„Není to zcela obvyklý náhrobek. Opravdu velmi dlouho býval neudržovaný. O hrob se už dávno nikdo nestará, ani při Památce zesnulých na něm nejsou vidět květiny, věnec nebo zapálená svíčka. Proto mě napadlo zapátrat po okolnostech jeho vzniku,“ říká Havlík.
Podle nápisu vytesaného na náhrobku zde odpočívá lékař a plukovník rakousko-uherské armády František Křesťan. Lidí takové profese na počátku 20. století nebylo mnoho. Tento muž navíc zemřel ve svých 36 letech v roce 1910, mimo jakýkoli válečný konflikt. I to Havlíka zaujalo.
Kronikář proto oslovil správu hřbitova, genealoga i několik specializovaných institucí se žádostí o informace. Podle záznamů ve hřbitovní knize je toto hrobové místo zaplaceno takzvaně na věčnost, tedy po celou dobu existence hřbitova.
Jako kontaktní osoba je k hrobu uveden jistý František Nechvátal z Děčína. „Na jeho adresu do Ploučnické ulice jsem napsal, ale Česká pošta dopis vrátila jako již nedoručitelný,“ konstatoval Ivo Havlík.
Dokumenty psané těžko čitelným kurentem
Mnohem úspěšnější byl u Vojenského ústředního archivu v Praze. V něm byly nalezeny více než 110 let staré úřední dokumenty. „Jedná se o text v rozsahu osmi rukopisných stran psaných obtížně čitelným kurentem,“ popisuje dokumenty badatel.
S jejich rozluštěním mu pomohl Aleš Veselý z havlíčkobrodské Galerie výtvarných umění.
Z dokumentů vyplývá, že Křesťan se narodil v Přibyslavi 6. září 1873. Odmaturoval na gymnáziu v tehdejším Německém Brodě (dnes Havlíčkově - pozn. red.) a začal studovat medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.
Na jaře 1896 však studium přerušil kvůli půlroční branné službě. „Armádě se přitom upsal na deset let. Závazek po této době ještě prodloužil,“ prozradil Ivo Havlík. Křesťan promoval 13. června 1899. Tou dobou sloužil jako svobodník u 21. pěšího pluku v Čáslavi. Na dokončení studia medicíny dostal dovolenou.
Po promoci jeho kariéra rychle stoupala. Ještě v témže roce byl v hodnosti poručíka povýšen na asistenčního lékaře a jen o pár měsíců později na nadlékaře Posádkové nemocnice ve Vienner Neustadt. Během následujících let se stal vrchním lékařem pluku dragounů a v roce 1907 byl povýšen na plukovního lékaře nejvyšší I. třídy a převelen do posádkové nemocnice číslo 10 v Innsbrucku. Během kariéry posbíral několik ocenění.
Zemřel v nemocnici, v níž sám sloužil
František Křesťan patřil ke špičkovým lékařům císařské armády. Těch podle úředních údajů na přelomu 19. a 20. století sloužilo v celém Rakousku-Uhersku něco málo přes 1 200. Ale tak vysoce postavených a oceňovaných z nich bylo minimum.
Přesto to v císařské armádě lékaři neměli jednoduché. „Vojenští důstojníci se na ně dívali jako na nepřirozené spojení velitele, jehož hlavním úkolem bylo udržovat v mužstvu pořádek a v případě nutnosti ho vést do boje, a civilního lékaře, který ošetřuje raněné a stará se ‚pouze‘ o záležitosti medicínského oboru,“ vysvětluje Havlík.
Ani medicínské znalosti a dovednosti Křesťana nezachránily před závažným onemocněním. Dostal zánět ledvin a 3. března 1910 v pouhých 36 letech zemřel v nemocnici, v níž sám sloužil. Jeho ostatky pak byly převezeny do téměř 600 kilometrů vzdálené rodné Přibyslavi.
Zda má ve městě armádní lékař ještě nějaké příbuzné, Ivo Havlík s jistotou zjistit nedokázal. „V Přibyslavi je několik rodin s příhodným příjmením Křesťan, ale žádná o případném rodinném vztahu s MUDr. Františkem Křesťanem neví,“ konstatoval kronikář.
Hrob svému synovi zřídili vlastní rodiče
Ve starých matričních knihách dokázal dohledat pouze to, že jeho otec se jmenoval Adolf a byl kožešníkem a jeho matka Antonie byla ze ševcovské rodiny. Zda měl František sourozence či případné potomky, neuvádí.
Hrob svému synovi však zřídili jeho rodiče. Ti v době úmrtí Františka žili. Kdo se ovšem o hrobové místo staral později, není známo. V posledních desítkách let chátralo. Až donedávna. Jakmile Havlík svá zjištění publikoval v radničních novinách i na webu města, hrob dobrodinci uklidili.
„Zároveň se začalo hovořit o vyhlášení veřejné sbírky na restaurování sochy nad hrobem. Ta prorůstá mechy a lišejníky a na několika místech se odlupuje. Místní restaurátor Petr Máša náklady odhadl na 110 tisíc korun. To zas není tak mnoho, aby se to ve sbírce nedalo shromáždit,“ naznačil Ivo Havlík.
