schody.
Na věži měla být umístěna pětimetrová kopule. „Její kovovou konstrukci jsme dostali darem od pražské hvězdárny. Konstrukce se skládala z 24 ocelových žeber a trojdílného ocelového věnce s ozubenými segmenty. Stavbu provázely problémy. Po celý jeden rok se nepodařilo zajistit beton. Peníze na něj byly, ale nebyl právě ten beton,“ líčil nedotažené budování hvězdářské věže dlouholetý třebíčský astronom Jiljí Mahr.
Podle jeho vzpomínek byl učiněn pokus nedokončenou věž raději zbourat, ale pro její masivní základy a vnitřní pilíř bylo od demolice upuštěno. Po roce 1989 se nový vlastník pokusil věž pod Strážnou horou přestavět na bydlení a umělecký ateliér, ale z jeho plánů sešlo.
